Upozornění! Všechny kmentáře, které se netýkají článku budou smazány pokud nebudou pod článkem"Nástěnka


Březen 2012

Další kresba

31. března 2012 v 20:05 Kresby
Tak mám tu další obrázek. Nebudu vám říkát co jsem co jsem obrázkem myslela. Tak doufám ,že se vám budou líbit. Prosím napište mi co si o obrázku myslíte. Jinak není moc kvalitně focení WebCamera a nevšímejte si mehé trička-pižámko :D

Jak šli věci dál

28. března 2012 v 17:46 other
Takže dneka je to přeně 42 dní od založení blogu. Takle na den to vyšlo náhodou :). Za tu dobu můj blog zvýšil návštěvnost a za to vám děkuji. Dne jsem měla 27 lidí což je pro mně jako druhé vánoce, možná máte na svém blogu 100 nebo víc ,ale já se teprve rozjíždím a je to pro mně jako zárak ,že tolik lidí zaímá můj blog. Taky bych chtěla zmínit soutěž kterou jsem před týdnem vyhlásila. Na ní mám už mě neuvěřitelných 5 ohlášek zatím mi přišla jen jedna práce od Rachel ,ale doufám ,že e to zlepší. Není kam spěchat máte ještě měíc a něco. Všem kdo navštívili můj blog děkuji. Tento článek se kvůli své délce snad ani nedá počítat jako článek ,ale moc všem děkuji a to jsem tím chtěla říct dotiš napsat

Kresba

24. března 2012 v 8:15 Kresby
Tak zatím jsem sem vkládala převážně moje názory ,ale také povídky,jednu grafiku a nyní jsem se rozhodla vložit kresbu. Bohužel nemáme scener tak je focený jen přes Web Cameru takže kvalita nic moc. Snad se bude líbit. Jako vždy nezapomínám dodat. Názory mi napište do komentářu. A nevšímejte si věcí za obrázkem. Můj pokoj :)

Welingher 1 kapitola

24. března 2012 v 7:04
1 kapitola Začátek konce
Pokud najdete jakoukoliv chybu napište

Po události tragického zimního dne se rok s rokem sešel . Čas ubíhal jako na Kolovrátku . Lidé už zapomněli na svého krále a na vše s ním spojené a s pokorou přijímali nového. Po necelých 23 let se novorozenci rodili do světa úplně jiného. Zemí se zmítaly protesty . Král odsoudil a vyhnal všechny rasy mimo lidí . Naprosto vyhladil troly, elfové se ukrývali za moře kde jsou nejsilnější a trpaslíci byli zotročeni . Mágové byli zavíráni do škol kterou nesměli opustit pokud nepřejdou do služeb krále . Král bral nevinné občany a vytvářel z nich bojovníky,své bojovníky . Děti rodičů , kteří byli proti jeho myšlenkáchnepouštěl studovat.

Svět byl úplně jiný . Zmítal se ve strachu a temnotě . Není divu ,že lidé elfové trpaslíci
vlkodlaci všichni … Již nechtěli tento svět řada stín (Lidí,trpaslíků,elfů,dokonce i trolů kteří
otevřeně protestují proti králi ) rostla a král se čím dál víc obával .
***
"Edwarde" promluvil zvučný hlas "Edwarde no tak vstávej Edwarde" naléhal hlas čím dál víc. Hlas patřil Evanlyn. Dívce s blonďatými dlouhými vlasy staženými do precizního drdolu z kterých vykukovaly pramínky zbarvené do uhlově černé. Její zelené oči svítili jako kočičí . Edward tvrdě.Ležel v látkovém stanu . Pravá stěna byla promoklá a ze dna se draly na povrh stébla trávy . Díra na dně stanu jim v tomto úkole byla velkou pomocnicí . Žluté stěny vrhaly na Evanlyn stín . Celé to tam nepříjemně páchlo ,jako zpocené nohy . A v tom všem ležel vyčerpaný Edward . Spal tak tvrdě ,že to vypadalo jakoby už nikdy neměl vstát , přikrytý rudou dekou snil spokojeně dál. Edward byl perleťový stín . Jeho největší úkol byl svrhnout krále . Ale přesto chodíval zabíjet nestvůry a bandity kteří se usídlili v lese argentum Silva .Prastarý a krásný les který v sobě ukrývá kouzlo . Povídá se ,že v lese se usídlili elfové , proto je zde Edward s několika stíny aby dohlédl ,že les nebude pokácen.

"Edwarde" ozval se znovu hlas Evanlyn která nyní divoce třásla s Edwardem . Zdá se ,že se konečně probudil . Mladík s uhlově černými vlasy konečně otevřel své průzračně modré oči . Tak modré ,že se nad tím každý zastaví . Doslova svítili a ozařovali místnost . "Co se děje? Dneska nemám misi !" vyštěkl možná vám to přijde nepříjemné, ale jak byste se
chovali vy po noci strávené honěním nestvůr ? Asi ne dvakrát příjemně a ještě k tomu když vás budí jenom po 3 hodinách sladkého spánku . " Edwarde ty jsi zapomněl? Nevzpomínáš si jak si mně prosil abych tě probudila ?Máš přece jít pro svou sestru" Na ta slova Edward ožil.Jeho ospalé oči zbystřili . Jak mohl zapomenout na svou sestru? Na svou malou sestřičku Lili?

Možná se divíte proč pro ní nejdou její rodiče ? Zkrátka a dobře jeho rodiče se o své děti nikdy moc nestarali . To ,že tu je , není nic jiného než nenávist k doktorům . Jinak by si Edwardova matka jeho a také svoje dvě dcery nechala dozajistě vzít. Když se narodila nejmladší Lili rodiče prohlásili ,že je mág a odhodili jí ve 3. Letech do školy čar a magie.
Ačkoli Edward nevěděl jak malou Lilianu přijali i když neměla nejmenší potenciál .Jak vůbec mohli uvěřit ,že v sobě skrývá magický dar . A nebo prokletí?

A nyní po 4 letech ve kterých Edward odešel k stínům a malou Lili učili používání magie bez jakýchkoli výsledků si konečně uvědomili , že z ní mágině nikdy nebude .Rodiče odešly a už je nikdo nikdy neviděl . Jestli žijí, to ví jen sám stvořitel . A tak se o svou sestřičku musel postarat on. Ale zvládne to ? Takovou zodpovědnost a ještě teď když je
uprostřed války . Ale teď musí vstát bože jak mohl zaspat
***
O pár kilometrů dál se po místnosti rozlehal dupot a těžké oddychování, dívka která měla oba dva zvuky na starosti byla střední postavy s nápadnými rudými vlasy zapletenémi do copu . Roztomilé pihy kolem nosu jako by se lesky ,když s Lynn padaly kapky potu. Ale nejnápadnější na ní byli velké špičaté uši patřící elfce jménem Lynn. Zastavila se před dveřmi s nápisem: Nejvyšší mág. Upravila si sukni a narovnala se. Rukou si setřela pot z čela a vešla."A zdravím tě Lynn mohla bys tu chvíli setrvat sama? Potřebuji si něco zařídit než se ti budu plně věnovat"Ozval se zvučný hlas patřící zestárlému muži. Měl šedé vlasy stažené do culíku a oči zeleno hnědé. Jejich barva připomínala trochu seschlou trávu. Lynn jen přikývl a zestárlý muž s titulem nejvyšší mág odešel.

Nyní byla Lynn v místnosti sama. Cítila ještě jak jí buší srdce. Rozhlédla se po místnosti. Uvědomila jsi, že tu nikdy nebyla. No ani nebylo o co stát. Místo velká asi jako o trochu větší kumbál měla na rohu u okna stůl, který přes horu papírů nebylo ani vidět, místnosti byla sladěna do té nejnudnější barvy jakou Lynn znala, do béžové mimo stůl byla v místnosti jen monstrózní kytka a malá podobizna věže.

Věže kde Lynn vyrostla. Po celém Wellingheru je celkem 34 škol čar a umění a ona ,zrovna ona nikdy ne moc dobrá studentka mohla studovat ve věži, kde vyučoval nejvyšší mág, jaké má štěstí. Štěstí v neštěstí. Ano je skvělé ,že může studovat zde. Ale svobodě se nic nevyrovná. Byla šťastná, že se jí nejvyšší mág ujal, když jí našel jako sotva půl roční
Dítě, ale nemá žádnou svobodu, je pod vlivem krále a nejspíš se bude muset stát bojovnicí v jeho armádě anebo pouhým otrokem. Učitelem se jen ty s největším potenciálem a to ona není

Znovu se porozhlédla se po místnosti a její pohled zůstal stát na velké hromadě papírů. Vykoukla ze dveří, jestli se nejvyšší mág neblíží, když zjistila opak přiblížila se ke stolu. Věděla ,že se to nemá, ale zvědavost byla silnější. Formulář o přijetí a další a další pokaždé s jiným Jménem. Jak to, že je tu tolik formulářů. A najednou jí blesklo hlavou, blíží se přeci 1 března. První školní den. Za tento týden byli vyzkoušení nejspíš miliony dětí. (Ve Wellingheru není
jako u nás 1 den v novém školním roce září nýbrž březen). Lynn nikdy nechápala proč to dělají mágové přeci nejsou hrozbou a pak myslím, že magické schopnosti nejsou zas až tak k nepřehlédnutí.

Myslela na všechny ty děti, kteří byli odděleni od rodičů, kterým byla vzata svoboda, tak jako před časem jí. Snažila se vypudit myšlenku z hlavy. Očima přemítala všechny ty děti kteří v jedné hodině přišly o vše co milovali . Lynnino oka padlo na obálku.

Byla zažloutlá, vypadala zvláštně voněla po sýru nejspíš jí její doručovatel tahal se svou svačinou. Otočila jí.
Obálka vypadala zprvu normálně, Lynn jí už chtěla položit, když si všimla královské pečeti. Přemýšlela, jestli není příliš troufalé podívat se na znění dopisu, ale nejvyšší mág je přeci daleko on nemůže jí přeci vidět. Pomalu otevřela obálku se zatajením dechem otevírala. Když konečně spatřila dopis všimla si vznešeného písma. Dopis byl patrně
napsán ručně. Začala číst první větu: Jelikož jste nerespektoval náš příkaz jsme nuceni " Příkaz? Jaký příkaz nucení co ? po vytáhla obálku, ale tu se ozvalo:

"Omlouvám se , že jsem tě nechal čekat, ale měl jsem na práci něco důležitého a neodkladného " Zazněl náhle hlas za Lynniny zády málem vypískla jak se lekla . "Nic se nestalo " vyžbleptla ze sebe a opatrně tak aby si toho nevšiml vrátila dopis . "Víš chtěl jsem s tebou mluvit týká se to Lili doslechl jsem se ,že jsi její patronka " mág se na chvíli odmlčel i
když mluvil o tomto bylo cítit ,že ho trápí něco většího a mnohem závažnějšího "Ano ,je snad něco v nepořádku?" zeptala se zaujatě"Ano, vlastně ne, jedná se o to ,že jí propouštíme je u nás už bezmála 4 roky a neprojevili se u ní žádné magické vlohy , je to zvláštní ale nicméně za nedlouho by jsem měl přijít její starší bratr odvést si jí" Lynn to zaskočilo , už jsi na malou Lilianu vznikla a teď si má odvyknout? To jí přeci nemohou udělat . A ano všimla si ,že učení jí nejde ale jak by se sem dostala kdyby nemělamagické schopnosti "Ale jak je to možné "vyštěkla náhle . Nechtěla to říct ale stalo se " To nevím " odpověděl klidně a usrkl čaje . "Měla bych jít " řekla s jistou úzkostí Lynn "Chtěl jsem abys to věděla" špitl ještě za ní, když odcházela .

Lynn mířila přímo do pokoje Lili aby se , se svou malou svěřenkyní alespoň rozloučila . Zamířila doleva a potom po schodech dolů až narazila na dřevěné dveře s nápisem : Pokoje mladších žákyň " Pod nápisem byl vyvěšen rozvrh nyní by měli mít hodinu kouzelných formulí a tak by mohla být s Lili sama . Najednou jí píchlo u srdce . Už jí pravděpodobně nikdy neuvidí .Nespatří ten její sladký úsměv a neuslyší její milý hlásek .Napřímila se a pomalu otevřela dveře .
Ve velké místnosti s spoustu malých postýlek seděla na jedné malá holčička . Měla hnědé vlasy volně rozpuštěné a zelené oči zbarvené jako tráva . Nohy měla položené na kufru s nápisem Lili na sobě měla už bílý kabátek s výšivkou princezny . I když venku bylo poměrně teplo měla malá Lili i čepičku ve tvaru medvídka .

Lili si všimla přicházející osoby a všimla si také ,že to není nikdo jiný než její milovaná Lynn . "Ahoj" promluvila první Lynn malinko zdráhavě " Ahoj ,víš pro mě si dneska přijde bráška a půjdu pryč" Spustila jako na kolovrátku na první pohled stydlivá dívenka "A těšíš se?" zeptala se Lynn a drobně se pousmála hlavně musí být milá opakovala si . Lili jenom přikývla ,ale potom trochu posmutněla "Ale bude se mi stýskat po kamarádkách a kamarádech a učitelích a " na chvilku se odmlčela a potom doplnila "a po tobě " a nezapomněla dodat ten její super roztomilý výraz "Mě se po tobě bude taky stýskat " odpověděla přívětivě a snažila se zadržet příval slz. Najednou do místnosti vešla další osoba . Byl to muž oděný do hábitu s brýlemi a hnědými vlasy . Jeho oči byli šedé jako oblázky.Postavou trochu vyhublí. Nebyl to nikdo jiný než Ronie správce mladších dětí .

"Promiňte, že vás ruším ,ale Lili je tu pro tebe tvůj bratr " Lili zatleskla rukama "Jé bráška ,Lynn půjdeš se mnou ?" Lynn byla trochu zaskočená ale potom se tázavě podívala na Ronieho který lehce přikývl " To víš ,že půjdu " odpověděla přívětivě i když jí v tu chvíli bylo úzko . Vyšli z dveří a Lynn ovanul studený vítr možná kdyby věděla ,že jí to navždy změní život, rozhodla by se jinak, ale možná taky ne. Každopádně se rozhodla takto a tím se
stala součástí něčeho většího. Před Lynn stál Liliin bratr. Byl jen o málo starší než Lynn.

Uhlově černé vlasy se lesky ve svitu slunce. Jeho průzračně modré oči v sobě ukrývali něco
zvláštního. Na sobě měl čistě bílou košili a černé kalhoty. Sálalo z něj něco zvláštního
,neobvyklého ,něco co každého zarazí . Možná ,že z něj byl cítit strach ale Lynn ho necítila
připadal si, zvláštně.

Edward se opíral o zábradlí. Když se otevřeli dveře nespatřil jen svou milovanou sestru ale dívku, která kráčela za ní. Byla to osoba, kterou mohl jen málo kdo přehlédnout.
No, řekněte sami přehlídli byste dívku se sytě rudými vlasy a? A k tomu ještě elfku? Kromě jejich rudých vlasů měla také pihami rámovaný nos a nazelenalé oči . Lili se k němu blížila. Edwarda najednou ovládl pocit štěstí, ale taky panika. Co
má říct nebo udělat. Hlava mu málem praskla, jak se mu v hlavě vířili myšlenky jako proudem nikdy ještě nebyl tak nervózní jako právě nyní."Bráško" ozval se křik. Lili, vyřešila jeho otázku za něj, vrhla se mu kolem krku." A ahoj " vykoktal ze sebe po chvíli Edward a položil, Lili na zem.

"Bráško " začala zase mluvit rychlosti 1 slovo za vteřinu Lili trochu nesrozumitelně "Tohle je Lynn, je to
moje kamarádka "Edward jen žasl nad její suvereností . I Lynn se zdála trochu zaskočena, ale po chvíli lehce mávla rukou na pozdrav. "Tak co Lili půjdeme ?" zeptal se Edward a v duchu oslavoval svou první vyřčenou větu bez zádrhelů.
Prásk. Mezi Lynn a Lili, proletěla ohnivá střela a zarazila se do omítky. Lynn hlasitě vyjekla, ale Lili se nezdála být polekaná, nejspíš to brala jako hru. "Co se to sakra děje " vykřikla Lynn

. Edward se ohlédl za sebe. Ale to co spatřil ho zarazilo "To není dobrý " špitl. Spatřil celou armádu
bezduchých (převážně elfové ale i lidé, trpaslíci, kterým byla ukradena duše, traduje se, že si je král nechává v speciálním sklepení na hradě). Uslyšela dupot. Otočila se. Z věže z její školy se hrnuli bezduchý. Jak se sem mohli dostat? Nikdo je zarazil. Zastavili se Lynnino srdce jí bušilo, dech se jí zrychlil. Panenky divoce tančily. Strach
ovládl jí celou, až do konečků prstů."Nemyslíš, že sou tu kvůli nám ?" vydala ze sebe konečně hlásku Lynn a tím přemohla alespoň desetinu svého strachu "Bráško já se bojím" Špitla, Lili a chytla se jeho ruky. "Nevím, ale rozhodně bych tu nezůstával " řekl a tím jakoby zaryl Lynn dýku do srdce. Srdce jí bušilo ještě rychleji bála se jako nikdy před tím. Byla to
poslední kapka do poháru jejího zoufalství bála se ,ale přesto běžela za Edwardem který nesl
svou sestru.

Nikdy nesmíš nic vzdát?

22. března 2012 v 10:34 Na co všechno (ne) myslím aneb jak to vidím já
Nikdy nesmíš ni vzdát. Ponaučení z kždého průměrného amerikého filmu. Ale opravdu je to tak? Nic nesmíme vzdát ?Někdy je prostě lepší vzdát. Řekněte kupříklau v vaření. Potřebujete udělat oběd. Napadne vás udělat sushi. Skoušíte ho půl hodiny,hodinu a nejde to. Nemáte to vzdát a pokračovat? Výsledek sushi se vám možná povede ale tolik aby toho bylo na oběd rozhodně ne.Skoušet to můžete ,ale postupně a zkrátka to vzdát. Nebo při studování půjdete studovat něco co vám nejde jen kvůli tomu ,že nesmíte ni vzdát? Ano nesmíme vzdávat věi na kterýh nám záleží jako například narození miminka, dostudování apod. Ponaučení? Někdy je prostě lepší vzdát.

Soutěž :D

21. března 2012 v 13:27 other
Ahoj sice nemám velkou návštěvnost ( není divu když můj blog funguje necelí měsíc),ale napadla mně taková malá soutěž.Vítězům bych vyrobila diplom a propagovala jeho blog. Jde o to ,že každý soutěžící by napsal nebo graficky či malířky zpracoval témata : Odjíždející vlak, hrdina. Můžete si vybrat. Každému soutežícímu vyrobím diplom za učást. Kdo by měl zájem ať mi napíše na email MichalcovaMarketa@seznam.cz své: jméno-přezdívka
blog
věk
a obrázky které by chtěl na diplom
a samozdřejmě pošle svůj výrobek. Soutěž není věkově omezené a ukončím jí 14. května .
Byla bych ráda v případném zájmu napsat komentář s jménem a blogem
Budu se těšit na příspěvky (samozdřejmě je zveřejním na svém blogu s adresou autora)
Délka je libovolná a stejně tak početposlaných prácí.
Vaše Maya-chan

Fringe

19. března 2012 v 16:58 other
Takže Fringe nevím kdo to zná ale jedná se o skvělý seriál . A tenhle článek je o kampani za 5 serii

Kdo je fanouškem ať pošle na fringecz@centrum.cz fotku s rukou a naní napsáno FRINGE 5. pokud byste se chtěli dozvědět víc jděte na http://fringe.sff.cz/. Na fotce nemusí bít vidět obličej . A do emailu vložte své jméno nebo přezdívku



Země

19. března 2012 v 16:05 Na co všechno (ne) myslím aneb jak to vidím já
Moje země.Jak jsem tak četla články týkajíc se tohoto témma četla jsem jenom o České republice v né zrovna lichotivém kontekstu.Ale naše země je sice Česká republika ,ale já si nepředstavím ji , a naši zeměkouli . kulatou věc ve vesmíru . Ne nejsme největší planeta a nevěřím tomu ,že jsme v celém vesmíru jediný lidé. Možná jse mi právě smějete ,ale je to vaše věc . Můj názor je ,že tam někde život je . Ale prozatím jsme jediná planeta ,kde je život.Naše země je v porovnání z Jupiterem malička. Apřesto se tam vejdou všichni lidi. Domy, Ulice,Města,Státy,Moře, Oceány. Vždycky mi přišlo neuvěřitelný jak je
planeta veliká. Žijeme si tu poklidný život. Ale na co vlastně? Když vesmír je tak veliký a v porovnání s ním jsme jen mravenci.

Země není ale jen vesmír nebo Česká republika. Země je také půda. Pevná půda pod nohama ,po které chodíme.Půda která vyživuje rostliny, které nám dávají vzduch. Země nejen půda ,ale také podlaha. Základ každé domácnosti ,po které denně chodíme. Nesmíme opomínat tuto zemi, je pro nás tak důležitá.

No a v neposlední řadě také země Česká republika. Tedy alespoň pro mně .Sice je tohle český blog ,ale někteří za svou zem pokládají Anglii,Německo ... Česká republika. Co o ní říct? Je to malá země, srdce Evropy, prezident je Václav Klaus.Česká republika je sice malá zemička,ale řekla bych celkem uspěšná. Ano po ulici jsou rozházené papírky ,ale řekněte v jaké zemi to není? Nezapírám ,že bych se v budoucnu chtěla odstěhovat do Ameriky . Ano chtěla ,ale proto ,že mím bláhovým snem je dostat se na Hardward. Nebudu jsem míchat politiku a psát o něčem čemu nerozumím.

Je zvláští kolik takové slovo může mít významů. A každý je pro nás nepostradatelný. Jeden bez druhého by být nemohlo. Země- má mnoho významů a každý nesmírně důležitý

Kdo vlastně je Maya-chan ? aneb něco málo o mně

18. března 2012 v 8:51 Něco o mně aneb můj deník
Uvědomila jsem si ,že jsem ještě nenapsala nic o mě. Tak v tomto článku bych to chtěla napravit. Je mi dvanáct let.Narodila jsem se 19. listopadu. Bydlím v nevýznamné a malé vesničce Lubenec, kde apsolutně nic není takže se těším až budu moc odejít. Chodím do místní základní školy.Moje vlastní matka je moje třídní učitelka. Jsem celkem vysoká, trochu ropustní. Mám hnědé krátké vlasy a zeleno-hnědé oči.

A teď něco o mích vlastností.Bohužel jsem nekonečný optimista .Proč bohužel? Řeknu to takle Negativnímu člověku to může vyjít podle jeho plánu anebo lépe. Ale pozitivnímu člověku to rovněž může vyjít podle plánů anebo hůř. Řekla bych o sobě ,že jsem důvěřivá,celkem stydlivá a možná i trochu uzavřená.

Skrátka nerd, geek, který miluje fantasy knihy,počítačové hry i filmy. Baví mě hrát na kytaru ikdyž zatím jsem pokročilý amatér. Ráda kreslím a jak ste poznali ráda píšu své vlastné příběhy . Sportovních koníčků moc nemám trochu hraju volejbal, ráda plavu a lyžuju . Miluju hudbu, a nesmím zapomenout na mou zálibu v sitcomech.

Tak to je všechno o mě . A mám ještě pár zpráv o blogu. V úplně prvním článku jsem se zmínila o desingu . Tak po dlouhém prosení mi mooje sestra slíbila ,že mi ho udělá . Tvořila mi zatím všechny tak se těším a jako poděkování jsem dám její adresu na blog ikdyž je její blog naštěvovanější než můj http://useless-fire.blog.cz/ .

Wellingher -Prolog

15. března 2012 v 19:21
Jak jsem již říkala já a pravopis se nemáme rádi takže prosím o koment jestli nějákou najdete

Prolog
Byl jeden z krásných zimních dnů. Sníh napadl na větve stromů a tvořil jim pomyslné brnění. Slunce svítilo, až oslepovalo. Byla zima to ano, ale tak to v tomto ročním období bývá. Na kopci poblíž lesa kde bývával sníh obzvlášť krásný se však dělo něco ….. neobvyklého. Sníh neměl barvu kterou by měl mít, naopak nabíral úplně jinou. Jindy tak krásně bílý sníh byl najednou rudý .
***
V lese nedaleko palouku ležel na skále muž. Krev mu stékala po oku a spojovala se s rudou tekutinou tekoucí z nosu. Na pohled byla však nejpatrnější krvácející rána v hrudníku. Nyní tak zubožený muž býval jiný vlastně to byl a pořád je král celého Wellingheru. Jeho uhlově černé vlasy mu padaly do čokoládových očích. Panenky divoce tancovaly, jako by věděli, že je to naposled. Jiskra v jeho oku mu pomalu ale jistě začala hasnout. Přes krev ani nebyla vidět jeho bílá košile, za to jeho hnědé kalhoty se na slunečním svitu leskly po cestě si roztrhal svůj olivový kabát. Takže mu na ramenech visely cáry .

Kap ozývalo se, na skálu padaly kapky co kapky proudy krve. Skála jindy čistá najednou nabírala stejné barvy jako sníh na louce, jako králova košile a to rudou. V kostech cítil, že slábne. Nezbývalo mu příliš času. Nad skálou zakroužil orel. Jeho oči byly zvláštní, vypadal jako každý jiný orel, ale ty oči byl z nich cítit smutek nevýslovný smutek a strach. Strach, který ho doslova pohlcoval. Vypadalo to, že ten orel pláče. Pláče? Opravdu je to slza. Slétal k němu ke králi celého Wellingheru, ale nevypadal, že by mu chtěl ublížit. Ani král nebyl nějak překvapen z jeho přítomnosti . Dívali se na sebe jako přítel na přítele .

"Vítám tě Roberte " promluvil muž svíjící se bolestmi na zemi až neuvěřitelně klidným hlasem. Orel, který se doposud vznášel zhruba půl metru nad zemí sletěl na skálu a rázem se z orla se smutnými očima stal muž. Celkem pohledný mohlo mu být takových 30 možná 35. Měl také hnědé oči ale než k čokoládě se spíš dají přirovnat k oříškům. Vlasy měl kaštanově hnědé a celý jeho obličej mu rámovaly pihy kolem nosu. A nesmíme zapomenout na ty oči vstřebávající do sebe smutek a strach, z jeho očí by se i nepříteli chtělo plakat. Muž měl na sobě černou košili z řady poslední mody slečny Mcdeulov . Přes košili měl modrý kabát se zlatými knoflíčky a na sobě měl také kalhoty stejného vzoru. Nejspíš se jednalo o uniformu

"Můj králi co-co se to …" Robert se zajíkal, nedokázal dokončit tu větu, nedokázal říct ani to poslední slovu, emoce byli silnější než on. Ale králem králem který už vlastně nebyl král, jakoby to vůbec nepohnulo, jen se usmál a řekl "Roberte, říkal jsem ti, ať mi říkáš mým jménem " Byl tak klidný klidnější, jaký mohl Robert kdy být , jakoby vůbec nevnímal ránu v jeho hrudníku

"Vaše vel… " zarazil se a polkl "To tiš Derecku ty ….. umíráš já musím ti sehnat pomoc já-já ty nesmíš umřít " Robert se zhroutil k zemi nyní byl na s tejné úrovni jako jeho Král. " Pro mě je příliš pozdě " odkašlal si, vypadal tak klidný až děsivě klidný "Nebyl jsem dobrý král,neměl sem pořád jen ustupovat, možná proto mě bratr …." panenka v jeho očích přestala tančit, nejspíš se již unavila. Král sebou skoro trhl, když uslyšel zoufalí výkřik před koncem jeho věty.

"To neříkej, byl si výborný král. Tvůj bratr jen žárlil a navymýšlel si hlouposti ty přeci nevěříš v satana!(Wellingher májí stejné náboentvo jako u nás) Ječel s plných plic. Věděl, že taková rána plus malé rány po celém těle se nemůže rovnat uzdravení proto v jeho hlase zněla taková panika " Poslouchej! Musíš zachránit mou dceru odvet´ jí do kláštera a dej kněžce toto " Dereck vyndal z kalhot obálku a podal jí Robertovi.

S třesoucí rukou přijal. Z obálky byl cítit inkoust.I když Robert nevěděl, jak to král udělal, nebyla na ní nejmenší známka krve. Obálka ještě zářila novotou,byla napsána na bílý papír s červenou pečetí. Z druhé strany bylo napsáno:
Pro Anne a pod tím bylo drobným písmemv den jejich osmnáctin ." V klášteře mi nevezmou tvou dceru zvlášť potom co… však ty víš "Špitl smutně. Dereck se nejprve zamračil nad oslovením králi, nemněl to rád už od raného dětství mu nikdo nesměl říkat princ natož král. Ale nakonec ovládl své emoce a pronesl:

"To je zařízeno milý příteli vezmeš Anne a odletíš s ní do kláštera v Nildoru tam … " Král se odmlčel a odkašlal si " Zdá se ,milý příteli, že dnešek je den nedokončených vět " řekl s šibalským úsměvem . " Abych to dokončil v Nildoru jsem domluven s kněžkou, jednou sem jí pomohl . Ona přijme Anne jako svojí neteř a v den jejich osmnáctin jí předá obálku, aby se moje dcera dozvěděla o svých rodičí . "

Dereck se rozkašlal nyní začal plivat krev."Zařiď to prosím pro mně " S námahou dořekl a opět se rozkašlal . " A ještě něco " řekl chraplavým hlasem. Nyní sahal pro dýku u pasu " Přijmi ode mě tento dar, a nikdy nezapomínej na svého krále ." Jeho hlas se v pustém lese nesl, zněl tak majestátně i s chraplavým přízvukem . Robert byl jako ve snu po
chvíli ze sebe vysoukal pouhé : "D-děkuju"

Sbohem, příteli" a na ta slova jako by to měl načasované jeho srdce přestalo být. Jeho panenky už navždy vyhasly. Na ta slova zemřel král Wellingheru zrádnou rukou svého bratra. " Ne, můj králi co mi to děláš Derecku ne prosím " potom Robert nebyl schopen ani nářku jenom bezvládně seděl poblíž svého krále pobočník seděl naposled po boku svého
krále. Vzpomínal na svoje dětské hrádky, na královu ochotu na jeho rozum. Vedle jeho mrtvoly dopadl důkaz jeho lásky průzračná slza střebávaje v sobě smutek a všechny vzpomínky na milovaného krále. Podíval se na svého krále a zavřel mu oči, jak to bývalo zvykem Ti bláhoví
." Zařídím ti důstojný pohřeb " špitl, byl rozhodnut , nesmí tu krále tak nechat . "sitterraestabstracta" vykřikl. Hlína začala mizet. "Můj králi zařídím co si po mně chtěl ale dovol mi ještě malé zdržení"
***
Na palouku nedaleko místa smrti krále stál muž. Na rukou měl krev a po obličeji stékalo pár kapiček této rudé kapaliny a padaly na zem. Ale přes tu všechnu krev kolem, přes tu bolest a paniku, která byla cítit z tohoto místa, přes to všechno se ten muž usmíval. Kdybych řekla,že odpudivý lhala bych. Vskutku nebyl ošklivý vlastně vypadal jako každý druhý a přeci na něm bylo něco jiného. Něco čeho se každý zarazí

Měl dlouhé vlasy stažené do drdolu, na sobě měl bílou kápi černou bundus modrými knoflíčky a hnědé obyčejné kalhoty. Mohlo být mu tak 33. Ale ty oči, ten obličej skrývalo se v něm něco zvláštního. Zlého ? Možná ale možná taky ne.
"Můj pane" promluvil další muž. Naproti je mu , on nevypadal vůbec hrozivě, dokonce bych řekla, že vypadal celkem přátelsky. Jemu mohlo být tak 20 možná více možná méně, o tom se můžeme jen dohodovat. Jedná se o kudrnatého mladíka. Jeho kudrnaté vlasy nabírali barvy slunce. Měl krásné modré oči, v kterých nejedno dívčí srdce utonulo.Ti bláhoví občané mě přijmou a nikdo se nepozastaví nad smrtí. He, skvěle jsme to vymysleli Tyberio "

Na sobě měl vypasovanou košili modré barvy, bílé kalhoty potřísněné krví a černý hábit. Za pasem mněl malou dýku . Kupodivu ne byla od krve"Sledoval jsem toho orla, jak jste mě žádal " pokračoval dál svěžím hlasem " A , co si
Objevil ?" odpověděl na první poslech celkem přátelský hlas " Měl jste pravdu Cor… tedy můj pane , váš bratr je opravdu mrtev." Mladý sluha byl ve službě jen krátce a neodvykl si dětskému zvyku tykat, ale Cornelio to přešel ani si toho nevšiml. Nejspíš to bylo další částí vzkazu. "Podívej se milý Tyberio , rozhlédni se, toto je nyní moje království.

Pravda zvítězí nad lží ?

15. března 2012 v 19:18 Na co všechno (ne) myslím aneb jak to vidím já
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí! Kdo by neznal tento výrok? našeho prezidenta Havla. Ale je to opravdu tak? Láska nad lží monžná ano ,ale pravda nad lž? V americkém filmu možná ano ,ale ve skutečném realním světě? Možná moc otázek ,ale řekněte samy kdo nikdy nezalhal? Kdo nikdy řekl polopravdu nebo uplnou lež? Myslím ,že nikdo takový není. Mě moje lži zatím vždycky prošli ikdyž nikdy nešlo o nic většího ale lež to byla. No tak popravdě kdo nikdy nezalhal ,že neopsal písemku?Nebo ,že si sám podepsal úkol, kdo nikdy nezalhal rodičům o plnění svých úkolů? Pravda vyjde najevo ,ale né vždy. V dněšní době je sice detektor lži ,ale pochybuji ,že toto vlastní moje uřitelka přírodopisu.Lžem nejen z vlastního prospěchu ,ale taky kvůli druhým.Přijde nám jako rána pod pás přiznat hlavně rodině ale i kamarádům pravdu. Všichni hrajeme hru na pravdu.