Upozornění! Všechny kmentáře, které se netýkají článku budou smazány pokud nebudou pod článkem"Nástěnka


Wellingher -Prolog

15. března 2012 v 19:21
Jak jsem již říkala já a pravopis se nemáme rádi takže prosím o koment jestli nějákou najdete

Prolog
Byl jeden z krásných zimních dnů. Sníh napadl na větve stromů a tvořil jim pomyslné brnění. Slunce svítilo, až oslepovalo. Byla zima to ano, ale tak to v tomto ročním období bývá. Na kopci poblíž lesa kde bývával sníh obzvlášť krásný se však dělo něco ….. neobvyklého. Sníh neměl barvu kterou by měl mít, naopak nabíral úplně jinou. Jindy tak krásně bílý sníh byl najednou rudý .
***
V lese nedaleko palouku ležel na skále muž. Krev mu stékala po oku a spojovala se s rudou tekutinou tekoucí z nosu. Na pohled byla však nejpatrnější krvácející rána v hrudníku. Nyní tak zubožený muž býval jiný vlastně to byl a pořád je král celého Wellingheru. Jeho uhlově černé vlasy mu padaly do čokoládových očích. Panenky divoce tancovaly, jako by věděli, že je to naposled. Jiskra v jeho oku mu pomalu ale jistě začala hasnout. Přes krev ani nebyla vidět jeho bílá košile, za to jeho hnědé kalhoty se na slunečním svitu leskly po cestě si roztrhal svůj olivový kabát. Takže mu na ramenech visely cáry .

Kap ozývalo se, na skálu padaly kapky co kapky proudy krve. Skála jindy čistá najednou nabírala stejné barvy jako sníh na louce, jako králova košile a to rudou. V kostech cítil, že slábne. Nezbývalo mu příliš času. Nad skálou zakroužil orel. Jeho oči byly zvláštní, vypadal jako každý jiný orel, ale ty oči byl z nich cítit smutek nevýslovný smutek a strach. Strach, který ho doslova pohlcoval. Vypadalo to, že ten orel pláče. Pláče? Opravdu je to slza. Slétal k němu ke králi celého Wellingheru, ale nevypadal, že by mu chtěl ublížit. Ani král nebyl nějak překvapen z jeho přítomnosti . Dívali se na sebe jako přítel na přítele .

"Vítám tě Roberte " promluvil muž svíjící se bolestmi na zemi až neuvěřitelně klidným hlasem. Orel, který se doposud vznášel zhruba půl metru nad zemí sletěl na skálu a rázem se z orla se smutnými očima stal muž. Celkem pohledný mohlo mu být takových 30 možná 35. Měl také hnědé oči ale než k čokoládě se spíš dají přirovnat k oříškům. Vlasy měl kaštanově hnědé a celý jeho obličej mu rámovaly pihy kolem nosu. A nesmíme zapomenout na ty oči vstřebávající do sebe smutek a strach, z jeho očí by se i nepříteli chtělo plakat. Muž měl na sobě černou košili z řady poslední mody slečny Mcdeulov . Přes košili měl modrý kabát se zlatými knoflíčky a na sobě měl také kalhoty stejného vzoru. Nejspíš se jednalo o uniformu

"Můj králi co-co se to …" Robert se zajíkal, nedokázal dokončit tu větu, nedokázal říct ani to poslední slovu, emoce byli silnější než on. Ale králem králem který už vlastně nebyl král, jakoby to vůbec nepohnulo, jen se usmál a řekl "Roberte, říkal jsem ti, ať mi říkáš mým jménem " Byl tak klidný klidnější, jaký mohl Robert kdy být , jakoby vůbec nevnímal ránu v jeho hrudníku

"Vaše vel… " zarazil se a polkl "To tiš Derecku ty ….. umíráš já musím ti sehnat pomoc já-já ty nesmíš umřít " Robert se zhroutil k zemi nyní byl na s tejné úrovni jako jeho Král. " Pro mě je příliš pozdě " odkašlal si, vypadal tak klidný až děsivě klidný "Nebyl jsem dobrý král,neměl sem pořád jen ustupovat, možná proto mě bratr …." panenka v jeho očích přestala tančit, nejspíš se již unavila. Král sebou skoro trhl, když uslyšel zoufalí výkřik před koncem jeho věty.

"To neříkej, byl si výborný král. Tvůj bratr jen žárlil a navymýšlel si hlouposti ty přeci nevěříš v satana!(Wellingher májí stejné náboentvo jako u nás) Ječel s plných plic. Věděl, že taková rána plus malé rány po celém těle se nemůže rovnat uzdravení proto v jeho hlase zněla taková panika " Poslouchej! Musíš zachránit mou dceru odvet´ jí do kláštera a dej kněžce toto " Dereck vyndal z kalhot obálku a podal jí Robertovi.

S třesoucí rukou přijal. Z obálky byl cítit inkoust.I když Robert nevěděl, jak to král udělal, nebyla na ní nejmenší známka krve. Obálka ještě zářila novotou,byla napsána na bílý papír s červenou pečetí. Z druhé strany bylo napsáno:
Pro Anne a pod tím bylo drobným písmemv den jejich osmnáctin ." V klášteře mi nevezmou tvou dceru zvlášť potom co… však ty víš "Špitl smutně. Dereck se nejprve zamračil nad oslovením králi, nemněl to rád už od raného dětství mu nikdo nesměl říkat princ natož král. Ale nakonec ovládl své emoce a pronesl:

"To je zařízeno milý příteli vezmeš Anne a odletíš s ní do kláštera v Nildoru tam … " Král se odmlčel a odkašlal si " Zdá se ,milý příteli, že dnešek je den nedokončených vět " řekl s šibalským úsměvem . " Abych to dokončil v Nildoru jsem domluven s kněžkou, jednou sem jí pomohl . Ona přijme Anne jako svojí neteř a v den jejich osmnáctin jí předá obálku, aby se moje dcera dozvěděla o svých rodičí . "

Dereck se rozkašlal nyní začal plivat krev."Zařiď to prosím pro mně " S námahou dořekl a opět se rozkašlal . " A ještě něco " řekl chraplavým hlasem. Nyní sahal pro dýku u pasu " Přijmi ode mě tento dar, a nikdy nezapomínej na svého krále ." Jeho hlas se v pustém lese nesl, zněl tak majestátně i s chraplavým přízvukem . Robert byl jako ve snu po
chvíli ze sebe vysoukal pouhé : "D-děkuju"

Sbohem, příteli" a na ta slova jako by to měl načasované jeho srdce přestalo být. Jeho panenky už navždy vyhasly. Na ta slova zemřel král Wellingheru zrádnou rukou svého bratra. " Ne, můj králi co mi to děláš Derecku ne prosím " potom Robert nebyl schopen ani nářku jenom bezvládně seděl poblíž svého krále pobočník seděl naposled po boku svého
krále. Vzpomínal na svoje dětské hrádky, na královu ochotu na jeho rozum. Vedle jeho mrtvoly dopadl důkaz jeho lásky průzračná slza střebávaje v sobě smutek a všechny vzpomínky na milovaného krále. Podíval se na svého krále a zavřel mu oči, jak to bývalo zvykem Ti bláhoví
." Zařídím ti důstojný pohřeb " špitl, byl rozhodnut , nesmí tu krále tak nechat . "sitterraestabstracta" vykřikl. Hlína začala mizet. "Můj králi zařídím co si po mně chtěl ale dovol mi ještě malé zdržení"
***
Na palouku nedaleko místa smrti krále stál muž. Na rukou měl krev a po obličeji stékalo pár kapiček této rudé kapaliny a padaly na zem. Ale přes tu všechnu krev kolem, přes tu bolest a paniku, která byla cítit z tohoto místa, přes to všechno se ten muž usmíval. Kdybych řekla,že odpudivý lhala bych. Vskutku nebyl ošklivý vlastně vypadal jako každý druhý a přeci na něm bylo něco jiného. Něco čeho se každý zarazí

Měl dlouhé vlasy stažené do drdolu, na sobě měl bílou kápi černou bundus modrými knoflíčky a hnědé obyčejné kalhoty. Mohlo být mu tak 33. Ale ty oči, ten obličej skrývalo se v něm něco zvláštního. Zlého ? Možná ale možná taky ne.
"Můj pane" promluvil další muž. Naproti je mu , on nevypadal vůbec hrozivě, dokonce bych řekla, že vypadal celkem přátelsky. Jemu mohlo být tak 20 možná více možná méně, o tom se můžeme jen dohodovat. Jedná se o kudrnatého mladíka. Jeho kudrnaté vlasy nabírali barvy slunce. Měl krásné modré oči, v kterých nejedno dívčí srdce utonulo.Ti bláhoví občané mě přijmou a nikdo se nepozastaví nad smrtí. He, skvěle jsme to vymysleli Tyberio "

Na sobě měl vypasovanou košili modré barvy, bílé kalhoty potřísněné krví a černý hábit. Za pasem mněl malou dýku . Kupodivu ne byla od krve"Sledoval jsem toho orla, jak jste mě žádal " pokračoval dál svěžím hlasem " A , co si
Objevil ?" odpověděl na první poslech celkem přátelský hlas " Měl jste pravdu Cor… tedy můj pane , váš bratr je opravdu mrtev." Mladý sluha byl ve službě jen krátce a neodvykl si dětskému zvyku tykat, ale Cornelio to přešel ani si toho nevšiml. Nejspíš to bylo další částí vzkazu. "Podívej se milý Tyberio , rozhlédni se, toto je nyní moje království.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Rachel Rachel | 22. března 2012 v 15:44 | Reagovat

pěkné :)

2 Maya Maya | Web | 22. března 2012 v 18:55 | Reagovat

[1]:děkuju

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama