Upozornění! Všechny kmentáře, které se netýkají článku budou smazány pokud nebudou pod článkem"Nástěnka


Welingher 1 kapitola

24. března 2012 v 7:04
1 kapitola Začátek konce
Pokud najdete jakoukoliv chybu napište

Po události tragického zimního dne se rok s rokem sešel . Čas ubíhal jako na Kolovrátku . Lidé už zapomněli na svého krále a na vše s ním spojené a s pokorou přijímali nového. Po necelých 23 let se novorozenci rodili do světa úplně jiného. Zemí se zmítaly protesty . Král odsoudil a vyhnal všechny rasy mimo lidí . Naprosto vyhladil troly, elfové se ukrývali za moře kde jsou nejsilnější a trpaslíci byli zotročeni . Mágové byli zavíráni do škol kterou nesměli opustit pokud nepřejdou do služeb krále . Král bral nevinné občany a vytvářel z nich bojovníky,své bojovníky . Děti rodičů , kteří byli proti jeho myšlenkáchnepouštěl studovat.

Svět byl úplně jiný . Zmítal se ve strachu a temnotě . Není divu ,že lidé elfové trpaslíci
vlkodlaci všichni … Již nechtěli tento svět řada stín (Lidí,trpaslíků,elfů,dokonce i trolů kteří
otevřeně protestují proti králi ) rostla a král se čím dál víc obával .
***
"Edwarde" promluvil zvučný hlas "Edwarde no tak vstávej Edwarde" naléhal hlas čím dál víc. Hlas patřil Evanlyn. Dívce s blonďatými dlouhými vlasy staženými do precizního drdolu z kterých vykukovaly pramínky zbarvené do uhlově černé. Její zelené oči svítili jako kočičí . Edward tvrdě.Ležel v látkovém stanu . Pravá stěna byla promoklá a ze dna se draly na povrh stébla trávy . Díra na dně stanu jim v tomto úkole byla velkou pomocnicí . Žluté stěny vrhaly na Evanlyn stín . Celé to tam nepříjemně páchlo ,jako zpocené nohy . A v tom všem ležel vyčerpaný Edward . Spal tak tvrdě ,že to vypadalo jakoby už nikdy neměl vstát , přikrytý rudou dekou snil spokojeně dál. Edward byl perleťový stín . Jeho největší úkol byl svrhnout krále . Ale přesto chodíval zabíjet nestvůry a bandity kteří se usídlili v lese argentum Silva .Prastarý a krásný les který v sobě ukrývá kouzlo . Povídá se ,že v lese se usídlili elfové , proto je zde Edward s několika stíny aby dohlédl ,že les nebude pokácen.

"Edwarde" ozval se znovu hlas Evanlyn která nyní divoce třásla s Edwardem . Zdá se ,že se konečně probudil . Mladík s uhlově černými vlasy konečně otevřel své průzračně modré oči . Tak modré ,že se nad tím každý zastaví . Doslova svítili a ozařovali místnost . "Co se děje? Dneska nemám misi !" vyštěkl možná vám to přijde nepříjemné, ale jak byste se
chovali vy po noci strávené honěním nestvůr ? Asi ne dvakrát příjemně a ještě k tomu když vás budí jenom po 3 hodinách sladkého spánku . " Edwarde ty jsi zapomněl? Nevzpomínáš si jak si mně prosil abych tě probudila ?Máš přece jít pro svou sestru" Na ta slova Edward ožil.Jeho ospalé oči zbystřili . Jak mohl zapomenout na svou sestru? Na svou malou sestřičku Lili?

Možná se divíte proč pro ní nejdou její rodiče ? Zkrátka a dobře jeho rodiče se o své děti nikdy moc nestarali . To ,že tu je , není nic jiného než nenávist k doktorům . Jinak by si Edwardova matka jeho a také svoje dvě dcery nechala dozajistě vzít. Když se narodila nejmladší Lili rodiče prohlásili ,že je mág a odhodili jí ve 3. Letech do školy čar a magie.
Ačkoli Edward nevěděl jak malou Lilianu přijali i když neměla nejmenší potenciál .Jak vůbec mohli uvěřit ,že v sobě skrývá magický dar . A nebo prokletí?

A nyní po 4 letech ve kterých Edward odešel k stínům a malou Lili učili používání magie bez jakýchkoli výsledků si konečně uvědomili , že z ní mágině nikdy nebude .Rodiče odešly a už je nikdo nikdy neviděl . Jestli žijí, to ví jen sám stvořitel . A tak se o svou sestřičku musel postarat on. Ale zvládne to ? Takovou zodpovědnost a ještě teď když je
uprostřed války . Ale teď musí vstát bože jak mohl zaspat
***
O pár kilometrů dál se po místnosti rozlehal dupot a těžké oddychování, dívka která měla oba dva zvuky na starosti byla střední postavy s nápadnými rudými vlasy zapletenémi do copu . Roztomilé pihy kolem nosu jako by se lesky ,když s Lynn padaly kapky potu. Ale nejnápadnější na ní byli velké špičaté uši patřící elfce jménem Lynn. Zastavila se před dveřmi s nápisem: Nejvyšší mág. Upravila si sukni a narovnala se. Rukou si setřela pot z čela a vešla."A zdravím tě Lynn mohla bys tu chvíli setrvat sama? Potřebuji si něco zařídit než se ti budu plně věnovat"Ozval se zvučný hlas patřící zestárlému muži. Měl šedé vlasy stažené do culíku a oči zeleno hnědé. Jejich barva připomínala trochu seschlou trávu. Lynn jen přikývl a zestárlý muž s titulem nejvyšší mág odešel.

Nyní byla Lynn v místnosti sama. Cítila ještě jak jí buší srdce. Rozhlédla se po místnosti. Uvědomila jsi, že tu nikdy nebyla. No ani nebylo o co stát. Místo velká asi jako o trochu větší kumbál měla na rohu u okna stůl, který přes horu papírů nebylo ani vidět, místnosti byla sladěna do té nejnudnější barvy jakou Lynn znala, do béžové mimo stůl byla v místnosti jen monstrózní kytka a malá podobizna věže.

Věže kde Lynn vyrostla. Po celém Wellingheru je celkem 34 škol čar a umění a ona ,zrovna ona nikdy ne moc dobrá studentka mohla studovat ve věži, kde vyučoval nejvyšší mág, jaké má štěstí. Štěstí v neštěstí. Ano je skvělé ,že může studovat zde. Ale svobodě se nic nevyrovná. Byla šťastná, že se jí nejvyšší mág ujal, když jí našel jako sotva půl roční
Dítě, ale nemá žádnou svobodu, je pod vlivem krále a nejspíš se bude muset stát bojovnicí v jeho armádě anebo pouhým otrokem. Učitelem se jen ty s největším potenciálem a to ona není

Znovu se porozhlédla se po místnosti a její pohled zůstal stát na velké hromadě papírů. Vykoukla ze dveří, jestli se nejvyšší mág neblíží, když zjistila opak přiblížila se ke stolu. Věděla ,že se to nemá, ale zvědavost byla silnější. Formulář o přijetí a další a další pokaždé s jiným Jménem. Jak to, že je tu tolik formulářů. A najednou jí blesklo hlavou, blíží se přeci 1 března. První školní den. Za tento týden byli vyzkoušení nejspíš miliony dětí. (Ve Wellingheru není
jako u nás 1 den v novém školním roce září nýbrž březen). Lynn nikdy nechápala proč to dělají mágové přeci nejsou hrozbou a pak myslím, že magické schopnosti nejsou zas až tak k nepřehlédnutí.

Myslela na všechny ty děti, kteří byli odděleni od rodičů, kterým byla vzata svoboda, tak jako před časem jí. Snažila se vypudit myšlenku z hlavy. Očima přemítala všechny ty děti kteří v jedné hodině přišly o vše co milovali . Lynnino oka padlo na obálku.

Byla zažloutlá, vypadala zvláštně voněla po sýru nejspíš jí její doručovatel tahal se svou svačinou. Otočila jí.
Obálka vypadala zprvu normálně, Lynn jí už chtěla položit, když si všimla královské pečeti. Přemýšlela, jestli není příliš troufalé podívat se na znění dopisu, ale nejvyšší mág je přeci daleko on nemůže jí přeci vidět. Pomalu otevřela obálku se zatajením dechem otevírala. Když konečně spatřila dopis všimla si vznešeného písma. Dopis byl patrně
napsán ručně. Začala číst první větu: Jelikož jste nerespektoval náš příkaz jsme nuceni " Příkaz? Jaký příkaz nucení co ? po vytáhla obálku, ale tu se ozvalo:

"Omlouvám se , že jsem tě nechal čekat, ale měl jsem na práci něco důležitého a neodkladného " Zazněl náhle hlas za Lynniny zády málem vypískla jak se lekla . "Nic se nestalo " vyžbleptla ze sebe a opatrně tak aby si toho nevšiml vrátila dopis . "Víš chtěl jsem s tebou mluvit týká se to Lili doslechl jsem se ,že jsi její patronka " mág se na chvíli odmlčel i
když mluvil o tomto bylo cítit ,že ho trápí něco většího a mnohem závažnějšího "Ano ,je snad něco v nepořádku?" zeptala se zaujatě"Ano, vlastně ne, jedná se o to ,že jí propouštíme je u nás už bezmála 4 roky a neprojevili se u ní žádné magické vlohy , je to zvláštní ale nicméně za nedlouho by jsem měl přijít její starší bratr odvést si jí" Lynn to zaskočilo , už jsi na malou Lilianu vznikla a teď si má odvyknout? To jí přeci nemohou udělat . A ano všimla si ,že učení jí nejde ale jak by se sem dostala kdyby nemělamagické schopnosti "Ale jak je to možné "vyštěkla náhle . Nechtěla to říct ale stalo se " To nevím " odpověděl klidně a usrkl čaje . "Měla bych jít " řekla s jistou úzkostí Lynn "Chtěl jsem abys to věděla" špitl ještě za ní, když odcházela .

Lynn mířila přímo do pokoje Lili aby se , se svou malou svěřenkyní alespoň rozloučila . Zamířila doleva a potom po schodech dolů až narazila na dřevěné dveře s nápisem : Pokoje mladších žákyň " Pod nápisem byl vyvěšen rozvrh nyní by měli mít hodinu kouzelných formulí a tak by mohla být s Lili sama . Najednou jí píchlo u srdce . Už jí pravděpodobně nikdy neuvidí .Nespatří ten její sladký úsměv a neuslyší její milý hlásek .Napřímila se a pomalu otevřela dveře .
Ve velké místnosti s spoustu malých postýlek seděla na jedné malá holčička . Měla hnědé vlasy volně rozpuštěné a zelené oči zbarvené jako tráva . Nohy měla položené na kufru s nápisem Lili na sobě měla už bílý kabátek s výšivkou princezny . I když venku bylo poměrně teplo měla malá Lili i čepičku ve tvaru medvídka .

Lili si všimla přicházející osoby a všimla si také ,že to není nikdo jiný než její milovaná Lynn . "Ahoj" promluvila první Lynn malinko zdráhavě " Ahoj ,víš pro mě si dneska přijde bráška a půjdu pryč" Spustila jako na kolovrátku na první pohled stydlivá dívenka "A těšíš se?" zeptala se Lynn a drobně se pousmála hlavně musí být milá opakovala si . Lili jenom přikývla ,ale potom trochu posmutněla "Ale bude se mi stýskat po kamarádkách a kamarádech a učitelích a " na chvilku se odmlčela a potom doplnila "a po tobě " a nezapomněla dodat ten její super roztomilý výraz "Mě se po tobě bude taky stýskat " odpověděla přívětivě a snažila se zadržet příval slz. Najednou do místnosti vešla další osoba . Byl to muž oděný do hábitu s brýlemi a hnědými vlasy . Jeho oči byli šedé jako oblázky.Postavou trochu vyhublí. Nebyl to nikdo jiný než Ronie správce mladších dětí .

"Promiňte, že vás ruším ,ale Lili je tu pro tebe tvůj bratr " Lili zatleskla rukama "Jé bráška ,Lynn půjdeš se mnou ?" Lynn byla trochu zaskočená ale potom se tázavě podívala na Ronieho který lehce přikývl " To víš ,že půjdu " odpověděla přívětivě i když jí v tu chvíli bylo úzko . Vyšli z dveří a Lynn ovanul studený vítr možná kdyby věděla ,že jí to navždy změní život, rozhodla by se jinak, ale možná taky ne. Každopádně se rozhodla takto a tím se
stala součástí něčeho většího. Před Lynn stál Liliin bratr. Byl jen o málo starší než Lynn.

Uhlově černé vlasy se lesky ve svitu slunce. Jeho průzračně modré oči v sobě ukrývali něco
zvláštního. Na sobě měl čistě bílou košili a černé kalhoty. Sálalo z něj něco zvláštního
,neobvyklého ,něco co každého zarazí . Možná ,že z něj byl cítit strach ale Lynn ho necítila
připadal si, zvláštně.

Edward se opíral o zábradlí. Když se otevřeli dveře nespatřil jen svou milovanou sestru ale dívku, která kráčela za ní. Byla to osoba, kterou mohl jen málo kdo přehlédnout.
No, řekněte sami přehlídli byste dívku se sytě rudými vlasy a? A k tomu ještě elfku? Kromě jejich rudých vlasů měla také pihami rámovaný nos a nazelenalé oči . Lili se k němu blížila. Edwarda najednou ovládl pocit štěstí, ale taky panika. Co
má říct nebo udělat. Hlava mu málem praskla, jak se mu v hlavě vířili myšlenky jako proudem nikdy ještě nebyl tak nervózní jako právě nyní."Bráško" ozval se křik. Lili, vyřešila jeho otázku za něj, vrhla se mu kolem krku." A ahoj " vykoktal ze sebe po chvíli Edward a položil, Lili na zem.

"Bráško " začala zase mluvit rychlosti 1 slovo za vteřinu Lili trochu nesrozumitelně "Tohle je Lynn, je to
moje kamarádka "Edward jen žasl nad její suvereností . I Lynn se zdála trochu zaskočena, ale po chvíli lehce mávla rukou na pozdrav. "Tak co Lili půjdeme ?" zeptal se Edward a v duchu oslavoval svou první vyřčenou větu bez zádrhelů.
Prásk. Mezi Lynn a Lili, proletěla ohnivá střela a zarazila se do omítky. Lynn hlasitě vyjekla, ale Lili se nezdála být polekaná, nejspíš to brala jako hru. "Co se to sakra děje " vykřikla Lynn

. Edward se ohlédl za sebe. Ale to co spatřil ho zarazilo "To není dobrý " špitl. Spatřil celou armádu
bezduchých (převážně elfové ale i lidé, trpaslíci, kterým byla ukradena duše, traduje se, že si je král nechává v speciálním sklepení na hradě). Uslyšela dupot. Otočila se. Z věže z její školy se hrnuli bezduchý. Jak se sem mohli dostat? Nikdo je zarazil. Zastavili se Lynnino srdce jí bušilo, dech se jí zrychlil. Panenky divoce tančily. Strach
ovládl jí celou, až do konečků prstů."Nemyslíš, že sou tu kvůli nám ?" vydala ze sebe konečně hlásku Lynn a tím přemohla alespoň desetinu svého strachu "Bráško já se bojím" Špitla, Lili a chytla se jeho ruky. "Nevím, ale rozhodně bych tu nezůstával " řekl a tím jakoby zaryl Lynn dýku do srdce. Srdce jí bušilo ještě rychleji bála se jako nikdy před tím. Byla to
poslední kapka do poháru jejího zoufalství bála se ,ale přesto běžela za Edwardem který nesl
svou sestru.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama