Upozornění! Všechny kmentáře, které se netýkají článku budou smazány pokud nebudou pod článkem"Nástěnka


Duben 2012

Budoucnost bude minulost

29. dubna 2012 v 18:29 Na co všechno (ne) myslím aneb jak to vidím já
Minulost je i tento článek takže se vůbec nebudu zatěžovat s jeho psaním, jelikoš je i minulost to ,že jste ho četli... .

Dělám si legraci, ale vážně minulost je něco čeho se nezbavíte, něco co je s vámi napořád, něco na co nejde jen tak zapomenout. Zvláštní ,že minulost je tak neprostradatelná budoucnosti. Bez minulosti by nebyla budoucnost, ale budoucnost se jednou stane přítomností a potom i minulosti. Čili jeden bez druhého nemůže být. Zmatené ,že? Myslím tím ,že minulost je jen označení času. Minulost byla budoucností a budoucnost bude minulostí. Pokud chcete plánovat budoucnost, musíte znát minulost.

Kdyby byl stroj času, chtěli byste do minulosti nebo budoucnosti? Pokud do minulosti viděli byste lidi kteří žijí v tuto chvíli přítomností. Pokud do budoucnosti vy a vaše přítomnost byste se stali minulostí. Vžycky jsem přemýšlela nad tím jak je možné ,že například ve filmech cestovatel v čase vidí lidi v minulosti ,kteří žijí přítomnost nebo lié v budoucnosti ,kteří rovnež prožívají budoucnost. Jak je možné ,že vidíme lidi kteří vlastně uš nežijí? A co se stane s lidmi kteří necestují v čase a jsou v dnešní přítomnosti? Vím spekuluje nad věcí která vlastně neexistuje ,ale byl by zajímaví film nebo kniha kde by byli všechny moje otázky objasněny. Prozatím budu žít přítomnost, která se brzy stane minulostí. A ěšit se na budoucnost, kterou jednou možná zapomenu.
PS: Připomínám všem účastníkům soutěže, že čas běží a já nemám ještě všechny výrobky a ,že 15 května((prozatím budoucnost) se brzy stane přítomností.

Welingher 2 kapitola

29. dubna 2012 v 18:07
Jsem zpět s dalšíí kapitolou :) Snad se bude ukazovat správně
2. kapitola Tiše dopadá kapka vody
***
"Otevřete si učebnici na stránce 53 " Zněl hlas učitelky Krejčíkové. Sophie dívka, která seděla v druhé řadě u
Okna. Znuděně přemítala místností. Jako jediná seděla sama možná proto, že si jí všichni stranili. Byla jiná než oni byla ničím neobvyklá. Měla černá vlasy sčesané do jí typického drdolu. Její oči byli tmavě modré a obtažené černou tužkou. Na první pohled není patrné, že Sofii nosí kontaktní
čočky.
"Slečno Mlynaříkova, posloucháte mě?" Promluvila paní profesorka na Sophii, která byla duchem mimo."Ano, jistě paní profesorko " odpověděla. Ale její pohledy snažíc se najít odpověď na otázku na kterou právě opověděla, svědčili o opaku. Profesorka si uvědomovala nepravdivost jejích slov, ale rozhodla se, nechat to být. Sophii konečně došlo, co je jejím úkolem a otáčela učebnici. Nevěděla na jakou stranu a, ale potom si všimla, že je stránka napsaná na tabuli.
Nikdo se se Sophii dvakrát nebavil, byla typ dívky, která zkrátka nevyjadřovala emoce. Nezaujatě se dívala na rovnice. Matika jí moc nebavila. "Třído, postupujte podle instrukcí, které vám rozdává Anna " zahřměl znovu hlas učitelka Krejčíkové který byl však tlumený mnohem libějším zvukem crrrrrr . Který se roznesl po celé třídě. Zvuk, který je nenáviděn a milován nyní zněl v plné parádě a radosti žáků. "Dobře třído, vezměte si instrukce domů a prostudujte to. A práci uděláte doma " Profesorka ani nedořekla větu a celá třída i s Sophii tryskem vypadla ze třídy. Nyní se studenti střední školy rozcházeli. Sophii mířila přímou čarou domů. Neměla to příliš daleko. Vyšla z budovy s velkým nápisem Střední škola Masaryka. Střední škola, kterou tak nenáviděla, Ať dělala, co dělala nikdy nezapadla. Ale musí přetrpět jen pár měsíců a bude moc jít na svou vysněnou vysokou. Už jako malá holka chtěla být doktorkou. Zavřela za sebou dveře od školní budovy a vešla do krásného a magického města známo pod jménem Praha.
Cestou přemýšlela nejen o sobě ale také o své rodině. Těšila se na mamku měla se vrátit s lázni, ale co je důležitější, Thomas je pryč, tak konečně bude moc být jen s matkou a bez obav… Thomas je Sophii nevlastní tatínek (oficiálně ne) a přítel Lindy (její matky). Nikdy si ho neoblíbila, už když přišel, sálalo z něj něco divného. Přišel jí tak nepřátelský. Sophii Ani spíš jí bere jako vzduch. Občas když si její mamka myslela, že spí, slýchala nepříjemné zvuky.
Pokaždé to bylo stejné: Byli slyšet hlasy nejprve matky vysoký a ječivý a potom jeho hluboký a hrubý. Křičeli na sebe nejspíš se hádaly a potom byla slyšet rána a jekot. Ten hrozný zvuk, který jí lámal srdce. Druhý den viděla jen matčiny oteklé oči a modřinu na některé části těla. Jednou sebrala odvahu a zeptala se na ony zvuky v noci. Matka zbělala a otočila se k Sophii zády a potom jen špitla "To se ti jen zdálo" a Sophii prakticky vyhnala z pokoje
Klíč pomalu chrastil v zámku ,odemkla . Ucítila libou vůni vaření. Zula si černé boty z kterých měla odřenou patu, na věšák pověsila svou modro-černou bundu a světle zelený batoh s učením hodila vedle botníku. Otevřela dveře. Porozhlédla se po místnosti, ale k jejímu zklamání tam neseděla na židli její matka s blaženým úsměvem ale Thomas. Jak nenáviděla ty jeho blonďaté vlasy tak bezchybně ulízané. Ten jeho úsměv a ty jeho modré oči. Snažila se skrýt zklamání, ale nedařilo se jí to.
"Ahoj" promluvil ten jeho odporný hlas, je zvláštní jak se může v hlase skrývat tolik zášti. "Kde je matka" promluvila rychle. Snažila se zamaskovat smutek ,bála se aby z jejího hlasu nepoznal její odpor. "Ahoj Sophii" zazněl jí mnohem milejší hlas. Její matky, která právě vycházela z kuchyně. Měla na sobě zástěru s velkým nápisem: Máma, práce všeho druhu. Její plavé vlasy byly zamotány do drdolu. Usmívala se, ale v jejích čokoládových očí byla vidět únava.
"Ahoj" odpověděla už mnohem klidněji, uvolnila tlak v rukou."Udělala jsem večeři, dnes budeme mít kuře s brambory, Thomas měl čas a tak tu bude moc zůstat až do konce týdne " usmála se na ní "To je skvělé " odpověděla a přidala trochu toho nuceného úsměvu " Drahoušku prosím prostřeš " řekla máma a popošla k ní. Sophie si všimla, že kulhala "Co se ti stalo "Máma se najednou trochu pozastavila, vypadalo to, že je zaskočená naprosto privátní otázkou, ale potom řekla pouhé " Jsem jen nešikovná zakopla jsem." Mírně přikývla a došla pro talíře, příbory, a také hrnce s připraveným jídlem. Vážně jen spadla? Určitě jí něco udělal on. Přemítala v hlavě stále dokola jedinou myšlenku.
Donesla vše ke stolu. " Mami, na tu nohu by se ti měl podívat lékař " řekla Sophii a sedla si naproti jí "Tvé matce nic není snad ti to řekla jasně ne?"vyštěkl náhle Thomas. Sophii se trochu zarazila, ale potom si nandala pár brambor. Opět se snažila zakrýt své emoce. Linda se na Thomase trochu naštvaně podívala, ale celé to přešla.
Potom následovala ta nejtišší večeře kterou kdy poznala. Po celou půl hodinu byla +slyšet jen cinkot příboru. Občas prolomila ticho matka s otázkou typu "Jak jde škola" a podobně. Vždy však dostala jednorázovou odpověď
Když se konečně blížil konec jejímu utrpení a ona mohla odejít řekl větu kterou m´by radši neslyšela. "Sophii tvá matka a já bychom ti chtěli něco říct " Zamrazilo jí pomalu se na ně otočila a vyčkávala. V duchu se modlila, aby se nedozvěděla příchodu malého sourozence. "Sophii já a Thomas" začala Linda z těžké " No víš mi jsme se " polkla "zasnoubili" dokončila konečně a tím Sophii vrazila do srdce nůž. Oči jí vytřeštili z důlku, sklenička, kterou držela v rukou jí vypadla a roztříštila se"g-gratuluji " vyhrkla ze sebe co nejpříjemněji Sophie a obrátila se na patě. Nevydrží to tu musí pryč, nevydrží s ním v jedné místnosti. "Kam jdeš zlatíčko ?"zeptala se matka " Ven, projít se, za hodinu jsem zpátky a gratuluji " konec jakoby skoro neřekla. Zklamání v jejím hlase bylo víc než patrné. Nasadila si boty, které sou jí malé, hodila na sebe bundu a vyšla ven
Praha je sice krásné město, ale moc místa k přemýšlení tu není. Všechny ty auta a blikající poutače. Sophii měla namířeno na Karlův most. Měla to tam ráda všichni ty malíři a muzikanti je to tam opravdu nádherné. Obzvlášť krásný však bývá při soumraku, který je právě teď.
Jak jí to mohla udělat ? věděla ,že Thomase nemá ráda a navíc jí ubližuje. Kdyby Sophii tak vroucně nemilovala matku, už by do za jistě bydlela s tátou. Ale věděla, že by jí to zlomilo srdce. Zabočila do leva. Právě minula skupinku roztleskávaček. Když konečně došla k mostu. Míjela malíře a muzikanty, turisty a obchodníky, všechny ty šťastné tváře. Konečně si našla si opuštěný koutek, došla k němu a opřela se o kamennou zeď. Celou dobu doufala, že se rozejdou a ona už oněm nikdy neuslyší, ale nyní to nepřipadalo v úvahu.
Vítr si pohazoval s jejími vlasy. Dívala se do vody do té krásné průzračné vody, do které nyní padaly kapky. Tiše dopadaly kapky ,slzy ,prameny , jejího zoufalství. Brečela ,plakala jako malá holka která právě přišla o svou panenku. Průhledná tekutina jí stékala po celém obličeji. Ještě nikdy neronila tak upřímné slzy
***
Zrychloval se jí dech a nohy začínali slábnout. Cítila, že tento běh již dlouho nevydrží. Běžely v kuse sotva 10 minut, ale pro ni jako by to byla hodina. Liliana se pevně držela Edwardových zad a brečela silně a pronikavě vřeštěla. Jediný Edward byl na situaci zvyklí a zachovával klid. V jeho očích se však objevovala skoro až nepatrná zmínka strachu.
Bum spadl před něj kmen stromu. Nejspíš ho skolila rána mečem bezduchých. Snažil se ho překročit ale to mu u ucho pro svištěl šíp a zabodl se do kamene za ním. Lynn vypískla. Kolem ní Edwarda a Liliany stáli 4 bezduchých. První, který stál proti ní byl elf. Jaká ironie. Měl černé dlouhé vlasy v culíku a zelené oči. Ale z těch očí ,nic nevyzařovalo byli tak prázdně až z nich šel chlad. Podlamovali se jí kolena. Ano učila se bojových kouzlům ale její specializace je léčení a navíc to vše bylo ve třídě. Nikdo jí neříkal co má dělat když jí napadnou bezduchý. A potom když viděla, jak drží v ruce meč celý od krve a ta jeho zbroj spíš než modrá byla rudá.
Edward položil, Lili a sáhl po svém meči. Před ním stáli 3 bezduchý. Bůh ví, proč se nesesypali na mágině . První který se k němu hrnul, byl trpaslík. Měl zrzavé vlasy ne moc dlouhé a krátké strniště. Barva jeho očí nebyla poznat byla taková rudo-zelená, ale možná, že se pletu. Hrnul se k němu a zběsile máchal mečem. Lili se držela u něj. Edward se rozmáchl a probodl trpaslíka. Jeho oči ani potom, co zemřel, nevyjadřovali žádné emoce, ani strach, bolest, nebo úlevu. Byli prázdné.
Druhý, který k němu běžel, byl pro změnu člověk. Medové vlasy mu bránili v jasném výhledu, jelikož mu padaly do modrých očí. Mečem se ohnal po Edwardovi, ten však v čas uhnul a probodl ho. Krev stříkala všude kolem. Lili až vypískla když se tato rudá kapalina hrnula tryskem ven z těla. Jakoby se těšila
.Třetí se ohnal po Lili ale Edwardovi smysli byli silnější a probodl ho. Nestihl si ani pořádně prohlédnout jak vypadá nejspíš ani jeden z těchto bezduchých nebyli v boji dlouho cvičeni . Nyní Edward viděl siluetu elfa . Ležel na zemi ,a proto mu nebyli vidět oči , ale byl si jistý ,že by nevyjadřovaly nic jako u předešlých .Plavé vlasy se rozprostírali po celé cestě.
Lynn na tom však nebyla tak dobře. Cítila se paralyzovaná, naprosto v šoku nedokázala si vzpomenou na jediné kouzlo, nedokázala ani volat o pomoc, nemohla nic. Jen tam tak stála a očekávala smrt. Blížil se k ní, co má dělat. Cítila jeho zatuchlý dech. Napřahoval se, no tak musí něco udělat, nesmí tu jen tak stát. Už, už by jí zabil, kdyby ho zezadu nepropíchl Edward. Bezduchý jsou možná dobří bojovníci ale špatní lotři.
"Rychle musíme dál " vykřikl, nesmí je nechat zemřít, co když je to vše jen kvůli němu? Ne to nesmí dopustit to prostě nemůže. Vzal si svou sestru opět na záda." Kam to vlastně jdeme?" zeptala se Lynn spíš, než zeptala dalo by se říct vykřikla. Do očí se jí draly slzy hlava pulsovala břicho bolelo ale nejhorší na tom všem byl ten strach, ta bezmoc která jí ovládala. Bála se strašně se bála. Pohár jejího zoufalství nyní přetékal.
"Do našeho tábora je to odtud jen kousek " to Lynn stačilo a dál se nevyptávala nejspíš by ani žádnou otázku dohromady nedala. Běžela za ním, těžce oddechovala, srdce jí bylo jako o závod. Měla pocit, že se pozvrací. Ed byl na tom o něco lépe ale už si také přál byt konečně v bezpečí. Sestra ho na zádech tížila, do nevyspalých očí dostával tiky, ale nejhorší na tom byl ten strach. Ne o sebe ale o ní, o svou malou sestru. A také o tu dívku jak, že se jmenovala? Lynn jistě nerad by viděl další smrt a možná kvůli němu.
Když spatřil velký dub za kterým se skrývalo jeho tábořiště oddechl si. Už tam skoro jsou jen malou chvilinku. Bum proletěl opět šíp, ale tentokrát se nezasekl do kamene. Krajinou se ozval dětský křik. Šíp se zasekl Lilianě přímo do srdce. A to byla poslední kapka Edward zůstal jen nehybně stát, ale ona, jakoby se zbláznila. Zatemnil se jí mozek to, to přeci nemůže být pravda Zloba jí protékala konečky prstů, vlasy. Rozvázal se jí cop. Nenávist jí doslova pohltila, oči se jí náhle změnily. Panenky se zužili. "omniaadolebit " Vyštěkla a všichni tři bezduchý kteří se drali k Lynn a Edwardovi splanuli . Plná vzteku vykřikla "omnes moriuntur" ani nevěděla odkud to zná. Všechny příšery drásající se k nim zalehli kameny. Uchh Grrr trr . Zněli nespokojené výkřiky. Vlasy jí prosákli krví bezduchých. Rudá tekutina jí stékala po konečkách. Špinila jí oblečen ale to není hlavní.
Zloba v jejích očích ustála a změnila se v smutek. Blížila se k Edwardovi držící bezvládné tělo Liliany. Přistoupila k němu chtěla mu dát ruku na rameno, ale najednou. Edward držící v rukou svou sestru se blížil k mohutnému dubu. "Kam, kam to jdeš?" špitla potichu ,potichounku ,až jí nebylo skoro slyšet."Jestli jí někdo dokáže pomoct, tak jedině Taranee stará léčitelka " v jeho hlase byl cítit žal. Na to nedokázala nic odpověďet, ba ani namítnou jen slepě následovala. Prováděl jí temným lesem. Zatočili do leva a potom doprava. Asi 37 m. od velkého dubu se rozprostíralo malé tábořiště.
Bylo zde pouhých 5 stanů. Nesl svou sestru, nesl jí v rukou, nesmí jí pustit, nesmí jí nechat jít, nesmí ho opustit dřív než on jí, to mu přeci nemůže udělat. Zastavil se před malým žlutým stanem. Zaklepal na látku, nebylo to slyšet. Otevřel. Ve vnitř seděla stará vrásčitá paní. Její šedivé vlasy jí volně vlály a modré oči jakoby Lynn propichovali. "Co se děje, a co tu pohledává?" vykřikla nepříjemně "Je to, přítelkyně " vyhrkl "Potřebuji tvou pomoc " řekl a složil ještě před necelou hodinou upovídanou holčičku na zem. Taranee se k ní přiblížila. "Hm nepřinesl jsi mi lehké sousto, uvidím co zvládnu " řekla tím svým strašidelně chraplavým hlasem. "Ale běžte, běžte pryč nechte mě tu samotnou " vykřikla a doslova vyhnala oba dva.
Lynn jen bezmocně přešlapoval z místa na místo. To přeci nemůže být pravda prosím ať to přežije prosím. Nesmí zemřít. Když je to jen malá holka. Zatavila se u studny na kraji tábora. Opřela se. "Nedovolím ti, zemřít " špitla potichounku až skoro neslyšně. Zahleděla se do vody. Z očí jí vypadla kapka. Slza se dotkla vody a neslyšně splynula. Jak tiše dopadala kapka vody, tak neslyšně vzlykala. Průhledná kapalina plná emocí. Byl v ní strach, především strach, bolest, beznaděj, zlost, a smutek nekonečný smutek. Slzy dopadaly čím dál častěji.

Dávno neuplatněný svátek

11. dubna 2012 v 15:42 Na co všechno (ne) myslím aneb jak to vidím já
Velikonoce. Kdo by neslyšel příběh o Ježíši který vstal z mrtvích? Dnes bychom mohli říct ,že se stal zombikem. Ale nechci prznit a ani zesměšňivat příběh starý několi set let. Jde mi o to no o velikonoce. Jak má pomláska a modřina na pozadí spojitost s Ježíšem? Jakou spojitost má darování vajec? Proč slavíme křesťanký zvyk tradicemy převzatými od starých slovanů? Ne nemám ráda velikonoce, jediné co je na nich dobré je ,že máme prázdnyni, ikdyž jen 3 dny. A stejně pro nás jako křesťany (Nezajímají mě komentáře typu nejsem věřící, taky nepatřím k věřícím, ale křesťanství není jen víra, ikdyž je to nejduležítější, jde také letopočet ) by měli být velikonoce důležitější než vánoce? A přesto si mnozí z nás nedokážou představit svůj rok bez Vánoc,ale velikonoc jo. V televizi se vánoce propagují víc než velikonoce a v neposlední řadě ve škole máme vánoční prázdniny 2 týdny a velikonoční jen 3dny. Ano vánoce jsou spojené i s vnovým rokem, ale o velikonocí se stalo to všedně nevidané. Tak proč jsou známnější vánoce? Tak trochu jsem předpokládala toto téma a také jsem vedla hádku s matkou na toto téma. Chtěla jsem dotiš aby jsme odjeli pryč, ikdyž jsou velikonoce důležité, nemám ráda tento zvyk , nechat se zmlátit a ještě za to něco dát ,ikdyž byl přestupný rok. Nezabraly moje proby abychom odjeli, dělali ,že nám nejdou otevřít dveře nebo ,že prostě nejsme doma nezabrali, takže nyní mám zase pořádnou modřina. Au!

Můžu,chci,nedokážu

3. dubna 2012 v 20:01 Básně/ poezie
Tak jsem zpět s dalším článkem k tt. Svoboda slova ,každý má právo říct co si myslí ,ale né vždycky to dopadne podle představ. Lidé to můžou přijmout ,ale také se s vámi mohou přestat bavit,nadávat vám apod. Ano nejsou to praví přátelé ,ale když řeknete svůj názor můžete se stát obětí šikany.

Krátká no nevím jak to nazvat

Být prach u tvých bot,
jakoby neviditelná
ta průhledná
prostě ta náhodná.

Snažit se víc tebou,
a méně mnou,
nosit jen masku
nosit falešné pocity
falešné názory

Nechci být nechtěná,
poslouchat urážky
být ta divná ,ta zvláštní.
Ale mám se vzdát svých názorů?
Být víc ty než já?

Nechci se stát tebou,
nechci tvé myšlenky.
Tak přestaň se snažit,
abych byla tebou.

Nechci jen vyčnívat,
ale má se tvářit spokojeně?
S úsměvem na rtech
a slzou v oku?

Nestojím o tvé pocity,
o to být tebou
to radši budu dál ta náhodná,
ta prašivá, ta průhledná
radši dál budu tá divná.

Nechci mít pouta,
nosit obojek,
být na vodítku,
jenom tvoje loutka
tvůj klon.

Být jako trojnohí pes,
motýl s třmi křídli
nechci přijít o osobnost

Poletujte si motílci s třemi křídli,
já si své čtvrté křídlo ponechám.

včera a dnes

1. dubna 2012 v 13:22 Něco o mně aneb můj deník
Tak a jsem zpět s článkem. Tentokrát trochu hmm skutečnějším :). Začněme včerejškem. Tak nevím kdo o tom ví ,ale včera od půl deváté do půl desáté byla takzvaná hodina země. V tu hodinu se mělo zhasnout a nepoužívat žádnou elektroniku,jak jsem si domyslela. Nevím jestli jste to věděli, ba jestli jste o tom vůbec věděli. Já osobně jsem se zúčastnila,seděla jsem přikritá dekou a pod svitem svíček jsem si četla vtipy. Nevím kdo z vás zaregistroval ,že i na seznamu se objevil jakýsi vypínač právě pro tuto hodinu. Myslím ,že to byl chytrý tah protože právě to mě upoutalo si přečíst článek a navíc tím dává Seznam najevo ,že je pro záchranu země.



A k dnešku,tak předpokládám ,že každý ví ,že dnes je Apríl. Den žertíků a vtipů. Přiznám se ,že jsem na to dočista zapomněla a trochu mě to i mrzí,protože jsem měla naplánovaný apríl pro mamku a zapomněla na to, a teď to už nestihnu :( ,ale není vše dnů konec. Takže abych řakla pravdu tak nejsem aprílu moc velký zastánce. Ano, mám ho celkem ráda ano ráda dělám apríli, ale něják zvlášt v oblibě ho nemám. Celkem by mně zajímalo jak ten svátek vznikl. Zadala jsem si tento nadpis na wikipedii. Zjistila jsem se ,že pochází již z 16.stol.Do Česka se dostal v roce 1690 kdy byla zaznamenána první zmínka. Dostala jsem i odpovědět na mou předešlou otázku. Apríl pravděpodobně vznikl z přechodu z smutné zimy do veselého jara. Na facebooku jsem našla takoví obrázek který mně celkem pobavil bohužel jsem ho zpětně nedohledala. Na obrázku byl zaznaménán 1.4 1744 byl tam muž s obrátkou na krku a spadl na trmbolínu. Kat vedle něj se smál.
Možná vám taky přišel Email od seznamu na upozornění aprílu v medii, které se nazývají kachna nebo hoax jak jsem našla na wikipedii.