Upozornění! Všechny kmentáře, které se netýkají článku budou smazány pokud nebudou pod článkem"Nástěnka


Srpen 2012

Bohužel budeme muset zpátky do školy

29. srpna 2012 v 20:42 other
Bohužel k všeobecnému žalu se blíží Září a s ním i škola :(. Udělala jsem rozvrhy s Doctorem Who, nejsou nic moc ,ale na mně docela úspěch.

Prostě má maminka

26. srpna 2012 v 18:17 Něco o mně aneb můj deník
Máma,maminka, matička,matka, jak jen budete chtít, pod jakýkolim názvem si každý vybaví tu každý jinou osobu, ale každé z nich, každé z nich která se opravdu může nazývat máma, každé z nich se vykouzlí úsměv když vidí úspěch svého dítěte. U každé můžete najít oparu, porozumění. Možná vypadají jinak ,ale všechny jsou tu pro vás.
Vždycky jsem litovala těch kdo nemají takové štěstí jako já, těch kdo zkrátka nemají mámu, kdo vyrůstají bez ní. Nebo těch kdo jí mají "jakože" ale ve skutečnosti ne, jako např. když dotyčná bere drogy, zneužívá dítě a jiné "krásné" věci které jí její mateřské a jistě hodně potlačované pudy neradějí. K takovímto případům patří i matky karialistky které své problémy vždy berou za důležitější než neštovice nebo první návštěva školy jejich ratolestí. Zářný příklad matek kteří snad ani nejsou matky je Simona z českého sitcomu (a díky bohu ,že je to sitcom) Comeback.
Netrvrdím ,že ráno vstanu a od rána do večera jen děkuji a tvářím se sluníčkově, ne. Máme spolu za sebou za mých dvanáct let života spoustu hádek, nesvárů apodobných "problémů" Často se hádáme kvůli blbostem, nejčastější předmět našich hádek je nevyložená myčka, nevynesený koš, apodobné moje povinnosti. Často se taky hádáme kvůli škole, je dost těžké cokoli ped mamkou ze školy zatlouct, když je moje tř. učitelka a navíc ještě neznám větší drbnu než mojí matykářku. Seřveme se, mamka si vždycky prosadí svou a většinou naše hádky končí když já řeknu "Nejsem drzá, jsem upřímná" a ona odpoví : "Pleteš si dojmy s pojmy" nqčež já řeknu: "To řekneš vždycky když nevíš co říct" a ona :" To máš sice pravdu ale..." a dál mě přesvědčuje o své pravdě. Potom se urazím a max. hodinu se spolu nebavíme a potom se jakkýkoliv způsobem zase usmířme.
Mimo naše hádky máme spolu ale taky krásné zážitky, výlety na :hrady, zámky, muzea, kina, bazény, nebo i jenom obyčejné procházky které končí v hospodě, prostě všechen ten smích se nedá jen tak odpárat. Jsem ráda za svou rodinu a nikdy bych za nikoho ani za jakkoukoli herečku neměnila!

Drak

12. srpna 2012 v 11:29
Tak mám tu další kresbu, je tak trochu k Wellingheru, možná jak bych si představovala obálku (jestli se mi povede dopsat to) tady je, znovu je kvalita nic moc .

Wellingher historie

11. srpna 2012 v 11:27
Příběch vypráví o jedné z katastrof, několik set let před příběhem který píši. Odehrává se v 16. stol. Možná vám něco nebude jasné, všechno potom objasním v jedné z kapitol

Dívka která měla moc.

Dvacet let nyní už uběhlo od té chvíle,
kdy srdce vyvolené přestalo být,
na hodinu přesně slza skápla,
těm kteří uvěřili.

Ona, vyvolená
vládla síle nesčetné,
voda, oheň, země,
ba i vítr foukal,
podle přání její.

Dívka, elfka žila v pokoji,
pomáhala potřebným,
za skívu chleba.
Avšak jak to bývá,
nežila v klidu dlouho.

V zemi Wellingher,
kde dopodud v klidu žila,
snesla se bouře, když elfi pohrdala.
Přišla o majetek, o úctu. Upadla do zajetí.

V tu chvíli brána byla prolomena,
a ona jí znovu uzamkla,
pomocí blesků, ohně, vody a vánku rychlého,
zamkla bránu, zachránila svět.
Avšak díku se nedočkala.
Místo toho, byla zajata.

Zvěsti o její moc doslechl se lidský král,
závístí celý zzelenal.
Mocnější než on žít nemohl.
Nechal zabít elfku,
jako nevěrnici.

Avšak, pravda žije v srdcích věřících.
Klíč od brány byla jen ona.
Brána se prolomila,
a sklo prasklo.

Král obvinil mnoho elfů,
svou vinnu nikdy nepřiznal.

Však poslechni si příběch pravdivý,
o neobyčejné eflce,
poslechni si příběch pravdivý
o zradě králi.

Wellingher 4 kapitola

8. srpna 2012 v 10:10
A jsem zpět z další kapitolou.
Wellingher 4. kapitola Proudy tekutin, se nikdy nezastaví.
"Předpokládám" začal a všechno kolem ,dokonce i bzučící moucha, utichlo. "Že vás Tyberius seznámil s účelem dnešní schůze" Jeho hlas zněl tak oficiálně. Všichni kromě Teranys souhlasně přikývli. Na okně přistál obrovský pukavec který jí vše objasnil. Přesunul se k místu činu. Neviděl pachatele. V pukavci byl uložen vzkaz který byl nyní dokonale čitelný, stálo na něm :"Tachni od tud!!!!!!!!!důraznost tomu dodalo potržení a velké množství vykřičníků. Odfrkl.


"Vidíte to? Vidíte to? Jak nevděční jsou ty. Ehm pardon jak ,že si říkají Revolucionáři? Tyhle protestanti, neví co je pro ně dobré" vykřikl zlostně a na čele mu vyrašila žíla. "Dal jsem jim všechno, a takle se jim odplácí? Ne, musíme to zarazit"v očích se mu blesklo "Když už jsme u toho zarážení, jak odpověděl nejvyšší mág?" zeptala se znuděně Lenys a natočila si pramnek vlasů na prst. " Nesouhlasil" řekl pobouřeně, zajímavé jak se může v tak krátkém slově ukrývat tolik nesouhlasu a záště. "Chápete to? Nabídl jsem mu všechno, a on odmítl.Jak si vůbec může dovolit, odmítnout heh?" vyplyvl s nenávistí " Doslechl jsem se, že hlavní univerzita" odmlčel se aby poslednímu slovu dodal vyjmečnosti. "padla" dokončil James koutky jeho úst se zachvěly.Všichni zůstaly v klidu, kdekoliv jinde by se v očích přítomných objevil strach, zděšení nebo alespoň překvapení, ale tady ne, byli zvyklí na taková opatření. "Ano, pokud nechce čarovat pro mě, krále téhle země, pána všech těch nevděčníků, nebude čarovat už nikdy pro nikoho." usmál se. "Původně jsem mu chtěl jen uříznout ruku a vypíchnout oči, ale tím bych se připravil o tu rozkoš z sledování zániku toho, na čem mu nejvíc záleželo" řekl a jakoby přitom slova hladil, ústa se mu rozevřely do velkého úsměvu. Meril jakoby chtěla něco říct, ale slovo na jazyku spolkla.Zhluboka se nadechla.

"Ehm, pardon ,že ruším ,ale pokud je to všechno mám ještě nějákou práci" řekla nakonec Meril.Bůch ví jak moc byli její slova pravdivá, možné je ,že chtěla jen odejít. Ze všech členů byla ona ta nejcitlivější, nejmíň chladná a tím i nejmíň oddaná, přesto všechno byla tak mocná, možná i vc než Cornelius. "O, promiňte odběhl jsem od tématu" řekl. Meril si v duchu oddychla ,že se na její hlavu nesnesla spršku nadávek. "Meril,Kamile,Teranys, Moode, vy jste mágove,Meril, ty dokonce nyní už nejvyšší, potřebuji abyste vykonali to, na co on neměl odvahu" Vyhrl pohled na Meril, nyní nejvyšší mágyni. Jakoby se jí snažil číst myšlenky, poznat na co myslí, zjistit její záměry.

Mood a ostatně s ním i všichni jmenovanný vrhly nechápavý pohled. "Co?" vyhrkla Teranys nakonec. Jestli Meril patří přezdívka citlivá tak jí opovážlivá. "Notak,to jsem jediná kdo četla podkladi heh? Vyvolat bajné stvoření které svou mocí zničí povstalce, drahá informovaná sestro" vyplivla na ní Lenys, ačkoli byli obě plnoleté hádaly se mezi sebou jako malé holčičky o lízátko. "Možná jsem jen měla zajímavější činosti, než hrabat se v papírech, ale o tom nemůžeš nic vědět, drahá frigitní sestro." opačila. Cornelio je chtěl napomenout, ale připadal by si jako jejich otec proto řekl, připadal by si moc stár a navíc mohl potvrdit Teranysiny aliby proto řekl : "Teranys, má pravdu" a hlavou lehce trhl k Lenys která se právě vítězně pousmála.

"Není to krapítek drsné?" zeptala se Meril, tentokrát se však spršky nadávek neušetřila :"Drsné? Drsné? Vážně? Neviděla si co mi právě jeden s těch rádoby revoculinářů hodil na okno heh? Nezaslouží si být na tomhle světe, dal jsem jim všechno. Ne, není cesty zpět sami si vybrali osud. Pomocí draka zničím každého s těch otravných lovců, každého kdo se opováží vyslovit lovec či stín,revoculionář, nebo jiné prokleté jméno spojené s nimi strestám, apotom ,když očistíme půdu od všech těch nevděčných, budeme moc začít od znovu" Ze začátku křičel, ale postupem se jeho hlas změnil, zmírnil. V očích mu tancovaly plameny, bylo jasné už jen jedno, nikdo a to opravdu nikdo, mu to nerozmluví. "Vy ostatní budete potlačovat povstání, je nový školní rok, což znamená ,že brzy do našich řad přibydou nováčci"odkašlal si "Jamesi, Teranys, obejděte je" otočil se vstříc Meril "Oželíte na chvíli živlovou mágyně ,že?" Meril souhlasně přikývla. Nejspíš jí bral jako vůdce mágů, nejspíš právě povýšiila , nebyla si jistá jestli se jí to líbí."Co budete potřebovat?" zeptal se znovu "Nějáké přísady ano, napíši seznam, ale hlavně budeme potřebovat čas" řekla a opřela své oči na něho "To je právě to, co ti dát nemůžu, jak dlouho vám to zabere?" "Nevím, těžko určit" "Tak se snaž!" vykřkl "Nejspíš měsíc, nebo dva." nepatrný usměv se změnil ve větší a větší, najednou se místnosí ozval smích, krutý smích.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
"Lynn, můžeš jsem na chvíli" křikl za ní hlas. Otočila se vlasy jí volně vlály, oči měla rudé od pláče. Byla holt takový ten typ který se dojme i z maličkostí a toco se stalo nebyla maličkost ani v nejmenším. Vyšla vstříc onu hlasu "Stalo se něco?" zeptala se"Ano, vlastně stalo" odmlčel se, Lynn pro pláč neviděla osobu, netušila kdo to k ní mluví, vlastně jí to ani nezajímalo. "Znáš tu holku? Není od vás z "odmlčel se "věže" Rukou pokynul na bezbranou postavu schoulenou na zemi. Odhrnula slzy, černé vlasy byli všude kolem ní. . Oči byli zavřené. Něco uvnitř jí, ji šeptalo ,že ta holka bude důležitá, něco uvnitř jí napovídalo ,něco co však nad ní nevládlo tolik jako intenzivní smutek. "Ne, neznám jí " řekla a chtěla odejít ,ale stejný pocit jí na půl patě zastavil "Je mrtvá?" zeptala se a otočila se, hlásek jí přeskočil "Ne, myslím ,že ne." odpověděl

"Kde jste jí našly?" zeptala se ,vlastně nevěděla proč jí zajímá, měla ztoho všeho... divný pocit, možná si to jenom namlouvá, možná chce jenom odpoutat svou pozornost. "To je to nejdivnější, našel jsem jí u velkého dubu, tělo je teplé, musela tam být ani ne před hodinou, ležela tam mezi bezduchými." "A není jednou z nich?" zeptala se z zaujatím, byla na tom stejném místě jako ona, ne stejném místě kde zemřela... ne nebude dokončovat myšlenku. "Ne" řekl a rukou jí otevřel oční víčko, oči byli skalné nepřítomné, ale ne prázdné. "Jak se tam dostala a kdo to je?" zeptala se naivně. Usmál se "Kdybychom to věděli, neptali bychomse tebe, nemyslíš?" uznala ,že její otázka nebyla z nejlepších, ale nemusel být hned tak nepříjemný.

"Co se tu děje?" ozval se hlas za ní. Hlas byl tlumený, skrýval v sobě vnitří bolest. Mohl si hrát na drsnňáka jakdlouho jen chtěl ,ale tu bolest v něm popřít nemohl, at se snažil sebevíc. Černé vlasy měl přes oko, nejspíš nechtěl aby kdokoli věděl ,že on velký lovec, který se ničeho nelekne, ač opráveně brečel. Znala ho jen chvíli, ale už jí bylo jasné, že je to pravý, drsný lovec, který zkrátka nebrečí, jedna taková slza je pro něj ponížení nekonečnýh rozměrů "Našel jsem jí u velkého dubu Edwarde, myslím ,že je z druhé strany" řekl tak tajemně. Koutky úst se mu zachvěly. Edward sklonil se k ní, a ucho jí položil na ústa "Dýchá, byli jste za Taranne?" řekl a sedl si vedle ní. "Jistě, řekla ,že je příliš unavená" "Celá ona" odfrl

"Z druhé strany myslíte jako z druhého světa?" zeptala se Lynn "Ne zlatíčko, myslíme z konkurenčního tábora lovců" řekl ostře, posmívačně, s sarkastickým nádechem. "Myslela jsem ,že lovci mezi sebou nemají rivalitu" namítla překvapeně. Zasmál se, znala ho jen pouhou chvíli a už ho nenáviděla. Edwardovy ústa se však ani v nejmenším nepohnula, nehybně seděl. "Lynn, ano myslel z druhého světa" osvětlil jí pravdu Edward unaveně, jeho hlas byl potichý, smutný. "Co s ní chceš dělat?" zeptal se Edward snažil se, oprvdu moc se snažil přepnout své myšlení, zjevně to bylo moc těžké i na něj.

"Nevím, možná si jí nechám jako otrokyni, potřebuju prát ponožky" koutek jeho úst se zachvěl "Myslela jsme ,že otrokyně má už jen král" vyprskla náhle Lynn, ani nevěděla ,kde se to v ní vzalo. "Troufáš si mě přirovnávat k králi? Ty špinavá mágyně, tahle troska bude ráda, že budemít kde spát" "Mluvíš o ní jako o štěněti" procedil zuby Edward "Jak o ní mám mluvit heh? Je to jen špinavý člověk který si žije v pohodlíčku ve svém světě a nezájímá ho ,že ten jeho krásný svět dlouhá léta ničil ten náš, díky bohu Luciasovi." vykřikl náhle plný záště " Nevědí o tom, navíc nen to jen jejich vinna, mi jsme byli ti, kdo chtěli skoumat" opáčil "Vážně? My opravdu? Dovol abychom ti přopomněl ,že mi první nebyli. A ,že nic nevěd? To jen říkají, notak jak dlouho jim budeš ještě věřit ,že jsou vážně tak hloupý, jenom prostě nechtějí nést na bedrech semena jejich chtivosti, proč se jich vůbec zastáváš?" křičel na něj "Edwine,dělej si co chceš" řekl a odešel.

"Zítra v tuhle dobu máme sněm u ohniště, Lynn jsi také zvaná" řekl ,ale neotočil se, nepodíval se na ně. Na zem dopadla kapička vody. "Můžu jí pomoc" řekla, nezaujatě pohodil hlavou.. "Vážně?" pronesl po chvíli, nejspíš na něj dolahla tíha Lynniniho pohledu. "No, jo já studovala jsem ve věži obor lečitelství, ke závěrečné zkoušce mi chyběl rok,ale myslím..." "Mě je uplně jedno co si myslíš pro mě za mě, dělej si s ní co chceš, jestli to přežije a probudí se, zavolej mě" řekl a odešel. Měla takovou huť mu ublížit, ale už takle se na ní dívali jako na vyvrhela, už takle je brána za nepříele.

Seděla ve stanu který jí přiřadily.Lynn namočila šátek do vody a umyla dívce čelo. Oči měla zavřené, stále. Položila si její hlavu na stehna a promla si ruce. Zhluboka se nadechla, nikdy to nezkoušela nikde jinde než v učebně ,vlastně si uvědomila ,že za celá ty dlouhá léta nebyla nikde jinde, než zavřená za těmi dveřmi. Při vzpomínce na věž se jí v oku objevila slzička, ano bylo to její vězení, ale zároveň i její domov. Vlastně nikdy nebyla jinde. A co se stalo s ostatními? S Amalii a Irmou, Robertem a co s Nejvyšším mágem? Při vzpomínce na všechny ty tváře se jí draly slzy do očí.

Ale, ne,ne musí přestat s tím sentimentem. Musí být silná, jako Ed, jako všichni tady. Pozbuzovala sama sebe, ale spíš než to šeptala prázdné fráze do větru. Nicméně natáhla ruce a položila je neznámé na hrudník. Zvláštně s ní soucitila. Vlastně se jí snažila probrat spíš kvůli sobě, ona by nebyla ta divná, nebo spíš ta nejdivnějšší, apotom vždycky si přála potkat někoho z druhé strany.

Někdo zvenčí otevřel stan. Podívala se na něj, ale její pohled se okamžitě vrátil k dívce, která právě otevřela mledě modré oči. V jejích čerstvě otevřených očí se objevil strach. Otevřela ústa formovaly se jí do písmena A, když v tom jí na ústech přistála Edwardova ruka. Proto se ozval jen tlumený výkřik."Nechceme ti ublížit, jen bysme byli radši kdyby se to obešlo bez křiku" řekl konejšivým hlasem. Pomalu přikývla.Strach z jejich očÍ ale nevyprchal.Neublížíme, neublížíme. To říká každý, v každ detektivce, předtím než ho ubodají k smrti mu rozdně nechtějí ublžit.. Sakra, sakra neměla jsem nikam chodit, měla jsem zůstat na tom prašivým mostě, přemýšlela bezradně Sofii, nikdy se nabála tolik, jako dnes, jako nyní v tuhle chvíli.

Mráz jí přejel po zádech. Edwar pomalu sundal ruku z Sofiiných úst. Začala zrychleně dýchat, kromě strachu z toho co se jí stalo, jí projel také strach z uzavřených prostorů, ne, nebyl větší přesto byl, a pokud k tomu všemu připočtem i stále krvacejí hrudník není divu ,že začala lapat po dechu. "Co se děje?" zeptala se opatrně Lynn. Co to s ní hrajou? pomyslela si. Uctila mužskou paži kolem ramen, opatrně jí zvedl. "Potřebuje na vzduch" hlesl. Chtěla něco říct, vážně chtěla, ale nešlo to. Proto jen pokračovala ve své snaze se nadechnout. Rukou kterou jí nepodpíral otevřel zipem stan. Proč jsou na ní tak hodní? Je to nejáká hra, nebo taktika? Honilo se jí hlavou. Konečně nasála do plic čerstvý vzduch, hrudník jí stále bolel, ale cítila se klidnější. Její dech se pomalu uklidňoval

"Já ehm no, děkuji" řekla ostýchavě. Rozhlédla se kolem, všude bylo spoustu stanů. Najednou si všimla dvou mužů, měli v rukou šípy. Šípy? Ano skutečně to byli oni. Byla zmatená ,ale jistá si byla jednou věcí, že tohle Praha rozhodně není. "Kde to sakra jsem?" vykřikla "A co po mě checete? " Křičela úzkostně, připadal si jako v hodně špatném hororu. "Jsi v tábořišti stínů, na druhé straně vašeho světa, ve Wellingheru" řekla Lynn. Neuvědomila si však ,že tím Sofii znepokojí ještě víc. "Cože, jsem v nějáký pitomí reality show? Navedl vás někdo?" vykřikla na ně a do očí se jí vdraly slzy a tekly jako proudem."Nebo je to sen? Halucinace? Jistě vy všichni musíte být přelud"vykřikla "Jak se jmenuješ?" řekl Edward "Cože?" vyprskla na něj "Jméno, chci znát tvoje jméno" jeho hlas byl pořád v jedné lajně. "Sofii" řekla krátce, ale zmateně. "Sofii, podívej ,ačkoli se ti to zdá jakkoli k neuvěření, je to pravda."odkašlal.

Každopádně po tobě nic nechceme, můžeš odejít" řekl.Uslyšela za sebou kroky ,ale neutočila se, nechtěla už nic vědět, jen se probudit z té noční můry. "Edwarde, kdo ti dal právo mluvit za mě? Pokud vím našel jsem jí já, takže o tom jestli je, nebo není volná rozhodnu já" řekl a obešel lavici aby stál u ní. "A mě se jí pustit nechce"rukou jí černé pramen v obličejí a posunul ho za ucho. Na její obličeji se zatřpytily dvě slzy, které jí právě stekaly z očí. Třásla se, celá se třásla. Co po ní chce? Dostala se do nějákého blázince? Prohnalo se jí hlavou. "Třeseš se jak štěně" vyplvl na ní, jeho věta byla plná záště, záště k někomu komu poprvé pohlédl do očí. "To není jisté, ne do sněmu" odvětil Edward " Ale notak, je jasné ,že mi jí nechají, snad by se ti nelíbila heh? Když budeš hodný kluk pujčím ti jí" v oku mu blesklo, zněl tak povýšeně, měla takovou chut, ale ne, proč se zatěžovat je to jen hloupý sen.

"A tvé jméno?" zeptal se "Sofii" řekla rázně a přestala se třást "Sofie Mlynaříková" doplnila. "A tvé jméno?" zeptala se Sofii, je to jen sen tak proč by se měla bát.Ale on neudpověděl jen tím otravně povýšeným tonem řekl. "Ale, štěnnátko se nám přestalo bát, pročpak ?" pusu srolil do ruličky jako to dělávají lidé na naštvané dítě. "Je to jen sen, všichni jste jenom přeludy, ráno se probudím a všechno bude v pořádku." řekla ale spíš než jeho se snažila přesvědčit sama sebe. "No jak myslíš, ale s touhle taktikou daleko nepochodíš"

Chytil jí za ruku a vytáhl nahoru, stála vedle něj a hrudníkem se jí prohnala nevýslovná bolest, skoro na něj zapomněla, ale teď se jí sám připomněl. Díval se jí do očí, dělala to samé snažila se neuhnout pohledem ,ale palčivá bolest byla silnější. Rukou si chytla hrudník, podlomily se jí kolena. Z lýtka jí vytrskl pramínek krve. Svalila se na zem. "Podívej se na sebe, jen ubohá malá holka, tak slabá" klekl si k ní. Proč jí prostě nemůže nechat napokoji? Prolítlo jí hlavou. Palcem jí setřel slzu která jí vytrskla a přiblížil k její puse z které se linul pramínek krve, svá ústa. Cítila, slyšela jak jí pulzuje srdce, přitiskl k ní své rty.. "Nech, jí napokoji, ještě není tvoje" vyplvl na něj. Odtrhl se a otočil se na Edwarda "Máš pravdu, klidně si počkám, zatím si jí nech Edwarde zvaný milosrdný" řekl a obrátil se "Potommi řekni, jáká byla, víš je to ještě dítě" řekl a odešel. Oddychla si. Vzal jí kolem ramen a zvedl jí.


"Dobrá" pousmála se "Ve zkoušce jde o to prokázat odvahu ,ale hlavně věrnost králi. Jedná se zároveň o poslední zkoušky, po ní už budete bráni jako oddaní , a budete si moc vybrat práci" slova se ujal ředitel, připadalo jí to jako když se hadají dva manželé: "Ano, ano, slečno, nechceme žáky zdržovat ,že?" řekl a krátkým pohledem si jí přeměřil, protočila očima a nasadila falešný úsměv. "Zkrátka a dobře, budete muset tak jako všichni oddaní, prokázat svou věrnost, zabitím někoho, kohokoli vám blízkého, povětšině je vybírá někdo pověření devíti, nebo oni sami"mluvil dál ,ale všechna jeho slova jakoby šla mimo ní, všechny ty věty nevnímala, zabít, bude muset zabít, k tomu ještě někoho z jejích blízkých. Ale koho? Jejího bratra? Coula? Ne, ne to nezvládne, pokud opravdu neuspěje ,čeká jí úděl horší než smrt. Ale dokáže ona žt s myšlenkou ,že zabila někoho jí blézkého?

"Rozumíte všichni zkoušce?" zeptala se profesorka na závěr, skoro jakoby křičela, jakoby věděla ,že jí neposlouchá, nejspíš nebyla jediná. Třídou se ozval souhlasný zvuk. Všichni byli zaražený. Dalo se to čekat ano, dala se čekat zkouška takovýhle rozměrů a bylo by opravdu bláhové, doufat v jedno z obyčejných zkoušení,ale není to přeci jen moc velká obět? Přesto tuhle cenu zaplatilo mnoho lidí, elfů. Zaplatil jí i její otec? Pracuje přeci u krále, ale nikdy nevkročil do síně devíti, nebyl ve válce, nevedl tažení jen učil šermovat to princátko, navíc nikdy neslyšela ,že by někdo, kdokoli z jejího okolí.... zmizel. Až si vzpomněla na svou matku, naposled jí viděla když jí byli tři, je možné ,že? Ne,ne to by on neudělal. Viděla by ho potom jako zrůdu nehodnou života, odsuzovala ho za něco, co měla sama udělat. "Dobrá, než vám vybereme obět, budete bráni jako plnohodnotní oddaní hlaste se ve společenské místnosti, řeknou vám víc. Dělejte vypadněte od tud." řekl ředitel a vytrhl Lejn s jejich pochmůrných myšlenek, díky bohu. "Pokud kdokoli z vás nesplní úkol, čeká ho smrt nebo život ve vyhnanctví" dodala za nimi při východu z třídy. Proč jí vždy baví strašit? Budovat v nás větší strach než máme.

Vyšla z třídy, nikomu nebylo do řeči. Vyšla a před ní stála celá, celičká její třída. "Tak co? Co vám řekli? Co máte udělat" zabalovali je otázkami, jako papír d čokolády. "Nesmíme nic říct" řekl Coul vyrovnaně, jediný z nich se necítil jakoby mu někdo vrazil dýku do zad. Proč se jí zdá, že není vůbec rozrušen, čeká ho zkouška, nejdůležitější zkouška kterou kdy sloužil a nejspíš slouží. Čeká ho, mě, tak šílený úkol, zabít milovaného a on, jakoby se smál, jakoby ho to těšilo, najednou jí připadalo ,že vidí něco co před tím neviděla. Ale co vyvádí? Je to přece Coul, ten kluk kterého znala už několik let, ten kluk s kterým dva roky chodila, bože proč je jen tak podezdřívavá? Nejspíš mu to řekly sestry, nebo, nebo to nikde zaslechl, nebo ani ne a nevěděl o tom a je stejně zdrcený jako ona.Chytl jí za ruku a prodíral se s ní obrovským davem zvědavců. Určitě se v něm neskrývá nic zlého, znáho, zná ho možná líp než on sám sebe. Je stejně překvapen, jen skrývá emoce.

Došli k společenské místnosti. Položila ruku na kliku, ale neotevřela, třásla se jí, byla celá rozklepaná. Coul dělal ,že to nevidí, přála si aby to neviděl, on byl vždycky tak silný a odhodlaný, ona si naproti němu připadala jako usrašená holka která se touha po budoucnosti mění schlédnutými filmy. Místnost znala dobře, byla tu nesčetně krát,ale nyní byla jiná, plná studentů v cizích uniformách, byla plná ostatními skoroodanými. Všichni měli stejný výraz. Nyní v místnosti vládla atmosféra strachu.Snažila se odreagovat se, přemítala znamou mísností a pohledem se zastavila až u okna kde stála ona. Měla krátké modré tričko k pupíku, tím jí bylo vidět tetování v podbříšku. Černé džíny byli na těsno utažené. Otočila se a její zrzavé vlasy se pohnuly s ní a vytvořili jí dramatický efekt. "Och" "Jamesi, škvoři už jsou tu všichni" vykřikla k dveřím. Její pohled se náhle zabodl k mému směru, ale proč? Co je na mě tak zajímavého. Hlavou jsem ucukla, ale její pohled neustál, až jsem zjistila. Nebyla jsem to já, ale Coul kdo se stal středem její pozornosti, přirozeně, vše náhle dávalo smysl. Odtrchla svůj pohled a tím propustila Coula z vězení.

Místností se ozvalo nesmělé šuškání Lejn zaslechla jen pár slov jako "Vážně?" ,"Je to ona" apod. Ze stolu schodila hromadu knich a stoupla si na ně. "Ano, je to ona" vykřikla "Počítám do tří a každýho koho uslyšim s tak pitomím dotazem na místě zabiju, rozumíme si?" křikla nasupeně, ale zároveň pobaveně. "Ale notak, neděs nám nováčky Teranys" ozval se za ní hlas tvavovlasého mladíka, který v ruce držel dvě skleničky. Usmála se. "Kdybysi si s tím chlastem trochu pospíšil nemuselo se to stát"opáčila mu. "Promiň zlato, příště ti budu schánět alkohol v tý nejapstinější budově na světě rychleji" odpověděl on jí, vůbec nevnímali ,že tam stojí asi tak 30 lidí, kteří se právě dozvěděli podmínku zkoušek, nechávalo je to apsolutně klidnými, měla chuť vykřiknout a seřvat je, ale potom by následoval krutý trest, tak jen s očekáváním vyčkávala."Nejapsitynější jo? Tak to si ještě nebyl u mágu" odpověděla.

Tu už to někdo nevydržel a vykřikl "Halo, pamatujete? Jste tu kvůli nám" vykřikl. Neviděla vinníka, ale podle hlasu poznala ,že jde o kluka. Teranys však vinníka zahlédla hned. Natáhla ruku směrem k němu, z dlaně jí vyšvyhl proud vody a obvázel ho kolem boků. Trhla ruku a proud i s nebohým hochem se vzdaloval od Lejn a přibližoval k ní. Teprve teď měla možnost si ho pořádně prohlédnout, platinové krátké vlasy a černé oči jí nebyli nijak povědomé. Musel být z jiné školy, zahleděla se znovu do jeho očí. Byl v nich strach, nekonečný strach. Jeho čin byl troufalý ať byl jakkoli oprávněný. Druhou rukou vytvořila obojek z ohně. Položila mu ho na krk, kousíšek a sežahl by mu kůži. "Ale, panáček je nějaký nedočkavý ,že?" nikdo neodpověděl, proto pokračovala. "Kdoby se zlobil kdyby nějaký bezcený škvor přišel o život, dejme tomu ukvařením?"hlas byl spíš než naštvaný, pobavený "No tak, Teranys přeci nebudeme zabíjet našeho skoro kolegu" řekl James, byl klidnější nejspíš byl moc znuděný na to aby se naštval. "Musí se naučit pokory" vykřikla ´ďábelsky." Jak se jmenuješ?" vykřikla na něj. Měla jsem sto chutí pomoct mu, ale strach byl silnější, jak by dva skoro hraničáři mohli obstát před jednou z devítí? Navíc by mu spíš uškodila. "P-P-P-P-P-Pet-t-t-t-er" koktal chudák, oči se mu skalily slzy. Teranys znovu pohla rukou a odvolala od něj jak vodní tak ohnivé provazy. "Tak poslouchej, Petre ještě jednou byt jen odkašleš v mé přitomnosti, přísahám bohům ,že tě zabiju a ani James tě neochrání" vykřikla na něj, ne, nepřipadala jí naštváná, spíš pobavená. Peter se rychle prodíral davem až na jeho konec, kde si sedl.Rukou si zacpával pusu, ale měla pocit ,že slyšší hodně tlumené vzlyky.

"Ale měl si pravdu už vod tud chci taky vypadnou Jamesi, můžeš?" lehce se usmál. "Vždycky, dobrá, dobrá, drazí skorooddaní, jak vidíte přijímání oddaných bereme vážně proto jsme tu mi, členové devíti, je pravda ,že se jsem nikdo nehrnul, ale s tím si nemusíte lámat hlavinku" řekl posmivačně a popadl něco, co dopusud leželo na zemi " V pytlíku mám napsáno, 45 úkolů, každý z vás si jeden vylosuje a bude ho muset splnit i s ryzikem života. Jakmile úkol vyplníte, přijdete si k vašemu řediteli pro nový." odkašlal si "Dostal jsem seznam jmen, prý jsou seřazena podle vašich úsměchu či co" odfrkl. "A od teď za dva měsíce se každý z vás dostaví přesně ve dvánáct před královský hrad, vybereme vám kandidáty pro závěrečnou zkoušku pomocí simulací" řekl a v oku se mu blýsko. "Ano každý z vás, teda kdo se udrží do tý doby na živu" okomentovala Teranys, opravdu jí bavilo rozlévat kolem sebe beznaděj a úzkost.

"Fajn první jméno tu mám... Julia" vykřikl malá holka vedle ní rozhodně kráčela vpřed. Vylovila malý lísteček a přečetla ho. Najednou vytřeštila oči. James vše s pobavením sledoval "Copak, čekala jsi ,že tam bude ježdění na koníkovi" řekl James a Julia se rychle drala davem. Řekl ještě další tři jména než se jeho ústa formovaly do písmena C. "Coul" řekl. Pustíl jí ruku a šel vpřed, kráčel rozhodně.Teranys se ušklíbla, ale nic neřekla. Možná mu nechtěla dělat problémy, ne, taková ona není. Vyvrátila si okamžitě myšlenku, spíš nevěděla co říct. Coul si lístek nepřečetl a řítil se do davu, vedle ní. Pomalu ho otevřel. Lejn zahlédla jen písmenko U když James řekl: "Lejn" rychle se vyřítila, nešla rozhodně a nebojácně jako Coul, spíš jako malé jehňátko na popravu. Roztřešenou rukou hrábla do pytlíku .Podívala se mu do očí, byli bezcitné, nic v nich nectila. Letmo se na ní usmál. Rychle vytáhla lísteček a šla k Coulovi. Neměla odvahu ho otevřít. Pohlédla na Coula, vyrovnaně stál cítila z něj takovou statečnost a odhodlanost, nakazil jí. Ještě stále roztřesenou rukou otevřela lístek. Bylo na něm napsané.Najdi a zabij Wiliama, zbloudilého mága, prý se nachází na severu.Zamrazilo jí, má někoho zabít? Opravdu jí berou jako oddanou, už nesledovala nikoho jen se soustředila na těch pár slov.

Lynn

7. srpna 2012 v 10:13
Jednou jsem se taklee nudila, tak jsem si řekla ,že namaluju Lynn (z Welligheru)
Opět není kvalita nic moc.

Maluje a maluje

7. srpna 2012 v 10:11 Kresby
Omlouvám se za neuplně dobrou kvalitu, ale nic než webcameru nemám

Naši Ťuťu Ňuňu

7. srpna 2012 v 8:44
Každý znás miluje ony rozkošné mazlíčky, mazlíme je a oni jsou tak ochočení ,že se nechají. Většinou si je kupujeme protože nechceme být sami, nebo nám přijdou jen roztomilý. Problém je když takový "Ťuťu Ňuňu" vyroste a sleče tu roztomilou masku, někteří páničci už ho něchtějí a prostě ho dají do útulku. Přijde mi to jako vrchol sobeckosti. (Nemluvím nebo spíš nepíšu o závažných důvodů zbavení mazlíčka např. alergie, úmrtí apod.) No tak představte si ,že by si vás někdo jako miminko vzal a potom až přijdete do puberty odhodil se slovy "Nejsi roztomilá"když už si mazlíčka berete, musíte si uvědomit, že vyroste. Ještě víc mi trhá žíly zneužívání zvířat. Vlastně když to vezmu, kdo nám dává jistotu ,že je člověk nejchyřejší? Ano jen a jen člověk. Třeba ona "Němá tvář" je chytřejší než myslíme. Co když jsou zvířata mimořádně vnímaví na určitýdruh energie,co když je ta energie ta která se v roce 2012 uvolní? Jen proto ,že zvířata běhají po čtyřech, kromě opic nejsou schopni uchopu a neuní lidské řeči, myslím ,že jsou inteligentnější. Nechci dávát přednášky typu "Týrání je špatné, fůůůůůj" chci jen abyste si zkusili představit ,že vy jste ty mazlíčci, že vy jste stočený v klíně, že vy čekáte v akvárium na krmení a chovaly se k zvířatům, jako k sobě rovným.
Nyní něco o mých mazlíčcích. Začnu pejskem, Megii. Jsou tomu tři a půl roku kdy zemřela Tapka, pejsek kterého jsme měli před Meggi a protože jsme chtěli místo v naší rodině zaplnit, porozhlédly jsme se po novém. Jednou jsme se jeli podívat na štěňátka která se narodily cca 30 km. od našeho bydliště. A právě tohle malé štěňátko se k nám přitulilo. Meggi dostala právě toto jméno ,protože se narodila na svátek Markéty. Přesně toto jméno jsem mu nechtěla dát kvůli sobě. (No řekněte dvě Markéty v domě?) Tak ten malinký pejsek dostal jméno Meggi.
Vždycky když odjedeme smutně odhodí klacek z pusy. Když přijedeme popadne první věc kterou vidí a nadšeně běží k nám. Jak bychom jí nemohly milovati?
Potom k naší rodině neodmysltelně patří 2 kočky. Květa a Kristián. Květa je Kristiánova matka, vlastně ani nevím kolik jí je let, když mi bylo šest tak tu prostě byla, nevím jestli tu byla dřív, nevím, vážně ne, roky před 1 třídou si nepamatuju. Stejně tak nevím kolik měla koťat, vím jen ,že jediné koho jsme se ujali byl Kristián. Vzali jsme si ho někdy před vánocemi, proto je zněj domácí kočka na plný úvazek. K popisům jeho práce patří loudění o jídlo, jedení, nechat se mazlit v naději o jídlo a spánek. Se sestrou jsme ho po Thor mánii pojmenovaly Kristián Loki. Ikdyž mu většina rodiny říká "Hajzl"
No a potom jen rybičky. Akvárium jsem dostala před dvěma rokama. Nekonečně mě uklidňuje jejich plavání.

A zase za zdmi mého pokoje aneb Člověk v rytmu času

4. srpna 2012 v 20:08 Kresby
Jsem zpět ano vím delší dobu jsem tu nebyla (tím delší myslím opravdu dlouhou). Ale jsem zpátky a sedím na svojí židli a koukám ze svého okna na ideální výhled do Lubence (myslím ,že nejvysížější termín pro tuto vesnici je no nebudu sprostná prostě nic moc) a přemýšlím. Taky občas když přijedete a vejdete do svého pokoje koukáte jen tak bezcílně do mstností? Nebo když ležíte v posteli děsně před tím než vás obejme spánek a zavřete na chvíli oči a představíte si ,že ležíte zase na pokoji? Že posloucháte oddechování vašim dočasných spolubydlcích? Já pokaždé. Jsem holt takovej lítostivej člověk. Nesnáším konce. Je to jako v knížce, celou dobu se těšíte a přemýšlíte o konci, ale když už nastane je vám to líto, když zjistíte jak to dopadne je vám (tedy alespoň mě bývá) to líto, pořád čtete a čtete,nemůžete se dočkat konce ,ale když už konečně je, litujete toho. Někdo říká nikdy neříkej nikdy, já spíš říkám nikdy neříkej navždy. Je to jako když Rose (z Doktor Who) slíbila Doktorovi ,že s ním bude cestovat navždy a potom... Ne, ne, nebudu se vracet k tomuhle seriálu. Prostě nemám ráda když vám zbydou jen vzpomínky. Jenom fotky které ve vás vyvolávají jen nostalgii, nebo levný náramek kterej vás jenom vrátí do malýho obchůdku. Je to zvláštní pocit, připadám si sama, když neslyším jak my má sestra nadává. Když se nemačkáv v malým prostoru. Čas vždycky tak hrozně letí. Nikdy se nezastaví, apotom zbydou jen vzpomínky, jména, nadpisy.
Pozn. k obrázku: Nezastírám ,že má postava šátek protože mi na její pusu ukápla tuš.