Upozornění! Všechny kmentáře, které se netýkají článku budou smazány pokud nebudou pod článkem"Nástěnka


Leden 2013

Změna, ať dobrá nebo zla, nezvratná

25. ledna 2013 v 18:26 Na co všechno (ne) myslím aneb jak to vidím já
Každej si musel v životě projít pár změny. Já jako malá 13-ti léta holka, který jediný mimorodinný funkční vztah je s notebookem, jsem si tolika změny neprošla. Od narození žiju v Lubenci (pochopitelně nevíte co to je, je to malá vesnička kde máme pravděpodobně pohřebiště, které odpuzuje úspěšné, inteligencí a nebo alespoň slušné lidi.) Nikdy jsem nestála před rozhodnutí, které by mě mohlo od základů změnit. Nicméně se měním pořád, každý se mění, dospíváme, nebo ne, začínáme hledat své priority a svými ačklovi nepodstatnými rozhodnutími se měníme. Můžeme se změnit i tím, že si ráno místo rohlíku dáme dort (Což mi připomíná ,že jsem dneska znovu porušila můj závazek držet dietu)
Snažím se zkrátka naznačit, že změna může a taky nemusí být dobrá. Osobně mám změny ráda, dříve jsem se hrozně bála vybočit z mých zajetých kolejí, bála jsem se změnit, ale dneska jsem řekla bych přesný opak. Taky mám na ruce malou jizvičku od změny.

"Pane" rozezněl se hlas soudce. "Posloucháte mě?" otevřel oči a přikývl. Na rukou měl pouta a kolem něj stáli ozbrojení policisté. "Vaše skutky, jsou závažné." řekl. Neposlouchal ho, nemohl, nechtěl. Oči měl chladné jako zamrzlá voda a na tváři měl bezvýrazný úsměv, koutky úst se mírně chvěli, strachem? bolestí? Těžko říct. "Okradl jste soustu nevinných občanů a dopustil jste se těžkého ublížení na zdraví slečny Terezy Hájkové" při vyslovení toho jména ho zamrazilo. Ano, byl to hajzl a syčák, ale tý náně nic neudělal. Pamatoval si na to jako by se to stalo včera, při útěku zakopla a spadla, on se jí ani nedotkl, nemá cenu se snažit vysvětlit jak to bylo, nemá to cenu. V knize hříchů pod jeho jménem mají napsané Podvodník a Lhář.

Soudcovo rty se pohybovali, ale zvuk vycházející z nich šel skrz něj. Pamatoval si na jeho první "Přestupek" bylo mu něco kolem dvanácti, jeho otec ho byl do té doby ,než neobstaral potravu, pamatoval si ,že s přeražením žebrem a vyvrknutým kotníkem lezl přes plot paní Babáčkové. Ukradl jí kocoura a toho potom upekl.

Při vzpomínce na svého otce se mu v hlavě, v srdci, rozlilo spoustu pocitů, neurčitých pocitů. Byl jeho jediná rodina, proto asi nikdy nechtěl mít svou, vzpomínal si na jeho pásek kterým ho bil, na sklep v kterém ho nechával, na drogy které pro něj pašoval. Ano už ví název pocitu který ho oplýval - Nenávist.

"Pane, posloucháte mě?" ozval se hlas. "Jistě" odpověděl. "Můžete mi tedy říct, proč jste to udělal" lehce se usmál, vlastně nevěděl. "Asi, to mám předurčený, v krvi" řekl možná i smutně. "No a nemyslíte ,že je čas pro změnu?" řekl. Změna, to slovo se mu opakovalo v hlavě, dokola a dokola.

Není růže bez trní,Není cíle bez bolesti

17. ledna 2013 v 16:50 Na co všechno (ne) myslím aneb jak to vidím já
Jsem po nějáké době zpět s tt do rubriky Jak to vidím já :). Takže stálo se vám někdy, že jste něco tak hrozně chtěly a nikdy jste to nemohli mít? Stalo se vám někdy ,že se ve vaší hlavě urodit a pěstoval sen, který jste nemohli a vlastně spíš nechtěli splnit? Být zpěvačkou, malířkou, spisovatelkou, pravničkou, doktorkou a tak dále. Všichni máme své sny, člověk bez snu, není člověk. Člověk bez snu, je jako obal bez žvejkačky.

Ale zpět k tématu, tak máme svůj krásný dlouho hýčkaný a dlouho toužebný sen, který se nesplní, aproč? My všichny, já, vy , ona, on, žijeme v steriotypním světě, plný šedé. Lidé se bojí odpočit s cesty, přiznat ,že jsou jiný, přiznat ,že to chtějí. Tak moc se bojí neúspěchu, až zapomenou, že jejich život bez splněného snu, se stane neúplným, nudným, neúspěsným. Zapomenou na to co je být, a stanou se další šedou myší s přehýčkaným a neuskutečitelným snem. Ano na světě existuje zklamaní, ale je tu i úspěch. Jednou se to možná nepovede, ale kdo říká, že to musíte vzdát? Jednou to nevyjde no a? Jestli je ten sen opravdu velký (a nemluvím o tom, že si přejete projéct na jednorožci apod.) nikdy není zbytečný pokus. Jednou se to přece musí povést ne?

Jako není cíle bez bolesti, není člověka bez chyb. Lidská rasa je zavistivá, když vám někdo řekne ,že na to nemáte, snažte se víc, když vám někdo hází klacky pod nohy, hrdě je překročte, protože on nebo ona, je na tom hůř, nemá svůj sen, myslí si ,že je bezcenný, nemá vírů a jediné co má je závist, která jim nebo jí přímo kypří. Nikdy se nenechte srazit, lidé mají chyby, kdyby jsme byli bezchybní nikdy bysme nepoznali jaké to je překonat nebo bojovat s chyby, nikdy bysme nevěděli co je správně. Když se vám bude někdo posmívat, usmějte se a řekněte "Nezávid"

Příklad, když jsem byla mladší měla jsem silnou vadu řečí a vloni jsem vyhrála místo na okresní olimpiádě řečnictví tzv "Démosthenes" Vím ,že co píšu jsou slova, které se vám v danné situaci derou na jazyk, ale až po přívalu slz, nikdo nemá rád kritiku, jak oprávněnou tak neoprávněnou, ale berte totak ,že vám alespon dávají šanci zlepšovat se, davají vám sílu bojovát dál, čím víc mě zranuješ, tím víc mě posiluješ. Ano narážím na tuhle písničku:

Supenatural Finefickton 1 část

5. ledna 2013 v 15:01 Jednorázovky
Mojí první finefickton na Supernatural snad se bude líbit
 

Supernatural některé věci jsou důležité


1. část Štěstí v neštěstí

"Já nevím Johne, je dost pozdě, mamka se bude zlobit, měli bychom jít" řekla drobná blondýnka a šáhla po klice u auta. "Ne počkej, ještě chvíli." Chytl jí John a jemně jí stiskl ruku. Upřela na něho své velké modré oči, v kterých se odrážel strach, ale víc než strach v nich bylo štěstí. "Já" začala ,ale John se k ní naklonil a políbil jí. "Amando, prosím" dívka přikývla. "Já víš, chtěl bych ti něco říct, usmál se a šáhl do bundy, nahmatal malou krabičku. Snažila se předstírat ,že si jí nevšimla, ale viděla jí dobře až moc dobře na to aby potlačila úsměv. "Víš já, miluju tě a chci být s tebou, ano jsme mladí, ale já, nedokážu si představit, že bych musel žít bez tebe, takže" jeho monolog však něco přerušilo, něco co škrábalo na okno. "Co to je?" vykřikla dívka. John otevřel dveře a vystoupil s auta. Rozhlédl se doprava, nic tam nebylo, když ale pootočil hlavu doleva. Na bílém laku auta se objevily rudé skvrny a tichou noc přerušil děsivý výkřik.

***

"Deane, je pozdě měli bychom zastavit a přespat v motelu" "Snad se nebojíš duchů Sammy" Sam upřel na Deane zlověstný pohled. Kdyby se tomuto pohledu mělo dát jméno, dala bych "Are you fuc*inkg kidding me" Dean se na svého bratra podíval, ten se svým pohledem nepřestával, až Dean řekl "Dobře Same, jak si přeješ" a zajel na parkoviště. Bylo plné až na dvě volné místa z něhož bylo jedno rezervované. V mlze viděl dvě siluety, ale nevěnoval jim pozornost zaparkoval.

***

"Jak myslíte, že odtáhli?" vykřikla na policistu. "Říkám vám, že jste stála na rezervovaném místě." "Jsem od FBI, ta tam snad parkovat může ne?" vykřikla podrážděně dívka střední postavy. Na její rozzuřený obličej rámovaný hnědými vlasy dopadal svit lampy."Madam, možná nemám Stenford, ale vím, že FBI jezdí služebními auty " řekl a vytáhl propisku a něco čáral "Jo, ale já jsem civilní konzulcista" "Prosím vás, mohla byste nechat těch lží, víte právě teď mi zabraňujete v mé práci, tady máte pokutu" řekl a podal jí lístek, vzala ho ale ani se na něj nepodívala a zmuchlala ho " Je, promiňte bez vás by žádnej chudák nepřišel o auto, nebo vás čeká nějaká větší mise, kontrolovat psí výkaly?" vyštěkla rozzuřeně, nesnášela když jí někdo nebral vážně. " Prosím odejděte nebo na vás uvalím vazbu"

"Říkám vám ,že pracuju pro FBI" vyštěkla "Ano, jistě a odznak u sebe máte?" řekl znuděně policista. "Jistě" odsekla a nasadila falešný úsměv, tak falešný, že by ho jen hlupák neprokopl a to bylo jeho smyslem. Dívka sáhl do bundy pro odznak, ale překvapivě nahmatala jenom kapesník. Na obličeji se jí objevil zoufalý výraz, postupně prošacovala všechny kapsy , ale nenašla nic. Dopr*ele nejspíš jsem ho nechala v autě" Já nechala jsem ho v autě" hlesla smutně hlasem, tuhle bitvu prohrála. Ale napadla jí blyštivá naděje "Ale můžete zavolat mému kolegovi" "Ano, samozřejmě, tak teď mě poslouchejte buď hned odejdete, a nikomu se nic nestane, nebo na vás uvalím vazbu, rozumíte?" poníženě přikývla a odešla. Potlačila silnou touhu kopnout toho kr*téna do citlivých partii.


Sedla si na opuštěnou lavičku a smutně povzdychla. V autě měla všechno, zbraň, oblečení, kreditku, odznak a dokonce tam měla i půjčený film a cheesburgery. Naštěstí u sebe měla telefon, chvilku listovala kontakty a potom zmáčkla telefoní číslo.

"Dircku? Tady Sophie Hawkey. Jo,jo, hele mám takovej malej problém, odtáhli mi auto. Jo já vím, mohl bys tam zavolat a? Děkuju si zlatej, jasně nechám tě vyhrát v pokeru" Mobil uklidila zpět do kapsy, musí si sehnat pokoj. K její smůle zrovna parkovala v zapadákově s jednou hospodou a jedním Motelem. A to zastavovala kvůli takový kravině. Kromě toho ,že si půjčila Lord of Ring a koupila cheesburgery, zastavila hlavně aby předala disketu nějákému FBI agentovi který se s ní z nepochopitelných důvodu chtěl setkat na půli cesty. Byla na sebe tak naštvaná, Jakej debil si sebou nebere odznak? ptala se sama sebe, nicméně jí nezbylo nic jiného než zamířit do Motelu.

***

Dean a Sam vešli do ošumtělého motelu. Jmenoval se "Bad Rose" . Kolem nich se mihla šlapka v pevném sevření postaršího pána. Deane šel k recepci Sam byl hned za ním. "Dobrý den, chtěli bychom si pronajmout pokoj pro dva na dnešní noc" řekl postarší paní, když se na ní podíval musel trochu přikrčit oči. Paní měla na sobě velkou vrstvu očních stínů,make-upu, rtěnky a vlastně všeho. "Máte štěstí zlatíčko, tohle je náš poslední pokoj, 1 patro doleva na konci chodby" řekla a podala Deanovi klíče s číslem 45.Ten je přijal a přemístil se k výtahu. Zmáčkl tlačítko od výtahu.

***

Sophie stoupila do jediného motelu v blízkém okolí. Snažila se nevšímat si velké populace šlapek a zamířila přímo k recepční. Koutkem oka zahlédla dvě osoby které zrovna nastupují do výtahu. "Dobrý den" řekla směrem k příliš zmalované recepční.

"Chtěla bych si pronajmout pokoj pro jednoho na dnešní noc" "Promiň zlatíčko, před chvílí jsem pronajala poslední pokoj který máme, jsme plní" Není dneska pátek 13? projelo jí v záchvatu vzteku hlavou. "Tak mi dejte nějákej pro dvanáct osob" "Zlatíčko, nemám pro tebe ani jeden pokoj" řekla a vytáhla si pilník aby si zapilovala svoje extrémně dlouhé červené nehty. "Aha jasně děkuju" řekla ale než odešla ještě se naposledy otočila "Doufám, že vás brzy vyhodí" pronesla jejím směrem a vypadla před tím, než se na ní strhne pytel urážek. Vlastně to ani nebyla její vinna, měla prostě vztek.

Kde má asi teď přespat? Auto nemá, městská doprava už nejezdí a za to málo co má se s taxík dostane maximálně o dva metry dál. Nic jiného než přespat na lavičce jako bezdomovec jí nezbývalo. Začala přemýšlet jestli nikoho kdo tu žije nezná, ale seznam byl prázdný. Bylo jí skoro až do breku. A co pomáhá na smutek a beznaděj? Nic. A proto zamířila do jediné budovy široko daleko a to do místí hospody.

***

"Sammy, jdu do hospody, jdeš se mnou?" Zeptal se Dean a nasadil si svou oblíbenou bundu. "Už? To si se rychle unavil " řekl Sam a vzhlédl od svého notebooku. "Co říct, na hledání si lepší ty" řekl a lupl po svém bratrovi pohledem, Sam se trochu pousmál "Asi ne, já se podívám po nějakém případu" řekl a svůj pohled opět směroval na obrazovku notebooku. "Jak chceš" řekl Dean a otevřel dveře. Cestou minul další šlapku, vlastně je začal počítat, byla to 7 v řadě. Hned jak otevřel dveře Sam najel na odkaz Smlouvy s Démonem.

Dean mezitím přišel do hospody. Nebyla zrovna přelidněná bylo zde takových 15 lidí ,ale vezmeme-li v úvahu rozlohu vesnice, tak jich tu deset přebývalo. Dean se posadil na stoličku u baru a objednal si pivo.

***

Sophie seděla na u jednoho ze stolů, pila už několikáté pivo a znuděně listovala noviny které si tu koupila, ale kromě toho ,že se narodilo 7 krásných mimin a se nedozvěděla nic nového. Pivo měla dopitý, připadala si trochu opile Bylo už skoro jedenáct. Hospoda zavírala ve 4 hodiny potom se tu bude muset potulovat, dokud jí nedovezou auto. Dirck jí slíbil ,že jí ho zítra přivezou. Do tý doby musí prostě vydržet v tomhle zapadákově.

"Máš tu místo krásko?" ozval se za ní hlas. Patřil vysokému potetovanému motorkáři který si nesl pivo. "Místo tu je, ale ne pro tebe" řekla ani ne znuděně jako znechuceně. "Tady nám je někdo nedutklivej" řekl s nutnou dávkou sebejistoty ,jako by jí nebral vážně, právě to tak smrtelně nesnášela. Položil pivo hned naproti jejímu . Ta ubohá náhražka muže jí chytla za ruku. "Co se takle projet hm,venku mám zaparkovanou motorku" vysmekla se mu " Nech mě bejt" vykřikla, neměla náladu se prát s nějakým chorým mozkem, navíc jí alkohol v krvi činil trochu dezorientovanou. "Ale notak" řekl zase a přejel jí rukou po stehně. Ohnala se aby mu dala facku, ale alkohol se ozval a jindy tak přesná Hawkey minula. "Tady nám někdo trochu moc pil." řekl a sehl se k ní jako barbar

"Myslím,že jasně řekla ,že nemá zájem" ozval se za ním hlas jiného muže, byl menší ,ale za to o dost pohlednější. "Vážně? Já myslím ,že ne a měl bys vypadnout něž se ti něco stane chlapečku." odsekl mu a předstíral ,že tam není. "Ne, já jsem to opravdu řekla" pronesla a věnovala mu jeden z jejích předstíraných úsměvů. "Tak budeš muset změnit názor" chytl jí za ruku, nikam jí táhl. To u bylo moc, vší silou mu dupla na nohu, bolelo by to víc kdyby nevedla s podpatky válku na život a na smrt.

Potetovanec jí pustil a nestihl zareagovat, protože mu ze strany přilítla do břicha rána pěstí. "Tak ty nepřestaneš co?!" vykřikl a ohnal se po něm. Uhnul mu a vrazil mu další do podbříška. Potetovanec pohyb zopakoval , tentokrát ale její zachránce nestihl uhnout a pěst zasáhla jeho obličej. To ho evidentně rozzuřilo vrazil mu ještě dvě pěsti než konečně uznal porážku.

Celý od krve vstal a chystal se k odchodu. "Počkej"vykřikla za nim Sophie. Udiveně se otočil. "Zapomněl sis pivo" řekla a celý obsah sklenice na něj vylila. "Nemám ráda plýtvání" věnovala mu již druhý svůj falešný úsměv a otočila se. V očích mu hrál vztek, byl mokrý a k smrti naštvaný, ale s tím chlápkem u si nechtěl začínat Doprd*ele co je to za zmetka? pomyslel si a radši vypadl.

"Jsi v pořádku?" zeptala se Sophie svého "zachránce". "Jo, takovej roztomilej chlap mě přece nemůže dostat" řekl a Sophie se usmála. "Jsem Sophie" "Dean" řekl a podal jí ruku. "Sedni si" vyzvala ho. "Teče ti krev" "To nic není" řekl jí hrdinsky, ale to už vytáhla kapesník. Jemně ho olízla a přejela s ním krev na jeho obličeji. "Ráno z toho budeš mít monokl" řekla mu."Možní bys mě měla přijít zkontrolovat mě" "Víš nemusels s to dělat poradila bych si" "Jo, ale to bych se připravil o příležitost potkat tě" usmála se. "Deane já, děkuju" děkuju zvláštní slovo ,že? Sophie ho používala tam málo jak jen jde. " Za co? Že jsem nakopal zadek namyšlenýmu idiotovi, s potěšením"

"Už si dopila pití? Koupím ti nové" "Zachránce a ještě zazobanec jo? vezmeš si mě?" řekla laškovně. Dlouho s někým neflirtovala, vlastně skoro nikdy, musela být hodně opilá.

O pár hodin později

"Sammy?"

"Ano?"

"Potřeboval bych laskavost, nemohl bys dneska přespat v autě já, mám společnost"

"Deane to je tenhle týden už čtvrtá"

"Sammy, prosím, ona je přesně moje gusto krásná a opilá, chci si ještě něco užít před tím než odejdu, prosím"

"Kdy přijedete?"

"Za deset minut"

"Fajn, počkám na parkovišti klíčky nech v autě" řekl Sam a ozvalo se zvuk ukončení hovoru.


Dean se usmál a vzal svou společnici kolem ramen, ta se do něj pořadně zapřela, možná proto ,že už sama ztrácela kontrolu nad svými nohy. "To je tvoje auto?" zeptala se "Jo celé moje" řekl Dean a láskyplně po něm přejel "Páni, můžu řídit?" Dean se na ní podíval, řídit nedovoloval ani Samovi a ten byl na rozdíl od ní střízlivý. "Radši ne" usmál se na ní. Zatvářila se smutně, ale v jejím podání to vypadalo trochu komicky. Otevřel dveře a pomohl jí dovnitř. Sám nasedl a nastartoval.


Když si sednul, Sophie se k němu přiblížila a políbila ho. "Páni, za co to bylo?" řekl a usmál se "Pro štěstí" špitla mu do ucha. "Tak to ho budu potřebovat trochu víc" Naklonil se k ní a polibek jí oplatil, za chvíli se ale odtrhl natáhla se k němu ,ale on jí mírně odstrčil. "Zlato, ani nevíš jak nerad tohle dělám ,ale za chvíli jsme v motelu." řekl napjatě, hlas mu malinko přeskakoval, ale rozjel se, položil jí ruku na stehno.



o 10 minut později



"To je tvůj pokoj?" "Jo,to je celé moje" a na ta slova Dean rozsvítil. "A na co dvě postele?" vyzvídala "Jinej pokoj neměli" zalhal a přitiskl své rty k jejím. Dlouze jí políbil, vjela prsty do jeho vlasů a on jí přidržoval pod lopatky. Po chvíli jí zvedl,držel jí za zadek a ona mu objala stehny nohy. Ústní kontakt nepřerušili, položil jí na postel. A sundal si tričko.



O několik hodin později

"Crrrrr Crrrr" ozvalo se v pokoji. Dean nejdřív zvuk ignoroval ,ale po půl minutě otravného crrrr pomalu otevřel oči a zvedl sluchátko pevné linky.


"Prosím?"

"Tady Recepce, zlatíčko musíte se svou ehm společnicí opustit pokoj"

"Dejte nám ještě chvíli"

"Cukroušku takle by to nešlo, už mám ten pokoj zarezervovanej"

Rozmrzele se podíval na hodiny, ktereré ukazovali něco málo po desáté.

"Dobře ve dvanáct vypadneme"

"Zlatíčko, vytři si ouška, musíte odejít hned"

"Fajn dejte nám čas do jedenácti"

"No dobře ,ale to jenom ,že jsi takovej krásnej" řekla a ozval se známý pípaví zvuk ukončení hovoru. Deanovi přejel mráz po zádech a to tu ježibabu ani neviděl osobně. Potkal se s opravdovými čarodějnicemi, s opravdovými monstry, ale ta na ně všechny měla s přehledem.

Dean položil sluchátko zpátky a podíval se na Sophii. Ležela mu schoulená na hrudi a tvrdě spala, Vypadala tak roztomile, možná by spolu ještě stihli. Ale to jí musí probudit. Jemně jí přejel rukou přes pramínek vlasů a vtisknul jí polibek na tvář. Nic se nedělo spala moc tvrdě na to aby jí něco takového probudilo. Jemně s ní zatřásl, po neúspěchu trochu přitlačil a konečně otevřela své zelené oči.

Nejdřív vypadala trochu zmateně, přikrčovala oči a otáčela se ze strany na stranu,sedla si a rty se jí formulovali do Kde ,ale potom je zavřela, sama znala odpověď. Nyní když trochu vystřízlíla si připadala jako totální ku*va. Lehla si zpátky a přiložila si ruku na čelo. "Co jsem to doprd*ele" špitla nasupeně, Dean předstíral ,že jí přeslechl, ale slyšel jí moc dobře.

"Promiň, že tě budím volala recepční, že máme opustit pokoj" řekl jí Dean. Kývla hlavou, ale než byla schopna něco říct, hlásil se jí včerejší alkohol, kterého požila nadměrné množství. Vystřelila z postele, přímo k koupelně, kde se sklonila nad záchod. Bože jak moc jí bylo blbě. Sophie málokdy pila, a téměř nikdy se neopila. Pozvracela si konečky vlasů. Až teď si všimla, že má na sobě Deanovo košili, měla jí rozepnutou a pomačkanou, ale přesto věděla ,že je to ona. Opřela se o záchod a vzpomínala co to vlastně včera dělala. Pamatovala si s toho jen útržky, jako kdyby se dívala na film a každou chvilku vypadl signál. Přesto ale měla představu o tom co včera dělala a zrovna dvakrát z toho spokojená nebyla.

"Hej, si v pořádku?" ozvalo se za ní, hlas Deana. "Jo,ale pozvracela jsem si vlasy, můžu do sprchy?" "Jak chceš, ale slíbil jsem ,že vyklidíme do jedenácti pokoj" řekl a Dean a snažil se najít džíny. "Jo to stíhám" Fajn udělám mezitím caffe" .

"Sophie?" řekl Dean, když o tom přemýšlela poprvé slyšela říct od něj svoje jméno, teda když nepočítám ústřižky které se propadly do hluboké jámy zapomnění."Hm?" odpověděla krátce a potlačovala další zvratky které se jí hrnuly do krku "Máš mojí košili?" zeptal se. Sophie přejela po lemu, nějákým zázrakem jí nepozvracela. Svlékla jí, nyní byla jenom v spodním prádle."Jo" křikla za nim a vstala, malinko se zapotácela a proto se přidržela umyvadla, nicméně za Deanem přišla a dala mu jí zpět.

Dean si jí hned oblíkl. "Na tobě vypadala líp" řekl a podíval se na ní, trochu se usmála, ale byla celá zelená, na rychlovku mohl zapomenout. I celá od zvratků ho přitahovala. Sophie vycítila tíhu jeho pohledu a rychle ucukla. Posbírala zbytek svého oblečení a vklouzla do sprchy. Sundala si spodní prádlo a pustila horkou vodu. Hlava jí šíleně hučela. Kapky pomalu dopadaly na její kůži.

Dean mezitím udělal dva hrnky caffe, přesně jak slíbil a snažil se uvést pokoj d původního stavu, vypadal celkem uklizeně, jedna postel byla dokonce skoro netknutá.

Sofii skončila předčasně, ze sprchy jí vyhnalo další neidenfikované jídlo, které měla v puse. Rychle odhrnula závěs ,protože neměla nejmenší chuť pozvracet si nově umyté vlasy ale, smekla se jí noha, rychle se přidržela umyvadla. Rovnováhu udržela, ale neudržela zvratky v puse a vyplivla je, přímo na svoje tričko. "Fuj" pronesla znechuceně když se ke kusu oblečení sehla. Normálně by í to ani nevadilo, ale momentálně to bylo jediný oblečení které měla. Vzala ho, zabalila tak aby zvratky nespadly na zem, by mi ještě scházelo uklízt to ze země hodila tričko do koše.

"Deane?" zeptala se nejistě. "Jo?" odpověděl jí "Hele, nemáš nějáký tričko navíc já ehm no mám ho v nepoužitelným stavu" řekla trochu nejistě, nikdy se jí nestalo ,že by se opila tak ,že by vlezla do postele s nějákým neznámým klukem, kterýmu navíc pozvracela skoro celou koupelny a kterýho žáda o pujčení trička Jsem snad v skrité kameře?. "Jo jasně" odpověděl. Narozdíl od ní, nevypadal ,že by měl opici byť sebemenší, vlastně naopak. Nechal stlaní postele (což opravdu nebyla jeho oblíbená činnost) a sáhl do tašky, měl tam ještě jedno tričko a džíny, vyndal hnědé tričko, čichl k němu, necítil žádnou známku potu, tudíž musí být nové. Vzal ho a donesl do koupelny.

Celá místnost páchla po zvratkách. Na okraji sprchy seděla Sophie, byla celá zelená a trochu mokrá, na sobě měla džíny které měla i včera, podprsenku a ždímala si vlasy.

"To tričko" řekl a podal jí hnědé panské tričko. "Děkuju" řekla a usmála se. Hned si ho navlíkla, bylo ji velké ale svým způsobem v něm vypadala sexy. "Je tam, to caffe" řekl Dean . Přikývla hlavou a šla za nim. Na stole stály dva hrnečky s černým kouřícím nápojem. Sedla si a on si sedl naproti ní. Hodiny odbíjeli půl jedenácté.

Nastalo trapné ticho. Když ho prolomila Sophii. "Deane" začala nejistě "Jak moc jsme byla včera opilá?" řekla trochu pevněji, doufala ,že nepůjde moc poznat jak moc se cítí zahanbeně. "No, pojmenovala si můj pásek Andy a vykala si mu " řekl s úsměvem. Sophie neudržela vlnu smíchu nad sama sebou. "Ty tohle moc neděláš co?" zeptal se Dean pobaveně. "Co?" zeptala se a srkla si kávy, byla ještě horká. "Pití" doplnil rázně. Lehce se usmála. "Ne to fakt ne, je to hodně vidět?" "No, vypila si toho stejně jako já, a byla si opilá jak po celodenním marathonu"

"Měla bys na sobě zapracovat" řekl laškovně. "Jo a peníze si vycucám s prstů" odcekla trochu nepříjemně, ale Dean se pousmál. "Za to ty, už máš trénink co?" dorážela na něj. Usmál se "No comment"

Možná by ještě něco řekla, možná ne, ale jestli ano tak jí to překazila píseň Numb od Linkin Park, která se teď roznesla místností. Někdo jí volal. Mělo to však malý problém ,při všem tom zvracení neřešila kde ho nechala, začala zběsile pobíhat po místnosti. "To je tvoje?" "Jop" "A víš kde je?" "Kdybych to věděla hledala bych ho?" odcekla mu, nebyla zrovna jako med, ale omlouvala jí ukrutná bolest hlavy a žaludek jako na vodě, ikdyž Sophie nebývá často jako med ani když nemá opici. "Mám ho" vykřikl Dean a zvedl mobil nad hlavu jako trofej. "Kdo je Dirck?" řekl když si dal mobil k obličeji aby se podíval na displej. "Moje cvičená masožravá kytka, nejspíš se cítí odkopnutá" sykla a vytrhla mu mobil. Dean se usmál, takovou si jí nepamatoval, takovou jí neznal.

"Ahoj, vážně? konečně Jo možná , děkuju" slyšel Dean bohužel mu chyběla druhá strana aby si poskládal dialog. "To byl kamarád, já musím už jít přitáhli mi zpátky auto" řekla šťastně. Došla ke dveřím a ještě naposledy se otočila "Děkuju za to tričko." řekla mu. Dean mávl rukou na znamení nemáš zač. Zavřela za sebou, a rozhodla se ,že na dnešek radši zapomene, cestou vrazila do kluka. Byl větší postavy a měl hnědé vlasy a oči.