Upozornění! Všechny kmentáře, které se netýkají článku budou smazány pokud nebudou pod článkem"Nástěnka


Únor 2013

Společná povídka

24. února 2013 v 17:29 other
Tak teď se mi nesmějte, ale opostila mě i ta jedna osmina můzi kterou jsem si skovávala pod postelí, a taky by to byla velká zlušenost zkrátka bych chtěla s nějákým odvážlivcem napsat společnou povídku. Vlastně nemám ani téma, nápad nebo něco pod. na tom bychom se potom domluvili, jenom malá podmínka mělo by to být Fantasy, Detektivka, Scifi, nebo možná nějáký fanficton, něco na ten způsob. Tak prosím dolů pod článek do komentářů napište Jméno, blog a nějáký kontakt, email, skype, icq apod. jenom ne tel. číslo. Doufám, že ze mě nebude solistka tam prosím hlaste se.

Jinak můj skype: Maya-chan-123 když využijete tento kontakt budu nejradši.

Problémy dnes a včera

24. února 2013 v 16:57 Na co všechno (ne) myslím aneb jak to vidím já
Problémy dnešní generace jako např. "Já nemám s kam jít na dizkotéku" nebo "Hodí se mi rtěnka k šatům?" odpověd býva jednoduchá, ale nikdo jí neche slyšet. Postupem staletí se lidé a jejich společnost vyvíjí a s nimi i jejich problémy. Je mi 13, takže o dospěláckých problémech toho moc nevím, a ani nechci. Občas vidím vrásku na mamky tváří, když má úřed sebou složenku, ale na vlastní kůži jsem nikdy nepoznala pocit, když jsem uplně "na suchu". Teda jo, byli a vlastně jsou doby kdy nemám ani korunu, ale bydlím v malé vesničce, obchod je vzdálený a jediné zboží k dostání je čokoláda apod., a to kvůli své dietě (kterou odhodlaně držím už dva dny) nemůžu. Vlastně jsem i trošičku liná dojít tam. Takže zkráceně, nikdy jsem peníze nutně nepotřebovala.

Trošičku se vymikám podobě běžné 13-ti leté holky. Nemám kluka- protože ho nepotřebuju. Nemám nutkání chalstat, kouřit. Nejsem Biebrska a zkrátka jsem trochu, víc jiná. Nikdy jsem nechápala, proč jsou všichni posedlý hledat si holku/kluka už od osmi. Touha dospět? Dříve v středověku bylo skoro až povinností najít si partnera/rku, ale ted je to jiný, máme svobodnou vůli a přesto se držíme v kolejí, přesto mají všichni problém být sami, a hledají si kluka jenom kvůli tomu ,aby byli In. Když se do někoho zamiluju, tak chci být s ním kvůli němu/ní, a ne kvůli zevnějšku (Já toho o lásce moc nevím, nikdy jsem se nezamilovala, ale viděla jsem dost amerických slaďáků) Nesnášim když někdo říká Na vzhledu nezáleží, ale přitom se s nikým nechce bavit, jenom proto ,že není "ucházející". To je velký problém dnešní generace VZHLED, POPULARITA

Další problém se mě osobně týká víc. Všichni mluví o tom Jak jsou brutální počítačové hry, pro děti špatné, a ,že děti na počítači tráví moc času. Hlavním problémem podle mě je, že si lidi nedokážou vysvětlit všechnu to bolest, to násilí, dříve se mohli skovávat za náboženství, ale moderní doba jim závěs strhla, tak si našla nový Počítač.

Že počítačové hry rozvíjejí brutalitu? To ,že jsou porblémy nyní, neznamená ,že nebyli před tím. Prostě si potřebovali na někoho ukázat, já si osobně myslím ,že je to kravina, možná tak trošičku televize, ale dítě má hlavně a především ovlivnit jeho rodiče. Když v úkolu selžou schodí to na počítačovou hru, já nevím možná to na někoho tak působí, ale já nikoho takového neznám, a mě se to nikdy nestalo, a to jsem už pár her hrála.

Že jsou dnešní děti moc na PC? Neházejte jabka s hrušky, jsou děti kteří jsou na fb od 16:00-23:00 ,ale jsou lidi kteří na pc naštvěvují blog, píšou články,knížky,poezie, čtou knihy je spousta kladných a intelekt rozvíjících věcí, co se na počítači dají dělat.

Myslím,že jsem řekla vše. Omlouvám se ,jestli mi chybí někde háčky, trochu mi blbne klávesnine, takyse omlouvám za gramatiku a překlepy, pokud nějáké naleznete, a budu ráda když mi zanecháte komentář :)

fanficton 2 část (dokončení)

24. února 2013 v 16:23 Jednorázovky
Když dojeli, ta krásná detektivka, s kterou se chtěl ještě před hodinou vyspat mu mířila pistolí přímo do nohy. Chytla ho za paži a vedla ho, když se stalo něco co zásadně změnilo situaci. Takový ten okamžik který každý zná, takový ten okamžik který vše změní. Otočila se a všimla si budovy která byla celá pohlcená šaty ohnivé paní. Budova vypadala obydleně. Hlavou se jí promítl obraz jejího uškvařeného manžela. Tohle takle nenechá. Byla to taková ta situace, kdy tělo nejedná s hlavou."Co děláš?" zeptal se Dean když viděl jak si sundává bundu. " Striptíz, co bys řekl zavolej hasiče" řekla a vyběhla vpřed. "Striptíz, vypadá jinak" křikl za ní. Asi by měl utéct, když ta holka je odhodlaná vystřelit mu kulku do hlavy. Ale Dean už dávno přestal používat mozek. "Sakra" sykl si pro sebe. "Zavolejte hasiči" křikl na postarší pár za nimi a vyběhl za ní, za nikým kdo na něj mířil pistolí, vážně by měl přemýšlet o tom co dělá.
Když vběhl do budovy, zaplavil ho oheň, který byl prakticky všude. Štiplavý kouř mu vlezl do nosu. Přikrčil oči, aby se mohl lépe zorientovat, ale pomohlo mu to stejné jako roztrhaná mapa. Když jste v budově plné ohně, snažíte někoho najít, to ,že prakticky nevidíte vám zrovna nepřidá. Více méně po hmatu se došoural k malé holčičce schované za kuchyní linkou. Brečela měla přikrytou hlavu. Po těle měla pár popálenin, některé i vážnějších stupňů. "Hej, neboj pomůžu ti" řekl jí a prakticky si jí přehodil přes rameno. Zrak se mu trochu zbystřil, ale ne natolik, kolik by potřeboval. Tričko měl úplně promočený od pláče dívky, vlastně mu to v téhle situaci bylo i příjemný. Už byl jen pár metrů od východu. Položil holčičku na zem. "Je to už jenom pár metrů, dojdeš to sama ano?" řekl jí co nejsladčím hlasem který uměl, nikdy děti neměl . Vzpomněl si na svého skoro syna, kterého nedávno poznal- na Bena. Holčička přikývla a s brekotem se rozeběhla pryč. Dean ačkoli nerad zamířil hlouběji do plamenů.

Po několika minut bezúspěšného hledání, jeho možného vraha, se chtěl už vrátit. Nikoho od té malé holky nepotkal. Když uviděl siuletu ženy s ohořelým černým tričkem. Rozběhl se za ní. "Hej" křikl. Otočila se a v tváři se jí objevil výraz překvapení. "Nepotřebuješ pomoc?" Chvilku jenom stála, ale potom se vrátila zpět nohama na oheň. "Tam vzadu, je tam žena s manželem a tři děti, jsou zabarigádovaný, potřebuju odtáhnout tu skříň" řekla a rozběhla se, běžel za ní. Ani nevěděl proč. Doběhli do místnosti, kterou oheň zatím neoblehl, ukázala na mohutnou skříň, která věznila rodinku. Dean přistoupil z boku, obešla ho a stoupla si k protějšímu rohu. "Na Tři, raz,dva,... tři!" Na čele se jí objevila žíla, a obličej se jí skřivil do zvláštního výrazu. Nicméně se jim práce povedla. Osoby skované za stolem, byli v celku.
Když konečně přijeli hasiči, Sophie a Dean vytahali z budovy nejméně 10 lidí. Dean seděl u záchranky, vedle svého trička, a zdravotník mu ošetřoval popáleninu na rameni. když se u něho objevila siuleta Sophie, měla obvázaný předloktí pravé ruky, jinak vypadala v pořádku. "Dovážu to" řekla a usmála se na něj. Otevřel pusu, chtěl něco říct, ale vzhledem k jejímu odznaku, a spousty zraněných před ním, jen předal obvaz. Sophie si sedla vedle Deane, cítila tíhu jeho pohledu. "Volali mi z toho místa činu, prý už tam nemáme jezdit" řekla suše. Dean přikývl.
"Proč si to udělal, měl si perfektní příležitost utéct, tak proč" vyplivla dlouho tíženou otázku. "Protože mám úchylku zachraňovat lidi, kteří mě chtějí zabít."" "Deane, vážně" Dovázala obvaz a podívala se mu do očí. Nic neřekl, neměl odpověď. "Není to je jedno? Za chvilku mě stejně předáš policii" "Neudělám to" "prosím?" "Ne před tím ,než mi řekneš tvojí verzi, asi dělám osudovou chybu" "Okey, děkuju" "Máš za co, ale stejně chci slyšet tvou verzi." "Když ti to řeknu nebudeš mi věřit, bude ti stačit když řeknu, že to není moje vinna, že to na mě nastražili?" "Ne" "Ale víc ti říct nemůžu, klidně mě odved k tvým kámošům" "Deane, jsi ten největší kre*én a de*il na světě" "Ale stejně to neřekneš" oddechla a přikývla.
"Deane!" ozval se za nimi hlas jeho bratra. "Co to sakra" "Dlouhá historka, byl jsi na místě zločinu?" Sam nechápavě potřásl hlavou, nesnášel když mu bratr neřekl celý příběh. "Jop" "A?" "Stejný znění, dívka i chlapec jsou mrtví, chlapec má vyrvané oči a dívka drží v ruce nůž. "Nech mě hádat policii označila za vraha tu holku" Sam přikývl. Sophie otráveně vydechla. "Jak někdo se slámou v hlavě, může pracovat u policie?" "A pak se divíme množství nevyřešených případů" řekla " Jo, ale potom by nebyli žádné Odložené případy" neodpustil si Dean.
Sophie se mírně pohnuli koutky. " Same, přišel jsi na něco novýho?" "Bohužel ne" procedila koutky a otočila se k odchodu. "Hej Sop, nechceš na večeři?" "S Winchestrovými? Ani náhodou." řekla a otočila se.
"Deane, neřekla právě naše jméno, co se tu **** dělo?" "Vysvětlím ti to potom, zkontroloval jsi EMF?" "Jo, zdá se ,že tu máme pomstichtivého ducha." "O bože, miluju lidi který prostě nemůžou umřít."

fanficton 2 část

23. února 2013 v 12:29 Jednorázovky
2 část Hoř plamínku hoř, všechno zlé uhoř
"Sammy, za jak dlouho tam budem?" zeptal se Dean svého polo spícího bratra. "Cože? Jo za hodinu" vyhrkl trochu zmateně. Dean se usmál, kdykoliv když se na něj podíval, když spal, když četl, když se díval na televizi viděl v něm toho malého kluka kterého musel chránit, toho malého kluka který tak moc nechtěl uvěřit ,že Santa není skutečný . Nikdy mu tu neřekl, ani by nemohl nepatří to k jeho imig, ale je, byl a bude pro něj, jeho malej bráška.
Dean poslouchal svou obvyklou kazetu. "O co,že tam vlastně jde?" zeptal se Dean a zatočil kolečkem volume dolů. "No Jimmy říkal, že nějákej kluk je v nemocnici, prý ho nikdo napadl,ale nepamatuje si kdo. Jeho přítelkyně měla tři kulky v mozky. "Au" "Jop, Doktoři si myslí ,že se ho pokusila zabít a potom zabila i sebe. Ta holka prý chodila k psychologovi , ale její kamarádi tvrdí, že ona by to nikdy neuděla" " doplnil Sam "Démon?" Vypadá to tak, každopádně by jsme to měli prověřit" Dean nic neřekl jen přidal na rychlosti, což bylo takové jeho neverbální gesto souhlasu. "Deane?" "Hm?" "Odkud znáš Jimmyho?" zeptal se zvědavě. "Jednou jsme s tátou řešili případ, čarodějnice, no a on nám pomohl v útěku, no to je jedno prostě když zavolal ať přijedem, tak jsme mu to slíbil"
O hodinu a něco později
"Tak tady to je?" zeptal se Dean Sama. Měl na sobě oblek, který nosil jenom v případě ,že se vydával za Federála. "Jop, nemocnice Sv. Jiří tam se ten kluk lečí" Společně vešli do budovy. Byla bíla, sterilní jako každá nemocnice, ale tahle měla malý zlepšovák navíc, mříže v oknech. "Dobrý den zvláštní agent Murdor tohle je můj partner zvláštní agent Jonson" řekl Dean a oba vytáhli své falešné odznaky FBI. "Můžu ?" zeptala se dívka a natáhla k odznakům ruku.Dívka byla u recepce, mladá muselo jí být kolem 20let, drobná, možná měla i podváhu"Jistě" řekl Sam a oba jí je podali. "Jste tu kvůli tomu klukovi?" zeptala se "Ano, můžete nám říct kde má pokoj pan Taylor?" zeptal se Sam a uklidil odznak. "Napravo třetí dveře, pokoj 57" řekla a ukázala na bílé dveře, které do prostředí dokonale zapadali. "Děkujeme" řekl Sam a poodešel, zastavil se, ale když si všiml ,že za ním nejde jeho bratr. "Víte, po tom co tu skončíme, mohli by jsme spolu"
"Deane!" vykřikne Sam, možná by mu neměl říkat jeho pravým jménem, ale kolik Deanů je na světě? Nikoho nenapadne ,že je to Winchester. "Ještě přijdu" řekl Dean směrem k ní a přišel k Samovi "Brácho, vidíš jí? Nedopřeješ mi ani trochu zábavy" řekl dotčeně. Sam na něj upřel pohled "Deane to samý si říkal o tý holce z hospody a taky o tý před ní, můžeš s tím dát pokoj než vyřešíme tenhle případ?" "Moralisto" odcekl
Sam otevřel kliku od pokoje 57. K jejich překvapení tam stálo, až příliš doktorů. V pokoji byla jenom jedna postel a na ní leželo prostěradlem zakryté tělo. "Promiňte , co se tu děje?" zeptal se Sam s nechápavým pohledem . "Kdo jste?" zeptal se doktor který až do teď něco zapisoval. "FBI" řekl Sam a oba vytáhli odznaky. "Přišli jste na výslech? Bohužel pozdě ten muž před chvíli zemřel, na následky zranění." "Zatraceně" sykl si pro sebe Dean, tomuhle se opravdu říká smůla. " Mohli bychom prohlédnout tělo?" zeptá se Sam. "Jo, jasně ,ale teď by to nebylo vhodné, za chvíli přijede jeho rodina" řekl doktor. "Zkuste to zítra" poradí jim,ale bratři jsou už na odchodu.
"Do háje" vyplivne naštvaně Dean a sundal si kravatu. "Deane, volal Jimmy, máme tam prý příjet za ním" "Fajn, jenom doufám,že s naším štěstím nám neuteče ta mrtvola" řekl Dean a nasedl do auta. "Deane" "Ano?" Sam mu podal kravatu. "Máme vypadat jako federálové" Dean si zpátky navlékl kravatu. "Dnešek už nemůže být horší."
"Chlapci,rád vás zase vidím" řekl Jimmy, když bratři dorazili a obejmul je. "Rád tě zase vidím Jimmy" "Deane, ty si se vůbec nezměnil, jak v obličeji tak výškově " řekl, Dean se zasmál "Ale ty Same jsi vyrostl" Sam se zatvářil udiveně "My, jsme se někdy viděli?" vyhrkne s jistým podtonem nejistoty. "Jo, když si byl ještě malej capart, byli ti takový tři roky, nemůžeš si mě pamatovat, řeknu ti když mi před šesti lety tvůj otec řekl ,že si odešel na univerzitu, nemůžu říct ,že mě to nepřekvapilo, ale teď si zpět v rodinném podniku co?" řekl a úsměvem na rtech. Ale Sam si tak nepřipadal, Je to už pár měsíců, ale přesto při vzpomínce na Jessicu ho píchlo u srdce. "Jo, stalo se pár věcí a no jsem tady" řekl Sam, ne nadšeně, ne smutně prostě bez emočně.
"Tak Jimmy, co je tu za problém?" zeptal se Dean. "Kromě umrtí mé neteři? Přijela sem FBI pravá FBI" řekl Jimmy " Zatraceně" sykl Dean dnešek se nevyvíjel podle jeho představ. "Dopr*ele, co jsi jim řekl?" nadával naštvaně Dean. "Hromadu keců, každopádně se s vámi chtěla sejít" "chtěla?" zeptal se Dean "Jo" odpověděl jednoznačně a Dean kývl hlavou "Takže, je to žena?" "Jo, a dost kočka, jestli mám být upřímný" řekl Jimmy a usmál se, Dean se po něm v gestu opičil. "Aspoň nějáký pozitivum, kde je?" "V kanceláři" Sam přemýšlel jestli nemá něco říct, ale místo toho se vydal za svým bratrem.
První do kanceláře vstoupil Sam. Dean šel hned za ním, ale omylem shodil papíry na stole a začal je sbírat. Sam ale mezitím už vstoupil do kanceláře.
Nechápajíc se otočil po svém bratrovi, který se mu najednou ztratil, což v uzavřené budově za pět sekund moc dobře nejde. Ale to ho zaregistrovala agentka. "Dobrý den, vy musíte být ten agent posaďte se" vyzvala ho. Sam se na ní otočil a prohlédl si jí. Byla střední postavy, hubená, hnědovlasá. Ale neměla na sobě žádný oblek nebo něco podobného co nosívali agenti FBI. Jediné co dokazovalo její totožnost byl odznak. "Jsem Sophie Hewkey a vy?" představila se "Sam Janson, mám tu ještě kolegu Murdora za chvíli se dostaví" při vyslovení příjmení se lehce zaškobrtl, málem řekl své pravé příjmení.
"Ráda vás poznávám, pane Jansone " řekla a podalo mu ruku. Očekával ,že její ruka bude jemná, jak se na první pohled zdálo. Ale nebyla, byla přesným opakem, plná mozoulů a hrubá. Když Sam svou ruku vracel na původní pozici srazil hromadu papírů. "Já omlouvám se" vyhrkl. Nejdřív se tvářila naštvaně ,ale potom se trochu rozesmála. "Nic se nestalo, řekla a sehla se pro ně. Sam se rozhodl pomoc ji a sehl se k ní taky, klečel děsně za ní a sbíral papíry. V té chvíli se rozrazili dveře a vešel Dean. Nejdřív se rozhlédl a potom jeho pohled spočinul dolu, uviděl pozadí svého bratra ,ale také pozadí někoho neznámého. "Ehm neruším?" řekl Dean a Sam úlekem nadzvedl hlavu a praštil se o stůl, ale ona nijak nezareagovala. "Vy musití být ten kolega prosím sedněte si" řekla mu a dosbírala zbytek papírů. Sam si mezitím sedl na židli. Podíval se na bratra, který se tvářil pobaveně, nadzvedl obočí a formuloval svá ústa do "Tygře"
Mezitím se narovnala . "Jsem Sophie Hawkey a " nedokončila větu. Nemohla úlekem, překvapením, démon minulosti jí dohnal a překvapivě rychle. Polil jí studený pot. Dean nejdřív nechápal kdo to je,ale při pohledu na část jejího těla pod krkem, si vzpomněl. Vytřeštil oči, nevěděl co je horší ,to ,že si vzpomněl on, nebo to,že si vzpomněla ona.
"Deane" řekla až po minutě mlčení. "Co tu doprd*ele děláš" skoro až vykřikla a upřela na něj vražedný pohled, mluvila pomalu a zřetelně. Sam se cítil lehce co lehce nad míru zmatený, Jak to že, zná jeho jméno ,je to démon? nebo tak něco?Ale proč by pak nepoznala jeho blesklo mu hlavou. "Rád tě zase vidím" řekl jí, ale radši by jí neviděl, což koneckonců bylo vzájemné . "Deane, co tu dop*ele děláš? " zopakoval "Jsem z FBI a vyšetřuju tenhle případ" řekl jí na něj až moc klidně . "Říkal jsi ,že jsi automechanik" "Jo, a ty jsi řekla ,že jsi nezaměstnaná" "Protože jsem byla, je to dlouhý příběh, ale já řekla pravdu". "Ehm" odkašlal si Sam.
"Mohli bychom přijít k věci?" řekl . Sophie se otočila a rozhodla se nadále Deana ignorovat. Ať je ten šmejd kdo si chce, tohle je můj případ "Fajn, k tomu případu,jsem civilní expercista, tudíž mi tento případ přednostně náleží" vyštěkla nejklidněji jak mohla. Dean by nejradši řekl fajn a odjel od tud co nejdál, ale nemohl slíbil to Jimmymu. "Můžete zavolat mému šéfovi, máme na starosti tanhle případ" řekl jí ostře Dean a podal vizitku s telefonním číslem. Vytáhla mobil a číselný kod vyťukala. Chvilku to tutalo a potom se za telefonem ozval hlas postaršího pána který se ohlásil jako agent FBI.
"Dobrý Den, tady Sophie Hawkey, jsou tu se mnou dva agenti Murdor a Jacson, tvrdí ,že jste je povolal" "
"Ano to jsem udělal, chcete zpochybňovat mojí práci?"
"Vlastně ano, k vyslání agentů když na případu pracuju já, je zbytečné, prosím vás abyste je odvolal"
"A na základě čeho"
"Jistě jste již slyšel o mých případech, jsem civilní expercista ,což znamená ,že nejsem v FBI trvale zaměstnána a nemusím nosit obleky. Když jsem k případu povolána, může mě odvolat jen vedení našeho státu, tajné služby nebo já sama,jelikož na případu pracuji sama a pokud vím, vy nejste ani jedním z nich"
"Poslouchejte, já ty dva neodvolám a samozřejmě neodvolávám vás a je mi jedno jak to vyřešíte tím pro mě debata končí" řekl a zavěsil telefon k přihrádce FBI. "Kam se to zase ti kret*ni připletli" mumlal si pro sebe Bobby.
Bratři hovor slyšeli,jelikož ho Sophie dala na odposlech aby slyšeli její triumfální výtěství , bohužel to nedopadlo podle jejich plánů. Ale to by nebyla ona aby se tak rychle vzdala, vrátila bratrům vizitku a vytočila další číslo, nové. Telefon opět dala na odposlech. Až později jí došlo ,že to neměla dělat, nicméně druhá strana telefon přijmula.
"Ahoj tady Sophii"
"Sophie Hawkey? Co potřebuješ"
"Pamatuješ si na ten případ na který jsi mě zaměstnal"
"Myslíš, na který si se zaměstnala, jo vzpomínám, co je sním?"
"Objevili se tu nějácí FBI agenti" řekla mu a Samovi mírně poskočilo srdce, navenek se snažil nedat najevo stres, ale jestli bude ověřovat identiti, zjistí ,že nejsou federálové, To samé si uvědomil i Dean ale oba zůstali navenek ledově klidní.
"A?"
"Chci abys je odvolal, nechci aby mi do toho strkali nos"
"Sophie, není v mé kompetenci odvolávat agenty z jiného oddělení a upřímně jsem rád ,že s tebou budou profesionálové, aspoň ti neodtáhnou auto, nebo nebudu poslouchat stížnosti na tvé "netradiční" metody, od nynějška je z vás tým" řekl a zavěsil. Z tohohle rozhovoru nebyla šťastná ani Sophie, ani Dean a dokonce ani Sam
Sophie se podívala na Sama ten její pohled opětoval, potom se zahleděla na Deana který se na ní usmál. Nechtěla si to přiznat ,ale hluboko uvnitř jí, ji pořad přitahoval. "Zdá se ,že jsme tým" řekl laškovně Dean Pootočila oči a zhluboka a těžce oddechla, nic jiného ji nezbýva. Sáhla po kupě papírů a podala každému desky. "Tohle je všechno co víme o případu " řekla jim "Desky si klidně nechte, mám ještě tři kopie" Dean otevřel desky a malinko se zašklebil ,když si všiml množství papírů.
"Pokud ode mě něco nepotřebujete, tak vás poprosím aby jste odešli" řekla k bratrům. A oba se zvedli. Dean měl pocit, že čím rychleji vypadne tím rychleji se přestane cítit jako lovená zvěř . Sam se cítil jako nezvaný host,tak se těšil stejně jako Dean až konečně vypadne.
Když Dean konečně otevřel dveře jejich pokoje, konečně necítil na svých zad její přísný pohled. Je to trochu divný, ale opravdu, opravdu ho hodně vyděsila, pamatoval si na ní jako na krásnou a opilou holku která se nechala lehce zatáhnou do jeho pokoje. Ne jako na otravnou FBI agentku, nebo konzulcistku nebo jak to říkala. Přišla mu tak odměřená, chladná, držela si od něj odstup. Jo rád by si zoopakoval jejich první schůzku, ale s týhle holky měl strach. Možná je to ale dobře, jeden sex s FBI stačil.
Přemýšlel Dean když seděl na posteli a předstíral ,že čte. "Hej Deane?" "Hm?" "Odkud si jí znal?" zeptal se Sam, sám se s ní střetl jenom na půl minuty, a jejich setkání, pokud se tomu dá tak říkat, si nepamatoval. "Koho?" "Ty, víš koho" "Tu agentku? pořádně jí neznám" " Sammy?" "Jo?" "Co si s ní dělal než jsem přišel?" zeptal se a na tvářích se mu objevili jemné dolíčky. Sam zrudl, jako to dělával vždy když mluvili o takových to tématech. "My, já jenom, sbírali papíry" řekl zřetelně. Dean se usmál a přetočil se na bok, hodlal spát.
O několik hodin
"Ou, bože" odfrkl Dean když Sam vytáhl tělo. Sam znechuceně přikývl a podal bratrovi bílé rukavice a skalpel. "Na co to je?" "Na řez" "Řez?" "No měli bychom se podívat dovnitř." "Úžasný" Dean vzal nůž a přiblížil se k mozku, když do místnosti vešla hnědovlasá dívka v bílém plášti. Nandavala si bílé rukavice. Dean jí poznal okamžitě, Samovi to zabralo dvě sekundy. Podívali se na sebe a potom zpět na ní. Sophie si nandala rukavice a podívala se před sebe, trochu se lekla, ale potom jí zahalily jiné emoce, nemohla je přesně analizovat, byla to směs strachu, zuřivosti, a ještě mnohého dalšího . A ty všechny emoce jí dali dohromady jedinou větu. "Co tu dop*ele děláte"
"Hrajeme basketbal, co myslíte" odcekl Dean. "Děláme pitvu, bude nejlepší když přijdete později" řekl Sam "Ráda bych, ale tu holku i toho kluka chtějí za hodinu jejich rodiny zpopelnit" řekla smutně, jakoby je něco svádělo spolu. "Budete to muset se mnou vydžet" řekla a přišla k mrtvole. Dean čekal ,že nakrčí nos, nebo odvrátí pohled, jako by to udělal normální člověk, ale ona ne, prohmatávala mrtvolu, jako by nic. Posunula jí hlavou.
" Musel jí někdo zabít" řekla a poodstoupila. "Cože, proč si to myslíte, pitva říká" "Je mi jedno co říká nějáká pitva. Má tři výstřely v levé části mozku, kdo vystřelí třikrát? Většinou se příchozí bolestí dostanete do šoku nebo bezvědomí, pro sebevraha nezvyklé, navíc má ránu v levé časti, přitom je pravák, proč by se někdo snažil zastřelit tak nepohodlně?A i kdyby k této části mozku by se pravou rukou nedostala. Výsledek není vrah." dokončila svůj proslov "Ok, Schelrock a jak víš ,že je pravák?" zeptal se Dean " Většina lidí jsou praváci, navíc má na levé ruce hodinky, ale co nejdůležitější, viděla jsem snímky z místa činu, měla pistol v ruce, a chvíle napětí v pravé" doplnila. Sam uznale odfrkl, asi má pravdu, musí mít pravdu. "Dobře, takže není vrah, ale když ne ona tak kdo?" řekl Dean. "Proto jsem tu, a vy nejspíš taky" řekla, připadal mu cool a co hůř, začala ho znovu silně přitahovat. úplně jiným způsobem.
"Kde je to druhé tělo? " zeptala se. Dean jí obešel a vytáhl čerstvou mrtvolu. "Mrtvola měla vydloublé oči a přes celý hrudník se jí táhl velký steh "Na co,že umřel?" zeptala se, Deanovi se při pohledu na mrtvolu, neudělalo nejlíp, ale ona byla v pohodě, jako by se dívala na animák. "Na selhání většiny orgány" doplnil Dean. Pokývla hlavou a vzala si skalpel. "Co plánujete?" "Podívat se dovnitř" řekla a zaryla skalpel do rýhy, zatáhla a odpárala stehy. "Co přesně hledáte?" "Nic jenom mě baví řezat do mrtvol" prohodila. Dean na jí upřel pohled, ale potom se pousmál, byl to vtip doufám. Sam se přesunul k nim. "Našla jste něco?" zeptal se "Ne, vypadá to , jako normální smrt po bodné ráně." Deane, tedy agente Murdore, můžete mi to tady přidržet" řekla a rukou ukázala na kůži. "Jistě" řekl a šáhl po skalpelu, držet lidskou kůži mu zrovna dvakrát dobře nedělalo. "Říkejte mi radši Dean" řekl jí " Dobře Deane, mě radši říkej Sophie, vždycky když někdo řekne moje příjmení, mám pocit ,že na mě letí jestřáb" řekla bratři se usmáli ,ale ona nezvedla oči od jater. "A co vy, můžu vám říkat Sam?" zeptala se a stále věnovala svůj pohled, jen a jen játrům neboštíka. "Já, asi jo" řekl trochu překvapeně. Sophie se mu taky líbila, ale měl pocit ,že spala s jeho bratrem a kdyby i on, bylo by to divný.
"Mám to" řekla "To je super, a co přesně?" "Ránu" "Úžasný" řekl sarkasticky Dean. Mírně se usmála,ale tak aby její usměv nebyl vidět, i on jí začal znovu přitahovat, ale nemůže a ani nechce. " Bodná rána, je moc hluboká a rozsáhlá aby jí udělala kulka." "Jo četl jsem záznam s pitvy" řekl Sam "Vážně? No někdo musel" usmál se "Jo, ale psali tam ,že obět měla rozsáhlejší zranění, ale našli tam tři kulky" "tři? tady má někdo smysl pro přesnost" řekla a vylovila ruce z těla. "To nebyla ona" řekla jako by to byla samozdřejmost. "Dobře, podělíte se s námi o své brilantní teroie slečno Schelrock?" řekl Dean "Samozdřejmně drahý Watsone, zaprvé to rozsáhle zranění, za druhé ty oči, za třetí počet kulek, mě se to zdá jako promyšlená vražda na to aby to způsobila labilní holka, která by se za chvíli zabila, ten kluk měl v sobě tři kulky jako ona, jenom na jiném místě. Měl vydrápané oči, ta holka by musela mít obrovskou sílu, aby ho udržela při zemi než by mu je vydrápla, navíc proč by to dělala, když ho chtěla zabít? Zadruhé neměla pod nehty krev, což by určitě měla kdyby vyškrabovala oči a nůž u ní nebyl nalezen. Tři výstřely, proč by to někdo v pomatení počítal?A ta zranění, vypadají jako když by ti někdo probodl břicho skoro skrz naskrz, ale udělal jenom malinkou díru " mluvila nepřerušeně , skoro se ani nenadechovala. "Na to jste přišla prozkoumání jedné mrtvoly?" "Ne, ještě obrázkem místa činu" "Páni" "Dostanu bonbonek" řekla usmála se na Sama.
"Ale pro to co si řekla, nemáš důvod jenom domněnky ne?" řekl Dean "Hmatatelný důkaz nemám, ale mám pár dobrých argumentů" řekla a sundala rukavice od krve a hodila je do koše. Chtěla poodstoupit, ale uklouzla jí noha a celou vahou padala na mrtvolu. Dean jí před pádem zachytil. Bohužel si nestihl sundat rukavice. Otřel krev z mrtvý o její oblečení . "Ehm dík, ou zatraceně" vykřikla a postavila se na vlastní nohy. Znechuceně se podívala na své džíny.
Zatáhla za papírové kapesníky a snažila se dostal krev z trička, neúspěšně. "Já ehm chceš odvézt domů?" zeptal se Dean."Od tebe nechci radši nic, jakej kre*én si nesudavá rukavice, je to snad jasný ne?" vykřikla na něj naštvaně. "No promiň taky jsem tě mohl nechat spadnout na tu holku" vyštěkl na ní "Jo bylo by to lepší" křikla "Fajn budu si to pamatovat pro příště" čekal ,že na něj vykřikne nějákou jízlivou poznámku, ale ona sklonila hlavu. "Promiň a díky" řekla potichoučku, ale přesto jasně slyšel co říká. Pokývl hlavou. "Jo ty taky promiň"
Otevřela dveře, chtěla co nejrychleji vypadnou, ale tak aby jí nikdo neviděl. Její pověsti by zrovna nepřidalo, že odchází z Márnice s tričkem od krve. Proklouzla zadním vchodem. Když vylezla na čerství vzduch, tyčil se před ní plot. Byl vysoký, ale ne tak aby ho nepřelezla. V duchu se zasmála, asi se bojí aby jim mrtvoly neutekli. Rozeběhla se a skočila na konternej z něj se odrazila a přistála na plotě, připadala si jako spirder-man. Před ní byl ještě skoro půl metr. Lezla na horu, ale jako by se pytel s jejím štěstím roztrhl a ztratil, zasekl se jí pásek na plotě."Dopr*ele!" vykřikla tiše ,ale naštvaně.
***
"Co myslíš?" zeptal se Sam. "Nevím Sammy, možná je to normální vrah, člověk, nebylo by to poprvé" "Deane, ti dva byli na něčem jako útes pro zamilované, pár metrů od toho je hlavní silnice, pro vraha neobvyklé místo, navíc, bylo rozmlácené přední sklo,ale žádné stopy po vniknutí, seděli tam vedle sebe, jako by nic" "až na to,že byli mrtví" doplnil Dean. "Tak co myslíš duch? " "Nejspíš" "Fajn tak zkontrolujeme historii"
Dean a Sam procházeli ke svému auto, když viděli přelézat plot, jim známou tvář. "Hej nepotřebuješ pomoc?" křikl na ní Dean. "Ne" řekla a odepla pásek, čímž se vyprostila a přelezla na druhou stranu.Dean jí podal ruku, ona slezla a stála mu vstříc. Od krve, s roztrženými kalhoty a rozeplím páskem. " Proč přelézáš plot?" zeptal se Dean, ale spíš než odpověd, chtěl jen odlehčit situaci. "Protože trénuju na bankovní loupež, co bys řekl" odcekla ale usmála se, v tvářích se jí objevili roztomilé dolíčky, najednou v ní zase viděl tu holku, tu bezbranou holku, která byla tak strašně opilá, znovu zatoužil jí políbit. "Tak to, jo, jenom taková rada pro začátečníky, měla bys nosit kuklu, víš aby tě nenatáčeli kamery" řekl. Usmála se "Jo, já tak něják počítala ,že v marnici nikdo nekrade" nadhodila.
Byla na odchodu. "Sophie, vypadla ti peněženka" křikl za ní Sam. Šáhla si do kapsy, a opravdu nic tam nebylo. Otočila se a vrátila se pro ní. "Děkuju" řekla a vzala si jí. Když si jí brala vypadla z ní malá fotografie, okamžitě se pro ní sehla ,ale Dean byl rychlejší. Podíval se na fotku "To je tvoje rodina" "Dej mi to" vyštěkla naprosto nečekaně, až Deanovi poskočilo srdce. Otočila se a rychle vypadla
Rozhlédla se kolem, ale její auto tam nebylo. Přiložila se ruku k obličeji, dočista zapomněla ,že přijela taxíkem, jaký taxík by jí zastavil, když byla od krve, stála před márnicí, měla potrhané džíny a zničený pásek. "Sophie" dohonil jí Dean "Moje nabídka pořád platí" dozníval za ní hlas. Nechápavě se otočila "Nabídka?" "Na svezení" doplnil Dean "Jo to je dobrý dík" "Myslím ,že vám žádný taxík nezastaví" řek Dean a podíval se na její rudé tričko. "Já ehm" oddechla "Asi jo" řekla. Dean rukou poukázal na své auto. Přišla k němu, Sam stál u předního sedadla, ale při jejím příchodu se přesunul dozadu. Usmála se na něj a sedla si dopředu. "Kam to bude?" zeptal se Dean. "Do Motelu u Sovy je to kousek ,řeknu vám až budeme odbočovat" řekla a dívala se dopředu. Dean se ,ale pořád nerozjížděl. "Co se děje?" "Když jsem vás naposled vezl, dala jste mi polibek pro štěstí" řekl jí laškovně, bylo trochu divné vykat jí, ale časem si zvykl. Lehce do něj strčila "Jeď " "No jak si přejete, ale když se vybouráme, bude to vaše vinna" řekl ukázal prstem na tvář. "Rovně a pak doleva" řekla ,ale zasmála se. Líbil se jí a to byla chyba, už jednou ztratila někoho koho měla ráda, jenom proto ,že to nechala zajít moc daleko, jenom proto ,že byla neopatrná, nesmí to dopustit znovu, ne, to se nesmí stát.
Auto se konečně rozjelo. Dean jel pomalu, skoro jakoby schválně. Zasunul do přehrávače kazetu a v autě se rozeznělo solo z písničky Back to Black. Sophii se usmála. "Co nemáte ráda ACDC?" podívala se do jeho hnědých očí. " Jasně ,že jo" řekla ,ale potichounku. Něco na něm jí připomínalo Joshuu.
"Takže, jak dlouho děláte tuhle práci" zeptal se Dean. Něco se jí blesklo v oku, něco zvláštního, co nemohl určit. "No asi dva roky" "Myslel jsem ,že jste v branži déle" usmála se "No, vlastně jsem původně doktorka" "Vážně? Proč jste změnila povolání?" "Dlouhá, historie, teď doleva" Dean poslechl její rozkaz, ale tak rychle se neodradil. "Máme docela dost času" " No moji rodiči pracovali u FBI, řekněme, že mě to dohonilo,démoni minulosti" mluvila pomalu a volila obezřetně slova. "Jo, to znám" řekl a Sam suše. "Dean po něm lupl pohledem. Sophii se usmála "Zdá se ,že každý má nějákého"
"Jsme tu" řekl Dean a zastavil. Sophie se odpoutala s vystoupila. Dean taky. "Deane, dík za pomoc" "S potěšením" otočila se a byla na odchodu. "Hej Sop" zavolal za ní, a ona mu opět věnovala svou pozornost. "Můžeme si začít tykat?" řekl Dean. "Proč ne" řekla a podala mu ruku. "Normálně si lidi daj pusu" "Co s tim pořád máš? Začínám si myslet ,že mi chceš předat nějákýho parazita" řekla. Dean se k ní naklonil a vtiskl jí polibek na tvář. "Uhádlas" pošeptal jí do ucha a nastoupil do auto. Usmála se a obrátila se na podpatku, krev na ní již začala vydávat mrtvolný zápach, což nepovažovala za nejlepší voňavku.
o něco později
Bylo něco málo po sedmé. Sophie měla puštěný cd přehrávač, jedla pizzu a přehrabovala se v papírech, když jí někdo zaklepal na dveře od motelového pokoje. "Kdo je tam?" vykřikla dost nahlas aby překřičela It is my life. "Dean" ozvalo se za dveřmi. Povzdechla a spustila ruku ze zbraně, některé zvyky se nedají odnaučit a k jejím patřilo podezíravost,vstala od stolu. Na sobě měla shodou okolností jeho tričko a starý vytahaný kraťasy. Otevřela dveře a uviděla kluka s roztomilým úsměvem a zmoklými vlasy, kluka který držel krabici s nadpisem Pizza. "Potřebuješ něco?" zeptala se. "Společnost" "Deane, já pracuju" "Jo, já vím, máme stejnej případ pamatuješ?" vydechla a malinko se usmála. "Chtěl jsem se na to s tebou ještě podívat" Sophie otevřela dveře tak aby mohl projít. "Dík"
"Tak našel jsi nějákou hodnotnou informaci, která by vyřešila náš případ ?" "Ne, ty?" "Nic" Dean se pousmál. "Co je?" zatvářila se nechápavě. "Máš moje tričko" Sophie se podívala na kus oblečení od krku dolu, viselo na ní plandavé šedé tričko, které bylo nanejvýš pohodlné. Usmála se, ale i trochu začervenala při vzpomínce na jejich první setkání. "Promiň, já chtěla jsem ti ho vrátit, ale neměla jsem tvojí adresu" řekla a přetáhla ho přes hlavu "Nedívej se" řekla a strkla do něj, Dean zavřel oči.
Sáhla po přihrádce s tričky v komodě. Ale něco jí sáhlo na ruku. "Tak je to lepší" řekl hlas až moc podobný Deanovo, než aby patřil někomu jinému. Prsty jí zajel do vlasů a přitáhl své rty k jejím. Stála jako opařená, nedokázala ho zastavit, couvnout, vrazit mu facku, zajet mu prsty do vlasů, nic. Propletl svůj jazyk s jejím. Po chvíli kdy se jí mozek konečně znovu zapnul se jemně odstrčila. Dean se k ní přimáčkl ještě těsněji a znovu se pokusil o polibek, odstrčila ho.
"Co se děje?" "Já, prostě nejsem, nechci tohle, ne znovu " mírně koktala, ale svůj obsah řekla. Znovu sáhla pro tričko a natáhla si černé tílko s nápisem, I
V tom jako spása od trapné chvíle zazvonil mobil, sáhla na stolek pro malé zařízení které vyzvánělo. "Hawkey, cože jasně, budu tam" Dean se na ní podíval. "Jsi tu autem?" "Jo, proč?" "Řídíš, zbytek ti dořeknu cestou" řekla popadla klíče."Ho-ho-ho zpomal , řekneš mi kam jedem?" "Na nějákou ulici zvanou Frikiy, budu tě navádět." řekla a popadla bundu. "Nemám zavolat Samovi?" "Jestli chceš" Dean sáhl po mobilu. Chvíli ho držel u ucha, ale nikdo z druhé strany ho nebral. Po půl minutě bezúspěšného vyzvánění, hovor naštvaně ukončil. "Tak co jedem?" "Jo". Sedla si dopředu vedle Deana. Nevyměnili si ani jedinou slabiku, mimo jejího navádění.

Když jí znovu zazvonil mobil. "Ahoj, no povídej" řekla neznámému telefonujícímu. Celé dvě minuty nic neříkala pomoc se z jejích úst vyloupla krátká slabika. "wau, ehm dík za zavolání, a ,že jsi to všechno zjistila, jo ozvu se pa" Chvilku se dívala před sebe, byli už jenom kousek od místa činu. "Tvůj bratr ti nevzal telefon?" řekla potom. "Ne, asi už usnul, nebo se dívá na porno" řekl Dean, ale potom se mu zbystřili zornička a zledověl pohled, podíval se na její obličej, na první pohled vypadal klidně, ale na druhý v něm viděl zlost a vztek.Jak sakra ví, ž je to můj brácha "Jak" řekl Dean a odloupl od ní oči, možná kvůli cestě, ale spíš už ho nemohl dále snášet. "Jak vím ,že jste příbuzný? No podobní si zrovna nejste, ale mám známou která si vás proklepla pane Winchestre, a zjistila spoustu zajímavých informací, vykrádání hrobů, předstírání za policii, dokonce i vraždy, mám pokračovat?" Dean vyplázl jazyk a olízal si suchou pusu. Nepodíval se na ní, ale cítil její ledový pohled. "Takže jakmile dojedeme, nechám tě předat policii, jestli zkusíš odmočit, odject nebo něco podobného postřelím tě, rozumíme si?" řekla mu a vytáhla pistol kterou namířila k jeho noze. "Když jsi byla opilá, líbila si se mi víc" "Sklapni, teď doleva, budeme muset vystoupit a dojít půl kilometru pěšky, je to tam zabloklý, jestli něco zkusíš zabiju tě"