Upozornění! Všechny kmentáře, které se netýkají článku budou smazány pokud nebudou pod článkem"Nástěnka


Březen 2013

Dragon Age Origins

30. března 2013 v 11:05 Kresby
Tak jak napovídá název chci se zmínit o úžasné hře kterou teď hraju (a bohužel se blížim ke konci) jménem Dragon Age. Jsou neděle které trávím jenom touto hrou a neotrhnu se, časem si už nepřipadáte jako hráč, ale jako vaše postava. Já jsem například když jsem vlivem mého úžasného orientačního talentu stratila, přepla jsem si postavu aby to nebylo na mě. Až hru dohraju (Nyní hraju za šedou strážkyni Sophii, která je elfka a mágyně) chci si jí ještě min. jednou zahrát za rogue, pravděpodobně už s datadysky, jestli je teda stáhnu, ale už to nebude ono, protože budu vědět co se stane. První hra je zkrátka nejlepší,a Dragon age Origins vřele doporučuju a už se těším na Dvojku.

Hra je druh fantasy, žijete ve Fereldenu, kde se šíří nákaza zplozenců ( podobní skřetům z Tolikena) a vy jakož to Šedí strážci (jimiž se v průběhu hry stanete) máte za úkol jí zastavit. Budete muset obnovit smlouvy abyste utvořili armádu smlouvy s Dálskými Elfi, Trpaslíky, Mágy a potom také navštívit Aarla Eamona, také budete muset svrhnout z vlády proladného Logaina. Ve hře je spoustu postav, které můžete brát do výprav (vždy můžete brát jen 3+ sebe), nebo mluvit s nimi, což je má oblíbená část hry. Jsou tam čtyři postavy z kterými můžete navázat románek. Alistar, Zevran, Morigan a Leliana. Potom jsou tam další členové party, s kterými bývá dobrý pokec, ale když vás hodně nesnáší odejdou od vás.

Namalovala jsem Morigan a Lelianu, snad se budou líbit
PS: Opět nefunkční scener

Secret of Shadow

21. března 2013 v 20:05
Tak jsem zpět s kapitolou nové "povídky" Tajemství stínů.Je to z fantasy světa hodně podobnému našemu.

1Část

Kapitola Začátek konce- Výslech


"Roswaltch, kde je?" uslyšela jsem své jméno a otočila jsem se. Uviděla jsem velkého chlápka napěchovaného v obleku- mého šéfa. Právě se ptal Xaviéra, na mě. Viděla jsem polekaný výraz v Xaviérovo obličeji. Rád žil ve svém světě, kde nikdo a speciálně ne Bishoop, není. Bishoop je hlavní šéf mého mírotvorného oddělení. Byl povýšen kvůli svému zásahu, a kvůli své agresivitě. Má atletickou postavu, všude na těla sval, působí tak mohutně a trochu strašidelně. Ale to je taky vše, rozumu moc nepobral, není hloupý to ne, ale není chytrý. A kvůli tomu nesnáší všechny ty "intelektuál" k němuž patří Xaviér, jako hlavní představitel, a k mé smůle taky nesnáší mě.
"Tady jsem" vykřikla jsem, abych ukončila Xaviérovo výslech. Já se jmenuju Amy Roswaltch, mám zrzavé vlasy, modré oči, a pracuju v Mírotvorném oddělení v hlavním městě New Irys jako detektivka a konzulcistka Mírotvorců.
Pomalu kráčím k Bishoopovi a doufám ,že mi nevrazí pěstí. Polil mě studený pot, vzpomněla jsem si jak mě před nedávnem "přátelsky" varoval, na mou ehm jaké, že bylo to slovo "rebelií". Trochu se usměju, vlastně ten náš rozhovor byl celkem humorný. Vynadal mi,že ho opravuju.
"Roswaltch, někdo vykradl banku, na rohu v Školní čtvrti. Vem sebou Pryona a jeďte na místo činu a hlavně to nezvorej jasný?" řekl a otočil se na patě. "Ten tě fakt nesnáší" řekl mi Xaviér, řekni mi něco co nevím. " Jo, ale ne víc než tebe" řeknu mu a v oku se mi blýskne. Xaviér je jeden z mích nejlepších přátel.
"No to nevím, jak s ho posledně opravila , to si si dovolila moc" řekl mi s úsměvem na rtech, Xaviér oplývá výjimečnou schopností udržet se za každou cenu nad věcí.
"Jo, ale nezapomeň,že ty si mu gramatiku ve správě" řekla jsem mu a oplatí úsměv, i když ode mě vyzněl malinko strojeně.
" Jo, ale nepráskl jsem mu s ní na stůl před zasedání mírotvorců" podotkne.
"Zásah, máš pravdu, víc nesnáší mě" musím přiznat. "
Jo, nevím jestli ti mám pogratulovat, nebo politovat."
"Roswaltch! co sakra děláš, máš být už na cestě" ozve se z kanceláře. "To druhý" řeknu
"Nevíš kde je Owen?" zeptám se na odchodu. "Na střelnici" řekne mi,ale už se vrací zpět do svého světa počítačových kódů.
Zahnu do leva a jdu rovně dokut nedojdu k místnosti, z které se line zvuk střelné zbraně.
"Bishoop chce abychom se podívali na nějakou vyloupenou banku v školní čtvrti." řeknu mu.
"Děláš si srandu? Tam mám uložený prachy" vykřikne a položí cvičnou zbraň.
"O motivaci víc, pojď jinak mě asi sežere za živa" věnuje mi letmý úsměv.
"Pořád neskousl, že si chytřejší?"
"Ne, i když na to musí být zvyklí, když i opice nabrala víc rozumu"
"Nejspíš každého, kdo se mu snažil vysvětlit, že 1+1 nejsou tři zmlátil!" řekl mi. "Jo,to by mu bylo podobný" řeknu a usměju se.
"Cvičíš často?" zeptám se ho opožděně, když nasedáme do auto Mírotvorců.
"Jo, musím být připravený až na tebe bude zase mířit nějaký padouch" řekne laškovně.
"Jo, spíš to vidím na Bishoopa" řeknu mu. " A nebo ten"
"Co Rose, jak to s ní vypadá?" zeptá se mě po několika minut ticha, přerušované jenom rádiem.
"Včera měla teplotu" řeknu jen.
"Po práci jí musím vyzvednou prášky" dodám. I když řídím musím na chvíli zavřít oči abych odehnala hrůzné obrazy lidí s pokročilým stádiem PPI. Ne! zarazím se v duchu a donutím otevřít oči. Ona do něj nedoputuje, s léky to vydrží, vydržela do teď, vydrží díl. Opakuju si jako mantru. Prostě jí nenechám umřít. "Jsme tu" vyruší mě z přemýšlení Onen má pravdu.
Jsem mu vděčná,že se dál neptá na Rose. Jdeme přímo k nižším mírotvorcům, kteří právě zajišťují místo činu páskou, i když vlastně nemusí, protože se nejedná o vraždu. Nejspíš nemají co dělat. Owen vytahuje průkazku a já ho následuju. Mírotvorce nazvedává pásku abychom s Ownem mohli projít. Vděčně mu přikývnu a usměju se.
"Divím se, že nám Bishoop dal tohle" řekl Owen. "Pročpak?" "No, čekal bych ,že potom co jsi rozluštila tu vraždu, nám dá závažnější případy" přizná. "Jo, ale to by to nemohl být arogantní debil" poznamenám a Owen přikývne. "Jako vždy máte pravdu slečno Roswaltch" řekne mi a v oku se mu blýskne. "Já vím pane Pryone" řeknu mu stejným tonem a oba se mírně pousměje.
"Tak kde hodláš začít?" zeptá se mě
"No, měli bychom najít nějaké svědky" poznamenám.
"Jo a to plánuješ udělat jak, zabere to hodiny?"
"Sleduj" řeknu lehce podrážděně, už chci mít tenhle tyátr za sebou.
"Fajn" křiknu k skupince lidí. " Jsem Amy Roswaltch, a byla jsem pověřena abych vyřešila tenhle případ. Potřebuju aby každý, kdo má pocit, že by mohl poznat pachatele, jel s námi do stanice,jestli nikdo nic neviděl, potřebuju alespoň jednoho schopného svědka, který vypoví co se stalo. Zbytek může jít domů, pokud nejsou nějak zraněni, potom vás doprovodíme k sanitce" domluvila jsem a odkašlala, na znamení, že už nic neřeknu. Chvilku vládne v místnosti zmatek, ale po chvilce z davu vyleze svědek číslo 1.
Můj svědek, a v podstatě i zachránce, od dlouhé rekonstrukce vzpomínek roztřeseným obětí je mužského pohlaví. Má hnědé, skoro až zrzavé vlasy, postavou není nijak zajímavý, středně velký. Na rozdíl od všech obětí, se on netřese, a působí sebejistě. Může mu být něco kolem dvaceti let, a ano musím uznat-je přitažlivý.
"Já myslím,že bych ho mohl poznat, přinejmenším vypovím co se stalo" řekl jeho hlas mě ještě utvrdil v tom ,že není rozrušený, což je, vzhledem k tomu,že byl účastníkem bankovní loupeže, mírně znepokující , ale mě to v této situaci pomůže když nebudu muset páčit z plačící ženy i její vlastní jméno.
"Dobře, jestli je někdo zraněný ať se hlásí u mírotvorců venku, ostatní můžou jít." řeknu k publiku a otáčím se k hlavní roli.
" Vaše jméno"
"Sam Colins"
"Dobře pane Colinsi, pojedete se mnou na stanici abychom napsali zprávu, je to kousek, doufám ,že to není problém" řeknu mu co nejprofesionálněji jak umím.
"S vámi bych jel kamkoli" řekne mi laškovním tonem a já sleduju jak se mu zablýskne v oku. Přemýšlím, co bych měla odpovědět, když nás přeruší Owen, který došel pro pásku z bezpečnostních kamer.
"Svědek?" zeptá se bez jakékoli zdvořilostního pozdravu. Přikývnu.
"To je Owen Pryon můj spolupracovník, a tohle je pan Colins náš svědek" představím rychle, přeju si abychom už seděli v autě. " Pryon" řekne Owen a podá mu ruku. "Colins" oplatí mu pozdrav Sam, a já se čím dál víc těším až budu sedět na sedačce, toho starého křápu.
"Mám řídit?" zeptá se mě. "Jestli chceš" řeknu a hodím mu klíčky. Potom už jenom všichni beze slova nasedáme do auta, ve znamení ticha je i naše jízda autem která trvá necelé dvacet minut. Ani mi to nevadí.
Sam poprvé promluví když dojedeme na parkoviště. "Jak dlouho se tu zdržím?" "Záleží na tom, kolik jste toho viděl" řekne mu Owen. "Nejsem si úplně jistý" řekne a v jeho hlase poprvé zazní jistý náznak rozrušený, nevím jestli je to dobré, nebo špatné znamení. "Tak to bude ještě delší" řeknu suše, a trochu nasupeně, neměla bych,ale jsem na něj naštvaná, doufala jsem ,že to zvládneme rychleji, těšila jsem se domů. No nic, je mojí prací vyslýchat rozrušené svědky. Přesto se podívám na hodinky, už je po poledni, s obědem se můžu rovnou rozloučit.
"Máš ty nahrávky?" zeptám se Owna, možná trochu opožděně, ale dnes jsem opožděná celá. "Jo" řekne a vezme je ze zadního sedadla. "Prý je na jedný natočeno přes devět hodin" řekne sklesle. V igelitce je nahrávek několik. "Nemají je označení" řekne ještě sklesleji. A mě pohlcuje vztek k pachateli.
"Asi se domů před devátou nedostanu co? Přísahám že tomu debilovi nakopu prdel, hned jak ho najdu" vyplivnu vztekle a Owen se usměje.
"Doufám ,že myslíš lupiče a ne našeho milého šéfa" řekne mi. Usměju se, ale nic neříkám
Cestou k vyslýchárně, jak nazýváme jedinou obytnou místnost v budově, narazím na Xaviéra. "X, mohl by projít nějaký nahrávky jestli tam není něco neobvyklého." řeknu mu. Lehce sebou škubne, jak to dělává když je do něčeho zabraný a někdo, jako třeba já, ho vyruší. Podávám mu igelitku napěchovanou nahrávky. Nešťastně se na mě podívá. "Co jsem ti udělal?" zeptá se " Prosím, stačí když jich projdeš pár, zbytek dodělám" žadoním jako pes prosící o vodu. "Že si to ty" řekne mi a já ho obejmu."Máš to u mě, nezapomenu na to" řeknu mu. "No to bys neměla" opáčí. "Kdyžtak ti to připomenu" křikne ještě na mě, ale já už jsem na odchodu.
"Roswaltch?" ozve se za mnou, jako by někdo nechtěl abych došla k vyslýchárně. "Ano?" řeknu lehce sarkasticky. "Bishoop chce abys ho informovala" řekne mi Astrid, malá dívenka které ani nebylo dvacet a pracuje tu jako asistentka. Protočím oči a zakloním hlavu. "Mám tam jít místo tebe?" zeptá se mě Owen. Upřu na něj pohled, jako na hrdinu. "Fajn, začni výslech beze mě" "děkuju" řeknu od srdce. "A Roswaltch" křikne za mnou když už skoro vcházím do dveří, otočím se na něj. "Nezkaž to" řekne a napodobuje Bishoopův přízvuk. Zasalutuju mu.
"Váš šéf musí být mezi svými podřízenými velice oblíbený" řekne Sam když si konečně sedá na židli. Lehce se usměju a souhlasně přikývnu.
"Jo je to takový sluníčko" řeknu ale nevyhledávám jeho výraz, jenom dojdu k pultu.
"Kafe?" zeptám se.
"Ne, děkuji" řekne a proto si černou nechutnou tekutina naliju sama, obyčejně při výslecích jich vypiju pět až šest.
"Tak začneme s vámi pane Collinsi" řeknu a vytáhnu papír s tužkou.
"Prosím, říkejte mi Same" řekne flirtujícím tonem. Měl by mi lichot, ale spíš mě naštvává.
"Fajn" procedím mezi zubami.
"Takže vaše celé jméno je Samuel Collins, kolik vám je let?" řeknu
"22" odpoví.
"Dobře, tak co se přesně stalo?" zeptám se.
"No, nejsem si úplně jistý, šel jsem do banky kvůli úvěru" začal a já jsem se opřela o židli, jestli je nějaká věc která mi vážně chybí, tak čtení myšlenek, což se k ku podivo nenaučili ani mágové, lidská mysl je pravděpodobně složitější, než myslíme.
"Ano, ale stav vašeho konta mě zrovna nezajímá" řeknu trošku podrážděně, moje poznámka je nemístná, když vezmete v úvah, že mě ten kluk vlastně zachránil od vyslýchání uplakaných dětiček. Mírně se usmál, nejspíš nebyl naštvaný.
" Ano, promiňte"
"Nic se nestalo" řeknu, i když bych se spíš měla omluvit já.
"Takže, byl jste v bance a..." "A, objevil se tam nějaký debil s pistolí v ruce a zakřičel dejte mi peníze" zkrátil nečekaně výpověď která by se spíš mohla považovat za popisování epizody nějakého nového krimi seriálu. Hledala jsem jeho hlase náznak sarkasmu, podrážděnosti, rozptýlenosti, ale ne- zněl naprosto klidně.
"Jo, tak se to většinou odehrává" pronesu sama pro sebe, ale sklidím za to letmý úsměv.
" Jste schopen vybavit si jakýkoli sebemenší detail na pachateli, vůni, tetování, pramen vlasů, barva očí." zeptám se
"No pamatuju si ,že vypadal celkem tlustě, ale mohla ho opticky zvětšovat bunda" řekne a dopřeje si dlouhou odmlku při které se napije.
"Vzpomínám si na, myslím, že"
"Ano?"
"Myslím, že kolem něj vinul speciální zápach, pochopte nesnažil jsem ho zrovna očuchávat, ale myslím,že z něj vanul takový ten závan, jako z Herifonu" ( Drogová látka oblíbená v New Irys, podobná pervitinu, ale silně zapáchá jako zkažený sýr) řekl pomalu,pozorně volil svá slova, ale nekoktal, popravdě upoutal mou pozornost.
"Vážně,myslím jste si jistý?"
"Ano, celkem ano"
"To je dobrý základ" řeknu a hned si nadšeně poznamenávám.
"Ještě něco na co si vzpomenete?"
"Hmm já asi už ne, myslím je možné,že měl modré oči, ale klidně to mohly být zelené, já nevím"
"To je v pořádku" řeknu a z mého hlasu není cítit podrážděnost.
"Moc děkuji za spolupráci, tady je moje vizitka, kdybyste si na cokoli vzpomněl, zavolejte" Mírně se usměje.
"A můžu vám zavolat, třeba kvůli večeři?" zeptá se laškovně, a jeho rty se leťme usměji.
"Můžete to zkusit, ale pravděpodobně budu zasekaná v práci kvůli bankovní loupeži" o páčím. Ale jeho úsměv nemizí
"Zkusím nebojte."

Nekonečno, aneb má válka s koncem.

3. března 2013 v 17:39 Na co všechno (ne) myslím aneb jak to vidím já
Konec. Všechno musí skončit, aby mohlo něco začít. Tak jak to,že existuje nekonečno? Vesmír je nekonečný, ale jeho konec někde stejně musí být, jak vypadá nekonečno. Nekonečno, je samo o sobě zajímavé slovo. Jestli je něco nekonečně, jak to víme? Jak zjistíme,že je něco nekonečné, když jediný důkaz je, že nenajdeme konec, který může být o pár metrů dál? Tak co je vlastně nekonečno? Jenom termín, název, protože konec je tak strašně vzdálený, že je lepší nazvat ho nekonečným, ale v životě, na zemi, ve vesmíru, nemůže být nic nekonečné.

Zároveň, je nekonečno vlastně příjemné. Komu se nikdy nestalo,že po dokoukání seriálu, nebo dočtení knihy, si připadal prázdný, něco uvnitř něho se smrsklo, zmizelo, a už se nemohlo vrátit, něco zkrátka skončilo. Já po dočtení, milénia série, Full metal alchemist a spoustu jiných. Jak říká doktor "Nesnáším konce" není to žádný velký citát, ale já se s tím dokonale našla. Prostě nemám rad když něco skončí, ale vím, že musí. Všechny částečky se ubírají k velkému a velkolepému konci. A když přijde, oheň který plál zhasne. Vždy jsem nesnášela "Všechno musí skončit, aby něco začalo" ale musím uznat, že je to pravda. Něco skončí a něco začne, ale takovým způsobem, že si toho nevšimnete. Jak píši, všechno má a musí mít svůj konec, ale když přijde něco uvnitř zhasne.

Trochu mi to připomíná knihu Nekonečný příběh, myslím knihu, ne film. Vlastně to dokonale vystihuje. Pravděpodobně, nemají konce rádi, ani režiséři seriálu jako např. Ulice, Ordinace, jelikož jejich příběhy nikdy nekončí. V jejich případě se ale z začátku celkem ucházejícího děje, stává břečka se stejnými zvraty, Miluju ho, Rozvádím se, Jsem těhotná, apod.