Upozornění! Všechny kmentáře, které se netýkají článku budou smazány pokud nebudou pod článkem"Nástěnka


Duben 2013

Rozhovory

30. dubna 2013 v 21:24 Rozhovory
Tak uděla jsem svůj v historii první rozhovor, (když nepočítate jak jsem jako tříletá holka běhala s diktafonem po bytě a ptala se "Máš rád/a Vílu Amalku?") A celkem mě to bavilo. Tak jestli chcete taky udělat rozhovor napište do komentářů

Přezdívka:
Blog:
a Email:

Jak to bude probíhat? Jednoduše na email vám pošlu 10-15 otázek a vy mi pošlete odpovědi, až rozhovor zveřejním, napíšu vám na blog.
Jestli chcete udělat rozhovor se mnou, napište mi do komentářu a tady je můj email: Maya-1234@seznam.cz
Tak to je asi celé.

Rozhovor s Jana

30. dubna 2013 v 16:38 Rozhovory
Tak udělala jsem svůj první rozhovor s Janou
odkaz na blog: http://jana-janishka.blog.cz/
Tak se do toho dáme

1.)Jak dlouho máš blog?
Momentálně asi 1rok a půl.

2.) Co chceš být za povolání?
2.)To vůbec netuším.Teď jsem dělala přijímačky na střední školu a vybrala jsem si dva gymply,protože ještě nevím,co bych chtěla dělat.Když jsem byla malá,chtěla jsem mít hodně povolání,ale ty,které jsem chtěla dělat někdy teď,jsou např.veterinář,učitelka ve školce.

3.) Kdyby si se měla vystihnout jenom jedním slovem, jaké by to bylo?
Takové otázky jsem dostala už vícekrát(ne v rozhovoru,ale třeba ve škole atd.) a vždycky jsem řekla jednu vlastnost.Někdy jsem říkala přátelská a někdy spolehlivá.Teď bych se asi vystihla slovem,které popisuje to,že pomáhám ostatním,ale nevím jaké slovo to je...

Game of thrones

29. dubna 2013 v 19:13 Můj literární deníček
Tak vytvořila jsem novou rubriku a mám do ní nový článek je o knížce kterou jsem naposledy četla, a která byla AWASOME. Dřív než začnete číst můžete hlasovat v

http://literarni-klub.blog.cz/1303/vyhodnoceni-duelu-a-hlasovani

vyhodnoceni-duelu-a-hlasovani pro mně, nebo mojí oponentku (samozdřejmě se podívejte na její práci je velmi povedená. Tak už příjemné čtení, a pokud jste knihu četli, nebo viděli seriál, napište mi do komentářu vaší oblíbenou postavu. Moje je Arya

¨

Game of thrones- Hra o trůny

První díl

"The Winter is coming!" "Blíží se zima"


Autor: George R.R. Martin

O knížce jsem se dozvěděla prostřednictvím stejnojmeného seriálu, po shlédnutí prvního dílu jsem zjistila dvě věci- za 1. HBO si extrémně hlídá videa, ale titulků je požehnaně. Za 2.- Musím si to přečíst. A tak jsem si jí stáhla. Doslova jsem se do příběhu zažrala a občas jsem si taky připadala jako Slečna Stark která pobíhá kolem Zimohradu s lukem v ruce. (Luk byla vždy moje oblíbená zbraň)

Celá sága se jmenuje Píseň ledu a ohně a Hra o trůny je první díl, který je rozdělen do dvou knih.
George si vymyslel svou fantasy zemi, která by se dala přirovnat k našemu Středověku, kde ovšem žijí, nebo spíš žili Draci. Narozdíl od nás, ale na to mají hmatatelný důkaz a vzpomínky, zatímco my máme jen fámy a pověsti. Celou zemi nazývá Sedm království. Je zde několik lordů s jejich panství. Země se rozděluje na Sever a Jich. Také zde neběží roční období jako u nás. Léto tam může být třeba i šest let, ale když přijde zima, je tuhá a krutá a slovy jedné postavy "Matky raději zardousí své děti, než aby je museli nechat zemřít zimou." proto se všichni obávají "Přicházející zimy"

Hlavními postavami je Rodina Starkova. Je zde Eddard a Catelyn Stark a jejich děti Robb, Sansa,Arya,Bran, Rickon a Eddardovo nemanželský syn Jon. Potom jsou zde Lannistři královna Cersey, její bratr Jamie, a Tyrion zvaný skřet, jelikož je malého vzrůstu. Další důležitou postavou je zde princ Joffrey a král Robbert, Deaneryss, Venris, potom také paní Řekořečtí a její zesnulý manžel Jon, který odstartoval svým úmrtím celou Hru o trůny.
V každé kapitole pojmenované po jednom hrdinovi, je dovyprávěný děj, vnímaný dotyčnou osobou.
Ke každé postavě připíšu hlášku, kterou o ní, nebo sama postava řekla.

Strach

28. dubna 2013 v 11:10 Na co všechno (ne) myslím aneb jak to vidím já
Strach. Myslíte, si že dobrý? Nebo , že je špatný? No upřímně mi přijde jako důležitá emoce, bez něj bysme byli jenom chodící balíček prostoduchosti. Bez strachu by nebyla odvaha, bez strachu by nebyl takový ten příjemný pocit vítězství. Bez strachu by nebyli žádná pouta. Bez strachu by jsme byli pravděpodobně mrtví, nebo polámaný.

Kamarádka mi jednou když jsem jí popisovala děj jednoho dílu Supernatural, řekla, že kdyby nebyli žádné horory, mi bysme se neměli čeho bát. Ale vždycky se máš čeho bát a nezáleží na tom kolik filmů o zamilovaných úpírech natočí, nebo kolik Lovců duchů pustí do televiz. Vždycky je něco, čeho se bojíš.

Já myslím, že je to dobře. Když díky strachu ze smrti, neskáčeme z oken. Strach z bolesti, ze smrti nám umožňuje žít. Dám příklad, stojíš nad propastí a spadl ti do ní nějáká drahocená věc, kdybychom se nebáli smrti, skočili bychom pro ní s možností 50 na 50, ale protože MY SE BOJÍME jenom tu věc tiše opláčem. Nebo když na vás někdo míři a kůlka je těsně před vámi, víte že jste prakticky mrtvý, ale strach vás donutí uhnout. A někdy ta malinká naděje přežití vyhraje.

Strach je jednoduše hrozně silná emoce, která dokáže svázat, ale dokáže zachránit život. Neříkám ,že by se mi něžilo pohodlněji kdybych se každou náštěvu výtahu nemodlila ,aby jsme neuvízli. Nebo kdybych si v jakémkoli uzavřeném prostoru neskoulela do klubíčka a nezačala sýpat. Ano bylo by pohodlnější kdybych se zbavila svých strachů, ale bylo by to nebezpečnější.

Mám klaustrofobii, ne nějak silnou, ale mám. Ráda bych se jí zbavila ale nejde to, takovýto strach mě ale nijak nezachranuje, jenom mi stěžuje život. Nebo strach dítěte, že má pod postelí nebo ve skříni bubáka. Strach z výšek, strach z odmítnutí. Stach opravdu dokáže silně zkomplikovat život, proto si myslím, že není ani špatný ani dobrý. Myslím ,že je ale nepostradatelný, protože bez něho bychom neznali tu sladkou vůni vítězství nad strachem. Strach nám také ukazuje,že jsme lidi, s chybami, ale pořád lidi, kteří se museí překonávát.


Tak a to je vše, prosím po přečtení mi napište jak Strach vnímáte vy.
Maya-chan

Paní v šatech barevných

27. dubna 2013 v 12:20 Básně/ poezie
Tak mám tu další "poezii" je do soutěže http://literarni-klub.blog.cz/1303/soutez-jarni-duel Téma: Duha. Tak snad se bude líbit a držte mi palce v té soutěži. (Poslední dobou jsem jen samé soutěže, že ?:D)


Paní v šatech barevných
Říkali ,že nejsou,
zázraky.
Že jsem bláhová,
že věřím.
Že zmizeli
Že žít mám skutečností.
Jednoho dne, když pršelo.
Vyšla ona.
Paní v šatech.
Paní v šatech barevných.
Barvičky na ní, jakoby štěstím zářili.

Objeví se v dešti hustém,
jako naděje .
Jako lucerna, jako maják,
který vede trosečníka.

Tak řekněte mi teď,
že zázraky nejsou?
Viděli jste oblohu?
Tu paní, v šatech barevných?

Viděli jste zázrak,
a tvrdíte mi stále,
že jen snílek jsem?

Zázraky jsou všude kolem,
před, za i pod tebou.
Všechno co stačí,
a všechno co vždycky stačilo,
je jen se dívat pořádně.

Když duha vyjde,
když slunce zasvítí,
když první sněženka vyroste,
když miminko ze sna se poprvé probudí,
to jsou zázraky.

Zkus vysvětlit té paní,
v šatech z hedvábí ušitých,
v šatech barevných.
Zkus jí vysvětlit, že zázraky se nedějí.

Virtuální prohlídka mé zahrady

26. dubna 2013 v 17:45 fotografie

Tak přihlásila jsem se do soutěže http://petulapetula.blog.cz/1304/sonjf-prvni-ukol
O nejlepší fotku, jarní krajiny.
Fotky jsem opravdu fotila z okna jelikož za 1.) se mi nabíjel foták. 2.) Jsem nechtěla dráždid alergii a za 3.) ano, byla jsem líná, takže tady jsou dole bude anketa a potřebuju pomoc vybrat jednu njelepší

Konečně se vyplatilo, že bydlím na vesnici:




Zhodnocení blogů

26. dubna 2013 v 16:52 other
Tak viděla jsem na hodně blogů, "zhodnocení" ostatních blogů (v minulém článku byl odkaz na moje zhodnocení) tak jsem se rozhodla to taky zkusit, co ztratit, že? Kde bydlím nevíte, abyste mě přišli zmlátit, ikdyž věřím, že se s mým hodnocením budete souhlasit, snažím se najít v lidech to nejlepší.

Hodnotit budu:
1.) První dojem (max 3 body)
2.) Desing ( max 5 bodů)
3.) Články (max 10 bodů)
4.) Aktivnost+ komentáře ( max 4 body)
5.) Přehlednost ( max 6 bodů)
A to asi vše. Tak maximálně můžete získat 28 bodů jestli umím správně počítat :)

Pokud chcete nechat blog ohodnotit napište do komentářů
Jméno:
Blog:
a jak dlouho blog máte

Nová kresba Superwholock

23. dubna 2013 v 21:20 Kresby
Tak mám tu další obrázek, není nic moc kvalita protože nemáme scener,ale snad to půjde :).


Tak kromě toho tu mám i odkaz na hodnocení mého blogu tak se můžete podívat: http://tkanice-world.blog.cz/1304/hodnoceni-blogu-maya-chan-world

přihlásila jsem se do:http://tkanice-world.blog.cz/1304/soutez-snob odkaz sem dávam proto, abyste se mohli taky podívat a zúčastnit, nebo později pro mě případně hlasovat :)

Nový začátek . část Jak se zřítilo nebe

22. dubna 2013 v 21:22
Tak něják se tenhle měsíc rozjíždím co? :D Tak mám tu povídku kterou jsem psala s http://maty-web.blog.cz/ . Je to trochu pochmůrný děj tak snad se bude líbit a jako vždy prosím komentáře. Je to trochu delší, rozhodli jsme se to rozdělit do částí tak tohle je tak poovina 1. části. Hodně jsem tam přebíhala z osoby do osoby tak snad se zalíbí.




1. část- Příběh o tom, jak se zřítilo nebe
Vzduchem zavládl nepříjemný pach krve smíšený s potem. Zápach jí šimral v nose a oči měla zarudlé. Těsně vedle ní se zhroutila budova, pamatovala si jí, tam chodívala s maminkou pro květiny. "Mami?" vykřikla úzkostně, ale nikdo neodpovídal. "Tati?" křičela z plných úst, ale nikdo jí neodpovídal. Byla sama zahalená v pachu krve. Schoulila se k zemi, jak to dělávala, když byla bezradná.
"Co se tu děje?" vykřikla nechápavě, úzkostně a bezradně. Nikdo jí neodpovídal, nikdo neměl čas starat se o malou holku. Lidé pobíhali po ulicích. Byli to vůbec lidé? Jejich těla hořela, nebo byla popálena, pobodána, zmrzačena, umírající, je to jako kdyby se koukala na film, na horor, ale s jednou výjimkou, kdyby to byl opravdu film, právě by přišla ta pasáž, kdyby polekaně vypla televizi a běžela k mamince, "Mami!" vykřikla znovu. Z budovy se objevila silueta. Běžící postava nebyla její maminka, kterou tak úzkostně volala, blížil se k ní Roger kamarád jejího otce.
"Neplač Valerie, tvůj otec tu hned bude"
Otec Jack běžel, jak nejrychleji mohl do svého bytu, aby se ujistil, že je Valerie v pořádku. Vyčerpán a poraněn od jakéhosi padajícího kusu kovu. Prošel roztříštěným sklem vchodových dveří, a jelikož výtah nefungoval, vyběhl se zbytkem svých sil do schodů. Jeho modré oči, umouněné a zalité slzy se pohybovali ze strany na stranu, kontrolujíc každičké místo. Konečně doběhl do správného poschodí a zahlédl dveře od svého bytu. Byli otevřené.
"Valerie" křičel do prázdna. "Jsi v pořádku?" . V tu ránu se Valerie probudila. Ozval se jemu známí hlas Rogera, který se právě blížil k Valeriinu pokoji.
"Ano je Jacku"Valerie se rozběhla ke svému otci a objala ho.
"Zdál se mi ošklivý sen tati". Jack se lítostně zatvářil s uvědoměním, že ho čeká konec.
"Valerie běž do kuchyně a schovej se pod stůl" řekl Jack.
Když se Valerie vzdálila, cosi šeptal Rogerovi, ale to Valerie nemohla zaslechnout. Na chvíli zavřela oči, za tu chvíli už se celá situace změnila. Nikdy se tolik nebála jako právě teď, strach byl cítit dokonce i z toho stolu, který jí měl ochránit, začala sípat a kolíbat se ze strany na stranu, přišel k ní otec, "Valerie, neboj, všechno bude zase dobrý, slibuju" řekl a jemně jí políbil na vlasy, upřela na něj své velké oči a vrhla se mu do náruče, za půl minuty mu stihla zmáčet svými slzy a ten poslední suchý kousek jeho oblečení, ale jemu to nevadilo. Uklidňovalo ho to, je to zvláštní, ale pocit, že je u něho mu dodával odvahy. Valerie se lehce uklidnila, když se stalo něco nemyslitelného. Ozvala se jakási rána. Valerie vykřikla zděšením a zakryla si rukou oči.
Roger stojící asi dva metry od Jacka, který objímal Valerii, se stihl podívat nad sebe, jak se řítí strop. Něco muselo spadnout na střechu. Ještě se podíval na zděšeného Jacka a zavalili ho kusy stropu. Ten začal praskat i na jiných místech.
"Valerie poběž, musíme pryč"
Utíkala pryč. Přes slzy v očích nic neviděla, ale přesto pořád běžela. Až zakopla o nějaké věci, které pravděpodobně dříve představovali klavír, spadla na zem. Jack se k ní vyřítil a doslova si jí přehodil přes rameno, nezastavoval se. Nějaká žena ho chytla za kotník, v očích měla vepsanou smrt. Upřel na ní pohled, ale nezastavil se, měl jediný úkol- zachránit svou dceru. Vyběhli ven mimo budovu, která už vlastně nebyla budova. Rozhlédla se kolem po Londýně, který už vlastně nebyl Londýn. Rozhlédla se kolem po troskách, bývalého tak krásného města a do očí se jí nehrnula další fronta slz.

Každý se ptá.

22. dubna 2013 v 20:36 | Maya |  Na co všechno (ne) myslím aneb jak to vidím já
Tak nejdřív jsem chtěla toto téma vynechat, ale po přečtení několika článku k tomuto tématu, jsem změnila názor. Tak asi každý alespoň jednou a většina i několikrát za den řekli ta slova "Proč zrovna já" protože ty zněla přísná odpoveď mé maminky. Četla jsem zajímavou formulku. Každý řekne to své "Proč zrovna já" . Popravdě mě ironie tétověty dost pobavila. Setkala jsem se s rozdílními názory a proto mě zajímá váš, tak prosím zanechte po přečtení komentář.

"Proč právě já?" zeptám se když se trmácím do schodů, ikdyž tuto větu častěji zamněnuju za "Co jsem komu udělala, že mě tak nenávidíte" Každý naříká a lituje se sám sebe. Je to taková lidská specialita, chválit, litovat, a milovat sami sebe. Na konec ale i s reptáním musíte danou věc udělat. Četla jsem článek o tom, že někoho štve jak si lidé pořád na něco stěžují, ale já myslím, že nezáleží na to, kolikrát řeknete to své "Proč právě já" když je věc hotová.

Taky jsem se setkala s článkem o tom,že "Nemáme žít minulostí"a nelitovat sám sebe. Já osobně si myslím, že se člověk má poučit ze svých chyb. proto je děláme, ne? A že by neměl padat do stejné jámy dvakrát. Vzpomněla jsem si na mé dva bratranci asi před dvěma roky. Tom, omylem praštil svého bráchu Honzu.

Honza: "Tak se mi omluvíš, ne?"
Tom: "Proč?"
Honza : "Praštil si mě
Tom: "Nežij pořád tou minulostí, je to minulost tak to zapomeň!"

Co mě v té chvíli vážně rozesmálo. Já se řídím podle hesla z Blood+ Žij budoucností, ale nepřestávej myslet na včerejšek.

"Proč, právě já?" slyším skoro denně. Od sestry který se snaží vyklízení myčky hodit na mě, od spolužáku kteří jsou zkoušení, od mé mamky když se stresuje přibívající prácí, ode mě když ztratím učebnici. Od každého a všude. Je tu už taková zvyklost. Možná by se to dalo považovat jako motto. Každý je nespokojen, ale jsou lidé kteří jsou neskoponější než ty/vy/já.

Asi každý má na věc rozdílné názory, já si myslím, že si člověk zkrátka může postěžovat, protože mu na konec nic jiného než danou věc/úkol udělat. A co tě nezabije, to tě posílí ne? Tak prosím o váš názor do komentářů

Secret of Shadow 3 kapitola Závan dokonalosti

21. dubna 2013 v 18:32

3 kapitola Závan dokonalosti

Tak jsem zpět s dalším pokračováním, je možné,že se to bude zobrazovat špatně, ale nemůžu to moc upravit, protože naše připojení uplně selhalo a jsem připojená přes doslova "rychlostní" internet v mobilu mé sestry, tak....

Prosím o přečtení zanechte komentář

Sedím na židli a mírně se pohupuju. Doléhá ke mě povídání Astrid o financích, ale spíš se věnuju bzučící mouše přede mnou. Xaviér sedí vedle mě a něco si horlivě zapisuje. Nepřijde mi, jako někdo koho tak zajímají finance, nahlédnu do jeho zápisků a tam vidím rovnici. A škrtance od nezdárných řešení. Šťouchnu do něj.Upře na mě pohled a já mu pošeptám.

"Zkus to místo krácení násobit" nejdřív se na mě zmateně podívá, ale potom už škrtá svůj postup a začíná ještě horlivěji psát. Usměju se, najednou se moje oči setkají s Owenovými. Rychle ucuknu, jako bych se bála jeho pohledu. Mám pocit, že na mě pořád kouká, napiju se. Nachápu proč tu jsem, myslím pochopím Xava, je tu kvůli zakoupení nových zařízeních, ale já a Owen?

"Tak a posledním bodem, je slečna Roswaltch a pan Pryon." řekne postarší muž s odznakem vrchního mírotvorce, jako kdyby mi četl myšlenky. Voda mi zaskočí a já začnu kuckat. Jde o ten rozhovor s Bishoopem? Ne to je blbost, tak rychle by to tam nepřidal. Tak co?

"P-Prosím?" vykoktám ze sebe když se přestanu dusit. Můj pohled zabrousí k Owenovi, vypadá stejně překvapeně jako já. Všimne si mého pohledu a podívá se na mě. Chvíli se na sebe díváme, potom odtrnu pohled.
"Slečno Roswaltch, doneslo se nám o vašich úspěších. A chtěli bychom vás za to ehm odměnit, vás a pana Pryona samozdřejmě,"

Usměju se a položím tužku. Vidím, že i X přestal řešit svojí rovnici. "Chtěli bychom vás povýšit do Externí jednotky, a dávat vám, ehm složitější případy a také větší plat samozřejmě " chvíli se odmlčel "A proto je tu taky slečna Smtih a pan Times, nyní převezmete všechny povinnosti slečny Roswaltch a pana Pryona. To je vše gratuluji vám, nové odznaky a legimatice (něco jako odznak. Průkaz s jménem, na který se otevírají zámky) si vyzvedněte u vašeho Vrchního." podívám se na Bishoopa, je rudý vzteky, už tenhle pohled stojí za to, a to jsem ještě neviděla pohled na nový plat.
"Gratuluju" řekne mi Jacob "Já taky" řeknu a usměju se na něj. Postupně si podám ruku s Amalii, Astrid, všemi vrchními mírotvorci a s Xavem .
"Gratuluju, řekne mi" usměju se.
"Jo, dík, vyřešil si tu rovnici?" řeknu mu s úsměvem. Úsměv mi oplatí, ale to ke mě přichází Bishoop.
"Počkejte tu, přinesu vám legimitky a odznaky" řekl mi, jediné gratulující slovíčko, nic. Ale na tom nezáleží. Postupně všichni odejdou až zůstanu jen já Owen,Amalie a Jacob.
Amalie se s Jacobem o něčem baví. Nadechnu se a jdu k Owenovi.
"Gratuluju pane Pryone" řeknu
"Rovněž, slečno Roswaltch" oplatí mi stejným tonem a oba se zasmějeme.
"Viděla si Bishoopův výraz?" zeptá se mě
"Jo, bála jsem se aby nezkolaboval na vysokou teplotu (nemoc podobná Infarktu)"
"Jo já taky"
"Owne" začnu ale nevím jak to dokončit.
"Ano?"
"Já," zavřu oči "Nechci se hádat"
"Já taky ne"
"Prostě nechci aby když už nesnáší mě, začal nesnášet i tebe"
"Jo, ale mě na tobě záleží a nechci aby tě vyhodil ve stejný den kdy tě měli povýšit"
"já ehm děkuju" řeknu s námahou. Owen se na mě zahledí, nejspíš nečekal, že to řeknu, popravdě ani já ne.
"Děkuju" pokračuju "Ale už to víckrát neděl jo?" řeknu
"Ne" oplatí.
"Víš ,že jsi tvrdohlavý?"
"Jo proto se k sobě hodíme, ne?" Oba se zasmějeme. Když mě přitáhne k sobě a obejme. Měla bych se odtrnout, je to neprofesionální, ale mě to nezajímá.
Odtáhne mě od sebe ve stejné minutě kdy vejde Bishoop s krabicí.
"A víš co je nejlepší?" řeknu k Ownovi, tak abych se byla jistá, že mě Bishoop uslyší. Owen nadzvedne obočí.
"Že o vyhazovu Elitáka, se musí poradit zasedání" řeknu mu s úsměvem. Ví jak to myslím, Bishoop, mě už nemůže vyrazit Owen se usměje. Vidím jak Bishoop předstírá, že mě neslyšel, ale slyšet musel.
Sundávám si starou legimitku kterou jsem měla u bundy, byla na ní moje stará fotka před asi dvěma roky, usměju se a strčím jí do kapsy, nechám si jí jako memento.

Rozkvetlé piky

21. dubna 2013 v 11:55 Básně/ poezie

Tak jsem dopsala "básnickou sbírku" je tam básnička z minulého článku, jinak jsem přidala nový abych to mohla dát v celku.
Je to do soutěže, tak prosím o komentář jak se vám líbí, ale taky kdyby tam byli nějáké gramatické chyby, sice jsem to kontrolovala, ale jsem ehm anty- češtinář. Tak prosím:






Karty

Někdy, občas v zamyšlení,
Objeví se ve mě pokušení,
jenom malé postrčení,
pro všeobecné pobavení.

Napadá mě při plení
Napadá mě ve spaní,
když se mi pod kůží vyhřívá sen.
Napadá mě když je den


Lidstvo je jako hrad z karet
Jako motýl nejrůznějších barev.
Je, zmatené, nevědomé, nejisté
Ale ne zakyslé.

Je plné barev, ornamentů a obrázků,
Úsměvů, kopanců a vrásků.
Jsme jako karty, jsme v hradu z nich
zapsala jsem do vzácných knih.

Vždy je jedna královna, jeden král.
Jedna základní karta, pro jeden bál
Ale na konec potřebuješ každou malou kartičku,
Nehledě na její barvičku.

Jsme jak karty,
Rozmanitý, malicherní, závistivý,
ale i láskyplní, dobrotivý a dobří.

"Jako karty" šeptala jsem větru
připomínala jsem po každém metru.
Stromy si teď šuškají
Lidé jsou kartám podobní.


Špatný příběh.

Když je láska nová bolest,
Tak krvácení je z naší lásky ratolest.
Když je srdce nový led,
Tak sůl je nový med.

Když krvácení je nové milování,
Když víš, že tě nikdo nezachrání.
Když tvrdíš, jak láska tvá je silná,
A hned je tvá domněnka mylná.

Po jednom malém zafoukáním,
řekneš "Lásku naší nezachráním"
Po jednom malém slovíčku
po jednom malém políčku.

Meč do srdce je nové pohlazení,
Dýka v něm je nové pomazlení.
Polibek nový střela v těle zarytá,
a v ní "Láska" vyrytá.

Tvá "láska", která spadla jako hrad z karet,
Jako popelník cigaret.
S ní i všechny sliby,
a řekneš jenom "kdyby"

Kdybych řekla "promiň"
"Mé chyby opomiň"
Jaké chyby, snad pravdu mou,
pravdu plnou?

Chceš abych se omluvila,
jen abych se ti potměšila.
Mám se ti omlouvat,když mě ignoruješ?
a jiné místo toho zabavuješ?

Když tvá takzvaná láska jako hrad z karet spadla.
Rozbila se jako střepy z zrcadla.
Zeptáš se jestli chci být sama,
a být v příběhu špatném, ta dáma.

Kartám, těm se podobám

17. dubna 2013 v 20:38 Básně/ poezie
Tak sesmolila jsem menší básničku tak zanechte komentář po přečtení prosím :) omlouvám se za nějáké překlepy, nebo hrubky.

Karty

Někdy, občas v zamyšlení,
Objeví se ve mě pokušení,
jenom malé postrčení,
pro všeobecné pobavení.

Napadá mě při plení
Napadá mě ve spaní,
když se mi pod kůží vyhřívá sen.
Napadá mě když je den


Lidstvo je jako hrad z karet
Jako motýl nejrůznějších barev.
Je, zmatené, nevědomé, nejisté
Ale ne zakyslé.

Je plné barev, ornamentů a obrázků,
Úsměvů, kopanců a vrásků.
Jsme jako karty, jsme v hradu z nich
zapsala jsem do vzácných knih.

Vždy je jedna královna, jeden král.
Jedna základní karta, pro jeden bál
Ale na konec potřebuješ každou malou kartičku,
Nehledě na její barvičku.

Jsme jak karty,
Rozmanitý, malicherní, závistivý,
ale i láskyplní, dobrotivý a dobří.

"Jako karty" šeptala jsem větru
připomínala jsem po každém metru.
Stromy si teď šuškají
Lidé jsou kartám podobní.

Květy pojato fotograficky

17. dubna 2013 v 17:58 fotografie
Tak založila jsem novou rubriku a s ní i nový článek, shodou okolností k tt. Konečně si jako vzpomnělo i na naší zapadlou vesničku a odhodlalo se přijít nesmělými kroky. Po minulém úterý, kdy u nás SNĚŽILO jsem to vzdala, ale konečně je tu. Jaro jako takové mám ráda, kvůli počasí, ale jsem alergička takže mám problém s přemnožení pylů, musím brát prášky, ale člověk si časem na každodenní rýmu zvykne.

Každopádně když jsem si přečetla tt, chtěla jsem spíš něco nakreslit, nebo ho úplně vynechat. Ale jednou jsem hlídala sestřenky, a natáčela jsem je. Potom jsem zahlédla nesmělé květy, a měla jsem přímo chuť je vyfotit, takže jsem pořídila pár fotek a s nimi založila i novou rubriku, do které budu asi teď více přidávat. Možná ještě k tt něco namaluju,ale zatím je to pravděpodobné jako,že dostanu z fyziky jedničku na vysvědčení, nebo jako ,že dostanu 1 z gymnastiky.

Vždycky když vidím poupě, napadne mě, že se z něj jednou vyklube něco krásného, něco úžasného,a taky bohužel něco z čeho se mi bude chtít kýchnout. Trochu jsem si vzpomněla na film Les Miserables, když Gavroce (Ten malý kluk) začal zpívat tu píseň a oni po něm stříleli. https://www.youtube.com/watch?v=mQpgdx-q82k Vždycky brečím









Secret of Shadow Část 1 kapitola dvě Démon minulosti

17. dubna 2013 v 11:13
Tak jsem zpět s dalším pokračování SS. Tentokrát je to malinko kratší, snad se bude líbít. Omlouvám se za jakékoli překlepy či gramatické chyby. A po přečetení prosím Komentář



2 kapitola Démon minulosti

"Tak co chtěl?" zeptám se hned Owna, když ho vidím přicházet. "No, chvilku zuřil ,že jsi nepřišla ty, až jsem mu řekl, že svědek byl ochotný mluvit jenom s tebou" lehce se usměju "
Takže jsi lhal" doplním
"Jo, ale jenom maličko, nech mě to domluvit, takže potom co ho přešlo posednutí tebou, začal mluvit o tom,že sebou máme hodit, že jsme nespolehlivý, jo a ,že nás měl hned vyhodit, snad jsem nic nezapomněl"řekl a když mluvil tak se mu nad ústy vytvořili malé roztomilé dolíčky.
"To je celé? Byl jsi tam s ním dvacet minut" "Jo, celkem jo, všechno důležitý, většinu času si na tebe stěžoval" usměju se. "Doufám, že to s tou pistolí umíš hodně dobře, mám pocit, že mi za chvíli přilétne kulka do zad" řeknu .
"Ty, jsi určitě měla zajímavější zábavu."
"Jo, no jak to vezmeš" odpovím.
"Tak, co nám pan svědek dosvědčil?"
"Tak, není na tom finančně dobře " začnu. "A potom řekl ,že voní jako splaška" dokončím
"No tak to se dalo předvídat ne?"
"No, ale on zapáchal po Heorinu(viz kapitola 1), Owne" V jeho očí se objevil jas,
" Proč to podstatný řekneš až na závěr?" zeptal se
"Aby si byl víc napnutý" opáčím se stejným tonem.
"Jo, víš kam si to svoje napjetí můžeš strčit?" přemýšlím nad nějakou odpovědí když uslyším X.
"Lidi, pojde se podívat na tohohle"
"O čem to mluví?" zeptal se Owen a podíval se přitom na mě jeho
"Co nevím" vyčítavým obličejem.
"No tak Heorin je jediná legální látka, takže si Mírotvorci samozřejmě dělají důrazné sledování a "
"To vím a?" "No a řekla jsem Xavovi aby to prozkoumal" dokončím.
"Lidi" vybízí nedočkavě X . Já jdu za ním a Owen mě následuje.
"Tak co jsi zjistil?" "No našel jsem jednoho ehm zajímavého chlápka, koukněte sami" vybídl. Oba jsme se doslova nalepili na obrazovku.

Me.... Come to the dark side

15. dubna 2013 v 18:26 My fandoms
Tak tady je moje fotka. Já vypadám strašně, jako kdybych vylezla z "psí prd*e" ale od mé sestry jsem dostala tričko Come to the dark side, we have cookies, a když jsem měla chut na sušenky a byla v tom tričku, napadlo mě udělat fotku. Opakuju, že vypadám hrozně, jsem strašně nefotogenický člověk ale to tričko je AWASOME, takže tady je fotka.
PS: sušenky už jsem snědla :P
PSS: Fotku jsem neupravovala, protože mi blbne program


Shimeji

14. dubna 2013 v 15:14 My fandoms
Takže objevila jsem nový program s názvem Shimeji. Není to žadný k práci potřebný program, ale já jsem se do něj asi zamilovala :D. Je to jednoduché, musíte si ho prostě stáhnout a potom se po vašem počítači může procházet Doctor s Dalekem (pokud je stáhnete samozdřejmě) Já se toho nemůžu nabažit, zapomněla jsem to a nechala se je "rozmnožit" tak,že jsem přes ně ani neviděla na ikonky. (Jednotlivé "obrázky" se po čase rozmnoží, někteří se nerozmnožují vůbec, nekteří pořád)

Právě ted na mě kouká Moriathy, Jon a Doctor. Dalek mi leze po ikonách a Edward skáče z horní části obrazovky. Už jsem si stáhla Pewdie pie, Moriartio, Doctora (10th), daleka, Pikachua, Edwarda, Dave a Jade a kočičku :) a zdaleka nekončím. Dolů dám několik fotek, a vřele program doporučuju, jenom bude lepší vypnout ho při nějáké práci, ročníkovku na přirodák s ním píšu už hodinu, a mám dvě stránky :). Fotky nejsou nic moc,ale pro "obrázek" dobrý.

Odkaz na galerii v devianart. http://browse.deviantart.com/?q=shimeji

Homestuck aneb Da fuck Hussie

13. dubna 2013 v 16:56 Můj literární deníček
Tak nedávno jsem začala číst internetový komiks Homestuck. Jsem teprve na začátku 3 actu a musím uznat, je to úžasný. Je to v Angličtině aproto je občas problém pro mě pochopit vše na 100% ale myslím,že každej kdo četl Homestuk uzná, že pochopit vše na 100% je občas Mission in possible. Autorem je Hussie

Tady je adresa, můžete se sami pokochat:
http://mspaintadventures.com/

Tady je ukázka jedné stránky. Je to stránka u které jsem skončila. Na obrázku je hlavní hrdina Jon. Komiks je psaný anglicky, ale není to žádná těžká angličtina. Což dokazuje už to, že já samotná to přečtu.

Jednou jsem četla konec prvního actu (celkem jich má 6) a najednou se z mého pokoje ozvalo: "WTF Hussie? Da fuck, Not it isnt posiblle" což samo o sobě zas tak hrozný není, ale uvážíteli, že bylo krátce před půlnocí, všední den, měla jsem už dvě hodiny spát, ale to nejhorší byli u nás na "okupaci" přátelé mých rodičů, naštěstí jsem jim neprobudila půlroční mimino, jinak bych teď asi hledala wi-fi v hrobě a ne psala na blog. Což mi připomněla,že Rose (další hrdinka z Homestucku) jednou kvůli wi-fi vlezla ke kočce do hrobu.

Nebudu vyprávět o čem Homestuck je, protože to prostě nejde. Zkráceně jde o to, že parta čtyř dětí začně hrát hru, která jim změní život. Samozdřejmě je to ještě hodně,hodně a hodně zamotanější, ale o tom někdy jindy. Dám sem pár obrázku, a jestli homestuck znáte, nebo ho chcete číst tam mi napiště do komentářů a napište i v jiných případech samozdřejmě :D


Nedočkavost

8. dubna 2013 v 21:00 Básně/ poezie
Znáš to,
ten pocit?
Když vidíš spadnout hvězdu,
když vidíš zázrak,
něco co nečekáš?
Něco krásného.

Znáš to?
Ten pocit?
Když víš,
očekáváš, čekáš, přeješ,těšíš, víš
Víš to?
To to zničí.

Nedočkavost tě ovládne,
zahalí tě ve svém brnění.
Nepřestaneš, přeješ, představuješ, chceš.
Nikdy nepřestaneš, až
Když se všechno zničí.

Až když uspokojíš svou touhu,
až když ten pocit pomine,
necítíš radost,
necítíš uspokojení.
Cítíš jen prázdno,
díru, smutek, zklamání.

Něco uvnitř zemřelo,
nechalo za sebou díru.
Něco uvnitř se propadlo,
něco co jsi krmila, hlady zemřelo.

To je krátká "poezie" k tématu. Chtěla jsem tím naznačit, že to nejhezčí přijde nečekaně. Něco strašně chcete těšíte se, přeje te si, a potom to zmizí, tak rychle jak to přišlo. Všechno končí. Vždycky se snažím být pesimista, abych nebyla zklamaná, snažim se, snažím. Jenom jsem chtěla říct, že někdy je lepší vyvarovat se Nedočkavosti.

People always die.

8. dubna 2013 v 20:45 Básně/ poezie

People always die
People always die,
people always do,
That is what people do,
and never stop do.

People always die,
people always do,
that is their way,
that you can't change.

People always die,
people it always do,
you can't change it,
if you wish it, you cant

People always die,
people always it do,
That is our destiny,
Our way.
You can't change it
if you try.

People always die,
people always do it.
I just think,
that you want to know it.
Don't forget than:

People always die,
people always do it,
don't forget for it,
don't change try it.