Upozornění! Všechny kmentáře, které se netýkají článku budou smazány pokud nebudou pod článkem"Nástěnka


Červen 2013

Diplomi

29. června 2013 v 11:43
Tak mám tu diplomi za účast pro vyzařené účastníky. S.night a Study mi pořád nenapsali co chtějí na diplom tak jsem to rozhodla za ně. Snad se bude líbit




Vysvědčení

28. června 2013 v 14:37 Něco o mně aneb můj deník
Tak asi každý ví co bylo dneska- vysvědčení. Hořký začátek sladkých prázdnin. Moje vysvědčení dopadlo celkem dobře, mám jednu dvojku z fyziky jinak samí. Dnešek byl docela dobrej až na to, že jsem se dozvěděla že moje sice ne nejlepší ale dobrá kamarádka, který si hodně vážím odchazí.

Na vysvědčení jsem se hodně těšila ale teď mám takovej divnej pocit. Možná je mi to trochu líto, příští rok budu už osmák, já nevim prostě mi to něják rychle uteklo. Tenhle rok byl zvláštní v každém směru, já jsem se v něm hodně změnila, už si prostě nenechám srát na hlavu.

Ale teď k příjemnější stránce k PRÁZDNINÁM. Jaké jsou vaše plány na prázdniny? Já budu malovat svůj pokoj- zábava :( , ale budu si moc udělat art stěnu ( na část svého pokoje si budu moc namalovat něco co budu chtít) prostě si udělám cool pokoj :D. Přemýšlela jsem ,že bych namalovala Tardis s šálou a křídli (Superwholock) na duze a nad to napsala NEVER STOP DREAMING. Nebo tak něco.

Potom mě taky čeká několikanásobné návštěvy příbuzných, které ani neznám jménem. Budu hlídat sestřenky, což není taky bůhví jaká zábava, ale lepší než nic. Taky chci přespat u kamarádky, jediní co mě mrzí je, že nepojedu na tábor s kamarádkou, kterou jsem rok neviděla :( Taky doufám že pojedu na FF ale je to daleko (Chotěboř) tak nevím jestli ukecám rodiče. Mimo to mě při malování čeká velký uklid- Jej :D

Chtěla bych stihnout dopsat alespon polovinu z povídek které mám rozepsané a dokoukat celou tu haldu seriálu co jsem rozkoukala (cca 11) a taky dočíst 6 knížek na které se těším. No snad to všechno stihnu.

Ještě mám slíbený týden v Benátkách, tak snad vyjde. V Benátkách jsem byla jako malá holka a jediný co si z toho pamatuju je, že jsem chtěla zmrzlinu. A co vaše prázdniny a vysvědčení?

Soutěž 4 kolo

27. června 2013 v 17:44 other
Tak máme tu 4. kolo které poběží do 1.6. V třetímkole vypadla Bety, diplom ti hned dám. TAKY PROSÍM ABY MI STUDY A S.NIGHT NAPSALI CO CHTĚJÍ NA DIPLOM

Franch:
Sedím ve starém křesle a dívám se na nebe. Vzpomínám na mou minulost. Dnes je to už 50 let od té příhody, co se mi onehdy udála. Pokoušel jsem se zastavit čas, chtěl jsem být stále 20 letý adolescent a ne se stát otcem a zestárnout- zmoudřet. Nechtěl jsem se s tím rozloučit a tak jsem se zasekl na určitém místě cesty života. Kamarád mi dal k narozeninám knihu o cestě životem. A já až teď pochopil celý smysl tamté události. Jako mladý jsem se svým životem začal trochu špatně. As ve dvaceti letech jsem si našel holku a byli jsme spolu dlouhých 10 let. Po tuto dobu můj život tvořili jen diskotéky, party a podobné akce. Školu jsem ukončil, co nejdříve to šlo a jen se základním vzdělání se potuloval s tou mojí holkou světem. Užívali jsme si jako studenti na středních a vysokých školách. Zapadli jsme mezi ně. Ale ve třiceti mi řekla, že touží po tom, abychom se vzali a založili rodinu. Byl jsem proti. Po pár týdnech se semnou rozešla. Nezbylo mi nic. Ocitl jsem se v jakési temnotě. Rozhlédl a zjistil, že se z poza keřů na mě upínají červeně svítící oči, jakýsi tvorů. Pochopil jsem. Tady se musí utíkat. Teď budu bojovat o svůj život, budu bojovat o své místo na zemi. Rozeběhl jsem se. Pomalu se černo kolem mne začalo měnit v tmavě zelený porost jehličnatého lesa. Větve stromů mne šlehali do tváře, ale já pořád běžel. Běžel jsem dál vstříc světlejšímu lesnímu porostu. V řadách jehličnanů se začali objevovat i stromy listnaté. Já stále běžel. Najednou se ozvala rána. Krátce jsem se ohlédl a viděl, jak se na mě valí sutě kamení z nedaleké skály. Přidal jsem. Už jsem skoro nemohl, ale pořád jsem byl odhodlán běžet a snažit se utéci valícímu se kamení, které by mne mohlo pohltit. Proběhl jsem listnatým lesem a dostal se na louku. Louka byla obrovská. Nevěděl jsem kam jít. Zastavil jsem se a začal se obviňovat, proč jsem tak pitomý, že utíkám před kamením, když moc dobře vím, že mu neuteču. Klek jsem na zem a poslouchal ty ohavné zvuky, které byli stále blíž a blíž. Začal jsem pomalu ale jistě propadat panice. Najednou se ozvali hlasy. Kolem mne bylo plno rukou napřažené ke mne a volající: "Chyť se mne! Pomohu ti!" Já vzhlédl, kolem bylo těch rukou hodně. Já však hledal jen tu jednu. Nebyl jsem ochoten podávat ruku někomu jinému. Hledal jsem tu ruku s prstenem s červeným rubínem. Však marně. Pak mě zavalilo kamení. Naštěstí se zrovna dva zasekli o sebe tak že mě nerozdrtili. "Pomoc!! Lidi vykopejte mne! Neblázněte no tak!" křičel jsem marně o pomoc. Nikdo nepřicházel. V kamenné pasti se mi naskytl malý otvor mezi zdmi, ve kterých jsem byl uvězněn, Tu tvořilo několik velkých balvanů, se mi naskytla malá dírka. Podíval jsem se a viděl řadu lidí. Stáli naproti s rukama založenými v kapsách. Pochopil jsem, že jsem nechtěl pomoci poprvé, nepomohou oni po druhé. Udělali si o mne obrázek takový, že nepotřebuji pomocnou ruku. Vystačím si sám, však se mýlily! Podíval jsem se znovu. Ani jí jsem tam neviděl. Raději se neukázala, nemá sílu mne vidět umírat. Pomyslel jsem si hrdě, ale pak mi došli poslední slovo a najednou vyschlo v krku. Sesunul jsem se znovu na zem a začal propadat pomalu ale jistě panice. Asi po pár hodinách, se najednou kamení nad mnou pohnulo. Na hromadě suti stál nějaký muž, téměř si ho nepamatuji. Ale přeci jen mi byl trochu podobný. Odhodil tři kameny a už nemohl. Ale právě on semnou zůstal tři týdny. Nosil mi vodu z jezera a nějaké jídlo a pokoušel se odstraňovat kamení z hromady, kde jsem byl uvězněn. Až když odstranil poslední kámen a já mohl vyjít ven, tak se postavil přede mne a řekl: "Ahoj, já jsem tvůj přítel."
Tehdy jsem to nechápal, ale pak mi to došlo. Kamení co mne zavalilo, byli všechny starosti, které se na mne valili, a já je pomalu neunesl. Když už jsem měl namále, pár lidí se mi pokoušelo pomoci, já však jejich pomoc odmítal. Stále jsem ještě doufal, že se objeví má přítelkyně zase tady a ona mne vytáhne ze všech těch problémů, ve kterých jsem se utápěl. Tak se ale nestalo. Když už bylo nejhůře tak mi nakonec pomohl člověk, od kterého bych to nikdy nečekal. Byl to můj bývalý spolužák ze základní školy. On jediný se ke mne pak neobrátil zády a pomohl mi, i když se svět vykašlal na mne- mohl jsem si za to sám.
Myslím že: Při naší cestě životem není dobré se upínat na určitý kruh osob, nebo jednu osobu. Je dobré toho času využít i trochu jinak. Však pro nové přátelé se nesmí zapomínat na staré a všeho s mírou. Ale po dobu naší cesty je dobré si vytvářet další přátelství, rozvíjet své zájmy a koníčky, také vzdělání. Nikomu neradím, aby zatvrdl na určitém bodě své cesty a nehl se dál. Musíme se smířit s tím, že zestárneme a později dojdeme do cíle, ale času máme každý přiměřeně a naším jediným úkolem je ho využít. Jdeme každý svou vlastní cestou a ty cesty se občas spojí, však můžeme dojít na rozcestí a každý se můžeme chtít dát jinudy. Někdy nevíme, jestli jít vpravo či vlevo, nevíme, jestli neděláme chybu, ale když náhodou chybu uděláme tak je dobré mít někoho s sebou. Někoho kdo vám pomůže (přítel) a průvodčí/ život nás sice potrestá mne například ztrátou přítelkyně, ale z chyb jsme se vždy byli schopni poučit.

Soutěž třetí kolo

23. června 2013 v 20:58 other
Tak mám tu další kolo soutěže, tentokrát vypadla s. night do komentů mi napiš co chceš na diplom + mi prosím ještě napiš Study co chceš ty na diplom. Jinak můj hlas získala Franch. Kolo poběží do 26.6 do 20:00

Franch:
Sedím ve starém křesle a dívám se na nebe. Vzpomínám na mou minulost. Dnes je to už 50 let od té příhody, co se mi onehdy udála. Pokoušel jsem se zastavit čas, chtěl jsem být stále 20 letý adolescent a ne se stát otcem a zestárnout- zmoudřet. Nechtěl jsem se s tím rozloučit a tak jsem se zasekl na určitém místě cesty života. Kamarád mi dal k narozeninám knihu o cestě životem. A já až teď pochopil celý smysl tamté události. Jako mladý jsem se svým životem začal trochu špatně. As ve dvaceti letech jsem si našel holku a byli jsme spolu dlouhých 10 let. Po tuto dobu můj život tvořili jen diskotéky, party a podobné akce. Školu jsem ukončil, co nejdříve to šlo a jen se základním vzdělání se potuloval s tou mojí holkou světem. Užívali jsme si jako studenti na středních a vysokých školách. Zapadli jsme mezi ně. Ale ve třiceti mi řekla, že touží po tom, abychom se vzali a založili rodinu. Byl jsem proti. Po pár týdnech se semnou rozešla. Nezbylo mi nic. Ocitl jsem se v jakési temnotě. Rozhlédl a zjistil, že se z poza keřů na mě upínají červeně svítící oči, jakýsi tvorů. Pochopil jsem. Tady se musí utíkat. Teď budu bojovat o svůj život, budu bojovat o své místo na zemi. Rozeběhl jsem se. Pomalu se černo kolem mne začalo měnit v tmavě zelený porost jehličnatého lesa. Větve stromů mne šlehali do tváře, ale já pořád běžel. Běžel jsem dál vstříc světlejšímu lesnímu porostu. V řadách jehličnanů se začali objevovat i stromy listnaté. Já stále běžel. Najednou se ozvala rána. Krátce jsem se ohlédl a viděl, jak se na mě valí sutě kamení z nedaleké skály. Přidal jsem. Už jsem skoro nemohl, ale pořád jsem byl odhodlán běžet a snažit se utéci valícímu se kamení, které by mne mohlo pohltit. Proběhl jsem listnatým lesem a dostal se na louku. Louka byla obrovská. Nevěděl jsem kam jít. Zastavil jsem se a začal se obviňovat, proč jsem tak pitomý, že utíkám před kamením, když moc dobře vím, že mu neuteču. Klek jsem na zem a poslouchal ty ohavné zvuky, které byli stále blíž a blíž. Začal jsem pomalu ale jistě propadat panice. Najednou se ozvali hlasy. Kolem mne bylo plno rukou napřažené ke mne a volající: "Chyť se mne! Pomohu ti!" Já vzhlédl, kolem bylo těch rukou hodně. Já však hledal jen tu jednu. Nebyl jsem ochoten podávat ruku někomu jinému. Hledal jsem tu ruku s prstenem s červeným rubínem. Však marně. Pak mě zavalilo kamení. Naštěstí se zrovna dva zasekli o sebe tak že mě nerozdrtili. "Pomoc!! Lidi vykopejte mne! Neblázněte no tak!" křičel jsem marně o pomoc. Nikdo nepřicházel. V kamenné pasti se mi naskytl malý otvor mezi zdmi, ve kterých jsem byl uvězněn, Tu tvořilo několik velkých balvanů, se mi naskytla malá dírka. Podíval jsem se a viděl řadu lidí. Stáli naproti s rukama založenými v kapsách. Pochopil jsem, že jsem nechtěl pomoci poprvé, nepomohou oni po druhé. Udělali si o mne obrázek takový, že nepotřebuji pomocnou ruku. Vystačím si sám, však se mýlily! Podíval jsem se znovu. Ani jí jsem tam neviděl. Raději se neukázala, nemá sílu mne vidět umírat. Pomyslel jsem si hrdě, ale pak mi došli poslední slovo a najednou vyschlo v krku. Sesunul jsem se znovu na zem a začal propadat pomalu ale jistě panice. Asi po pár hodinách, se najednou kamení nad mnou pohnulo. Na hromadě suti stál nějaký muž, téměř si ho nepamatuji. Ale přeci jen mi byl trochu podobný. Odhodil tři kameny a už nemohl. Ale právě on semnou zůstal tři týdny. Nosil mi vodu z jezera a nějaké jídlo a pokoušel se odstraňovat kamení z hromady, kde jsem byl uvězněn. Až když odstranil poslední kámen a já mohl vyjít ven, tak se postavil přede mne a řekl: "Ahoj, já jsem tvůj přítel."
Tehdy jsem to nechápal, ale pak mi to došlo. Kamení co mne zavalilo, byli všechny starosti, které se na mne valili, a já je pomalu neunesl. Když už jsem měl namále, pár lidí se mi pokoušelo pomoci, já však jejich pomoc odmítal. Stále jsem ještě doufal, že se objeví má přítelkyně zase tady a ona mne vytáhne ze všech těch problémů, ve kterých jsem se utápěl. Tak se ale nestalo. Když už bylo nejhůře tak mi nakonec pomohl člověk, od kterého bych to nikdy nečekal. Byl to můj bývalý spolužák ze základní školy. On jediný se ke mne pak neobrátil zády a pomohl mi, i když se svět vykašlal na mne- mohl jsem si za to sám.
Myslím že: Při naší cestě životem není dobré se upínat na určitý kruh osob, nebo jednu osobu. Je dobré toho času využít i trochu jinak. Však pro nové přátelé se nesmí zapomínat na staré a všeho s mírou. Ale po dobu naší cesty je dobré si vytvářet další přátelství, rozvíjet své zájmy a koníčky, také vzdělání. Nikomu neradím, aby zatvrdl na určitém bodě své cesty a nehl se dál. Musíme se smířit s tím, že zestárneme a později dojdeme do cíle, ale času máme každý přiměřeně a naším jediným úkolem je ho využít. Jdeme každý svou vlastní cestou a ty cesty se občas spojí, však můžeme dojít na rozcestí a každý se můžeme chtít dát jinudy. Někdy nevíme, jestli jít vpravo či vlevo, nevíme, jestli neděláme chybu, ale když náhodou chybu uděláme tak je dobré mít někoho s sebou. Někoho kdo vám pomůže (přítel) a průvodčí/ život nás sice potrestá mne například ztrátou přítelkyně, ale z chyb jsme se vždy byli schopni poučit.
Ten člověk, který jednou upadl a dno, ale byl poučen a zachráněn J
Hodnocení: Tak povídka je moc hezká, ze začátku jsem se v ní trochu ztrácela, ale nakonec je vše vysvětlené, takže moc pěkné.Jenom mi trochu vadil velký odstavec na začátku, špatně se to četlo.
Sisi:
Má cesta
Brodím se bažinami a netuším,
zda je to sen nebo další šprým.
Jestli jsem zase v té děsivé noční můře,
která dře mou mysl jako drápy na kůře.
Jestli zase jsem přehlédla jinou cestu,
která by mě možná zbavila toho trestu.
Ale už se nesmím zpátky na pevninu vrátit,
jako srab a před svým lidem se ztrapnit,
vybrala jsem si a tak se brodím dál,
svým životem, který mi Bůh dal.
Ten milostivý a spravedlivý Bůh,
který mě pronásleduje jako duch.
Nikdo se mnou do nejistých planin nevkročí,
jsem přece ta šílená, brzy to skončí.
Cestu špatnou jsem si podle nich vybrala,
však na jejím konci není brána do pekla.
Až dorazím na konec a uvidím svou stáj,
objevím to, co jen bažiny odkryjí, ráj.
Ten ráj, kde mé oči krásou oslepnou,
kde sladká duha je klenbou barevnou.
Já se tam jednou probrodím,
každou vteřinu o něm sním.
Mám velký cíl a cestu těžkou
a jdu si za svou zářící hvězdou.
Ta společně s duchem Boha mi vlídně ukazuje,
cestu, kterou očima nevidím, teď probleskuje.
Až ta hvězda třpytivá dosvítí, jsem nadobro ztracena
Bůh není všemocný, nenapraví věc, která je zlomena.
Ale já věřím, že mě hvězda neopustí,
a dovede mě na konec, pak dosvítí.
Hodnocení: Moc pěkné, jakoby mi to mluvilo z duše

Rozhovor s Study

22. června 2013 v 23:00 Rozhovory
Tak mám tu po dlouhé době další rozhovor s blogerkou Study, má moc pěkný blog a je jedna z mích nejoblíbenějších blogerek. Tak tady je a její blog: http://studentka007.blog.cz/
1.) Jak dlouho máš blog?Od ledna tohoto roku.
2.)Plánuješ jiný des.? Jestli ano chceš si ho dělat sama? Ano, už ho mám. Dělala mi ho Angelique (graphics-hut.blog.cz).
3.) Je něco co se ti na blog.cz libí? No, je to divně udělaná stránka, ale vlastně je to skvělý nápad a spoustu lidí baví mít vlastní stránku :)
4.) A něco co se ti nelíbí? Jak je to udělané. Je to slátanina... představovala bych si to jinak :(
5.) Máš dva blogy, kterému se věnuješ více?Rozhodně Study♥. Ten druhý blog je jen moje volnočasovka, když má čas nebo nemám náladu na studentku 007 :)
6.) Oblíbená písnička? Give Your Heart A Break od Demi Lovato
7.) Oblíbená kniha?Jej, těch je moc... ale asi nejvíc se mi líbí Nekonečný příběh a Hobit.
8.) Oblíbený film?Croodsovi a jak vycvičit draka.
9.) Oblíbené jídlo Borůvkové knedlíky. Mňam!
10.) Jak si představuješ svojí budoucnost? Růžově... :P... Vlastně ani moc nevím - některé dny bych chtěla být popová zpěvačka, jindy zase překladatelka nebo veterinářka. Asi to nemám v hlavě ještě moc srovnané, ale po vystudování výšky bych chtěla mít rodinu a každopádně být šťastná.
11.) 3 tvé špatné vlastnostiJaj, asi výbušnost, vychytralost ... a lhaní :)
12.) 3 tvé dobré vlastnosti Hmmm... sebedůvěra, přátelskost a upřímnost. Ikdyž vlastně nevím, jestli je sebedůvěra špatná nebo dobrá vlastnost, asi jak kdy
13.) Tvoje ego je spíš velké, normálné, malé? Tak normální.
14.) Jsi introvert/ extrovert Jak kdy, obecně se nedám zařadit do žádné škatulky.
15.) Zakonči to prosím nějákou větou, podle které se řídíš.Never say never, never say forever and never give up, because nothing ends before the end...

Soutěž 2 kolo

20. června 2013 v 21:37 other
Ze začátku jsem se bála že budeme mít plichtu, ale nakonec Franch dostala hlas a tím získala postup do druhého kola. Vypadává tedy Study, do komentů mi napiš co chceš na diplom. Jinak můj hlas po dlouhém rozhodování získala Bety. Kolo poběží jenom do 23.6 20:00 hodin.

Franch:
Sedím ve starém křesle a dívám se na nebe. Vzpomínám na mou minulost. Dnes je to už 50 let od té příhody, co se mi onehdy udála. Pokoušel jsem se zastavit čas, chtěl jsem být stále 20 letý adolescent a ne se stát otcem a zestárnout- zmoudřet. Nechtěl jsem se s tím rozloučit a tak jsem se zasekl na určitém místě cesty života. Kamarád mi dal k narozeninám knihu o cestě životem. A já až teď pochopil celý smysl tamté události. Jako mladý jsem se svým životem začal trochu špatně. As ve dvaceti letech jsem si našel holku a byli jsme spolu dlouhých 10 let. Po tuto dobu můj život tvořili jen diskotéky, party a podobné akce. Školu jsem ukončil, co nejdříve to šlo a jen se základním vzdělání se potuloval s tou mojí holkou světem. Užívali jsme si jako studenti na středních a vysokých školách. Zapadli jsme mezi ně. Ale ve třiceti mi řekla, že touží po tom, abychom se vzali a založili rodinu. Byl jsem proti. Po pár týdnech se semnou rozešla. Nezbylo mi nic. Ocitl jsem se v jakési temnotě. Rozhlédl a zjistil, že se z poza keřů na mě upínají červeně svítící oči, jakýsi tvorů. Pochopil jsem. Tady se musí utíkat. Teď budu bojovat o svůj život, budu bojovat o své místo na zemi. Rozeběhl jsem se. Pomalu se černo kolem mne začalo měnit v tmavě zelený porost jehličnatého lesa. Větve stromů mne šlehali do tváře, ale já pořád běžel. Běžel jsem dál vstříc světlejšímu lesnímu porostu. V řadách jehličnanů se začali objevovat i stromy listnaté. Já stále běžel. Najednou se ozvala rána. Krátce jsem se ohlédl a viděl, jak se na mě valí sutě kamení z nedaleké skály. Přidal jsem. Už jsem skoro nemohl, ale pořád jsem byl odhodlán běžet a snažit se utéci valícímu se kamení, které by mne mohlo pohltit. Proběhl jsem listnatým lesem a dostal se na louku. Louka byla obrovská. Nevěděl jsem kam jít. Zastavil jsem se a začal se obviňovat, proč jsem tak pitomý, že utíkám před kamením, když moc dobře vím, že mu neuteču. Klek jsem na zem a poslouchal ty ohavné zvuky, které byli stále blíž a blíž. Začal jsem pomalu ale jistě propadat panice. Najednou se ozvali hlasy. Kolem mne bylo plno rukou napřažené ke mne a volající: "Chyť se mne! Pomohu ti!" Já vzhlédl, kolem bylo těch rukou hodně. Já však hledal jen tu jednu. Nebyl jsem ochoten podávat ruku někomu jinému. Hledal jsem tu ruku s prstenem s červeným rubínem. Však marně. Pak mě zavalilo kamení. Naštěstí se zrovna dva zasekli o sebe tak že mě nerozdrtili. "Pomoc!! Lidi vykopejte mne! Neblázněte no tak!" křičel jsem marně o pomoc. Nikdo nepřicházel. V kamenné pasti se mi naskytl malý otvor mezi zdmi, ve kterých jsem byl uvězněn, Tu tvořilo několik velkých balvanů, se mi naskytla malá dírka. Podíval jsem se a viděl řadu lidí. Stáli naproti s rukama založenými v kapsách. Pochopil jsem, že jsem nechtěl pomoci poprvé, nepomohou oni po druhé. Udělali si o mne obrázek takový, že nepotřebuji pomocnou ruku. Vystačím si sám, však se mýlily! Podíval jsem se znovu. Ani jí jsem tam neviděl. Raději se neukázala, nemá sílu mne vidět umírat. Pomyslel jsem si hrdě, ale pak mi došli poslední slovo a najednou vyschlo v krku. Sesunul jsem se znovu na zem a začal propadat pomalu ale jistě panice. Asi po pár hodinách, se najednou kamení nad mnou pohnulo. Na hromadě suti stál nějaký muž, téměř si ho nepamatuji. Ale přeci jen mi byl trochu podobný. Odhodil tři kameny a už nemohl. Ale právě on semnou zůstal tři týdny. Nosil mi vodu z jezera a nějaké jídlo a pokoušel se odstraňovat kamení z hromady, kde jsem byl uvězněn. Až když odstranil poslední kámen a já mohl vyjít ven, tak se postavil přede mne a řekl: "Ahoj, já jsem tvůj přítel."
Tehdy jsem to nechápal, ale pak mi to došlo. Kamení co mne zavalilo, byli všechny starosti, které se na mne valili, a já je pomalu neunesl. Když už jsem měl namále, pár lidí se mi pokoušelo pomoci, já však jejich pomoc odmítal. Stále jsem ještě doufal, že se objeví má přítelkyně zase tady a ona mne vytáhne ze všech těch problémů, ve kterých jsem se utápěl. Tak se ale nestalo. Když už bylo nejhůře tak mi nakonec pomohl člověk, od kterého bych to nikdy nečekal. Byl to můj bývalý spolužák ze základní školy. On jediný se ke mne pak neobrátil zády a pomohl mi, i když se svět vykašlal na mne- mohl jsem si za to sám.
Myslím že: Při naší cestě životem není dobré se upínat na určitý kruh osob, nebo jednu osobu. Je dobré toho času využít i trochu jinak. Však pro nové přátelé se nesmí zapomínat na staré a všeho s mírou. Ale po dobu naší cesty je dobré si vytvářet další přátelství, rozvíjet své zájmy a koníčky, také vzdělání. Nikomu neradím, aby zatvrdl na určitém bodě své cesty a nehl se dál. Musíme se smířit s tím, že zestárneme a později dojdeme do cíle, ale času máme každý přiměřeně a naším jediným úkolem je ho využít. Jdeme každý svou vlastní cestou a ty cesty se občas spojí, však můžeme dojít na rozcestí a každý se můžeme chtít dát jinudy. Někdy nevíme, jestli jít vpravo či vlevo, nevíme, jestli neděláme chybu, ale když náhodou chybu uděláme tak je dobré mít někoho s sebou. Někoho kdo vám pomůže (přítel) a průvodčí/ život nás sice potrestá mne například ztrátou přítelkyně, ale z chyb jsme se vždy byli schopni poučit.
Ten člověk, který jednou upadl a dno, ale byl poučen a zachráněn J
Hodnocení: Tak povídka je moc hezká, ze začátku jsem se v ní trochu ztrácela, ale nakonec je vše vysvětlené, takže moc pěkné.Jenom mi trochu vadil velký odstavec na začátku, špatně se to četlo.
Sisi:

Death note

20. června 2013 v 19:01 Klub filmového diváka

Tak mám tu další recenzi na film, který je poněkud starší (2005) ale já si ho zkoukla až ted na notebooku,

Takže Death note znám jako anime, film je rozdělen do dvou filmů s tím, že ,každý má cca 2 hodiny. Film je o mladém Lightovi, který je vysoce inteligentí a najde deník DEATH NOTE, do kterého když napíšete někoho jméno do 45 sekund zemře na infakrt. Light se pomocí zápisniku pokusí změnit svět a zbavit ho zločinců, proti němu půjde L známý detektiv.

Když neznáte anime, nebo mangu film vám může přijít dobrý, ale já jsem anime viděla a proto mě film zklamal. Myslím, že film neměli dělat vůbec nebo to rozdělit do tří filmů, protože ve filmu bylo vynecháno spoustu důležitých událostí, konec byl uspěchaný a divný.

V Anime jsem se zamilovala do výstředního detektiva L, ale ve filmu byl L poněkud ehm až moc zvláštní.

Film je Japonský, čemuž se nedá divit kvůli ustřední postavě SHINIGAMI (bůh smrti) což bývá obvyklím tématem Japonců, také se to dalo čekat, jelikož je film natočen podle ANIME.

Death note jako anime mě vvtáhl do světa Otaku, a je podlě mě jedno z nejlepších anime.

Hodnocení: Film je nezaujal, kdybych příběh neznala, přišlo by mi to skvělé, ale film není příliš povedený, je uspěchaný a občas až moc přehrávaný. Sklamal mě. 4/10


HP fanfiction pokračování

19. června 2013 v 12:58 HP Fanfiction
PRVNÍ DEN TRESTU
"Jdete pozdě, pane Malfoii." McGonagallová netrpělivě přešlapovala. Nebyla zvyklá čekat na studenty. To oni čekali na ni. Ústa měla pevně sevřená do úzké linky a skrz brýle propalovaly Malfoye pár tmavých očí.
"No nic. Roztřídíte mi tady ty papíry. Za hodinu přijdu a zkontroluju si to." Nečekala na jejich reakci a odešla. Ani jim neřekla, jak je mají třídit. Ať si poradí sami.
Meggie byla naštvaná. Prohlédla si pár papíru a hodila je vzteky na zem.
"Hah." Uchechtl se blonďák.
"Ty se moc nesměj! Jsme tu kvůli tobě."
"Ani bych neřekl. Já nic neudělal."
"To určitě. A pomož mi." Začala třídit.
"Udělej si to sama." Odfrkl si naštvaně Malfoy.
Meggie vytáhla hůlku a namířila ji na něj. "Pomož mi! Dělej! Nebudu to třídit sama!"
Malfoyův obličej byl v tu chvíli k nezaplacení. Myslel si, že nedal na sobě nic znát, ale z jeho výrazu bylo možné vyčíst strach. Na tohle byl až moc průhledný. Meggie totiž kolikrát slyšela od Harryho, jak o Dracovi říká, že je to posera.
Měl pravdu.
"No jo prosimtě" odsekl a začal sbírat papíry
"Až se o tomhle dozví můj otec..."
"Tak už bude vše hotovo" řekla a odložila hůlku.
Zbytek práce proběhl v tichosti. Oba dva předstírali, že tam ten druhý není.
2 DEN TRESTU
"Pane Malfoy, jdete jako vždy pozdě" řekla profesorka popuzeně.
"Máte pro to vysvětlení?"
"Ano, jdou mi špatně hodinky"
"Vskutku?" řekla a vytáhla hůlku, namířila jí na jeho předloktí. Z hůlky vytryskl lehký proud.
"Nyní vám jdou dobře" řekl suše.
" Roztřiďte mi tyhle papíry"
"Ale to jsme dělali včera" namítla Meggie
"Ano, ale jen část z toho množství které potřebuju roztřídit" řekla a odešla, jako vždy jim neřekla jak třídit.
Malfoy vrhl na Magie zlověstný pohled
"Taky tě ráda vidím" opáčila ironicky a dál si ho už nevšímala. Práce byla jako vždy v tichosti, když toto ticho přerušilo hlasité prásknutí dveří.
"Můžeš jít prosím otevřít?" zeptala se Megie která právě přidržovala horu papíru aby nespadly.
"Si di sama" odsekl
"Šla bych ale všechno by spadlo
Malfoy zatáhl za kliku, ale nešla otevřít.
"Pust mě k tomu" řekla Megie a hromadu papíru nechala spadnout. Také zatáhla, po neúspěchu vytáhla hůlku

"Aloho mora" sykla. Ale s dveřmi se nic nestalo. Kopla do nich, ale pořád nic. Otočila se zpět do místnosti. Dveře které se zasekly a které jsou pravděpodobně kouzlovzdorné byli bohužel jediný východ z místnosti. Pojala jí panika. Sklouzla se podél dveří a schoulila do klubíčka, začala sypat a skousávala si rty. Trpěla klaustrofobii.

Star trek In the darkness/ Do temnoty

17. června 2013 v 17:22 Klub filmového diváka
Tak včera jsem byla s mamkou a sestrou v Praze, v Imaxu na (chvilka napětí) Star treku :). Byl to tak krásnej film, ne krásnej briliantní, ne briliantí fascinující. Pro ty kdo to nezná, je to scifi příběh o vesmírne lodi Enterpirise a jejím kapitonávo J.Kirkovi a první důstojníkovi Spokovi. Film předělává seriál, ale tak že v prvním díle vznikla "časová díra" a tohle je v podstatě jiná realita, kde se osudy vyvíjí jinak. Nevím jestli jste to pochopili, asi to musíte vidět.

Star trek 1 se mi mol líbil, ale hlavně jsem se na tenhle film těšila kvůli mému 2. nejoblíbenějšímu herci B. Cumberbath.
Který ve filmu stvárnil hlavního záporaky a podle jeho slov "Nebyl na straně andělů". Oproti Sherlockovi, což je jeho asi největší role tak byl více namakaný, o což víc mě mrzelo, že mu nesundali tričko :(

Film je od režiséra J.J. Ambrese, trvá přes dvě hodiny, ale je na co se koukat. Jako v dnešní době skoro všechny scifi filmy je nabitý krásnými bojovými scény a prostředím budoucnosti.

Nechci spoilerovat o čem je film, jen chci říct, že pokud jste sledovali Star trek jako seriál tak se to podobá jedné epizodě, až na to, že je to jinak předěláné.

Shrnutí: Všichni byli strašně CUTE, film nepostrádal vtip ani ačknost. Na stupnici od 1-10 je to 11

Url v obrázku


Soutěž

15. června 2013 v 17:52 other
Tak sice ještě nemám ode všech povídky, ale už jsem vás napínala dlouho, takže tady je vyhodnocení. K povídkám napíšu Své hodnocení, a dole pod článkem je anketa. Články jsem nijak neupravovala! Povídka s nejmenším počtem hlasů vypadne, kolo poběží jenom do 20.6. 20:00 Aby jsme to stihli před prázdninami

Franch:

Sedím ve starém křesle a dívám se na nebe. Vzpomínám na mou minulost. Dnes je to už 50 let od té příhody, co se mi onehdy udála. Pokoušel jsem se zastavit čas, chtěl jsem být stále 20 letý adolescent a ne se stát otcem a zestárnout- zmoudřet. Nechtěl jsem se s tím rozloučit a tak jsem se zasekl na určitém místě cesty života. Kamarád mi dal k narozeninám knihu o cestě životem. A já až teď pochopil celý smysl tamté události. Jako mladý jsem se svým životem začal trochu špatně. As ve dvaceti letech jsem si našel holku a byli jsme spolu dlouhých 10 let. Po tuto dobu můj život tvořili jen diskotéky, party a podobné akce. Školu jsem ukončil, co nejdříve to šlo a jen se základním vzdělání se potuloval s tou mojí holkou světem. Užívali jsme si jako studenti na středních a vysokých školách. Zapadli jsme mezi ně. Ale ve třiceti mi řekla, že touží po tom, abychom se vzali a založili rodinu. Byl jsem proti. Po pár týdnech se semnou rozešla. Nezbylo mi nic. Ocitl jsem se v jakési temnotě. Rozhlédl a zjistil, že se z poza keřů na mě upínají červeně svítící oči, jakýsi tvorů. Pochopil jsem. Tady se musí utíkat. Teď budu bojovat o svůj život, budu bojovat o své místo na zemi. Rozeběhl jsem se. Pomalu se černo kolem mne začalo měnit v tmavě zelený porost jehličnatého lesa. Větve stromů mne šlehali do tváře, ale já pořád běžel. Běžel jsem dál vstříc světlejšímu lesnímu porostu. V řadách jehličnanů se začali objevovat i stromy listnaté. Já stále běžel. Najednou se ozvala rána. Krátce jsem se ohlédl a viděl, jak se na mě valí sutě kamení z nedaleké skály. Přidal jsem. Už jsem skoro nemohl, ale pořád jsem byl odhodlán běžet a snažit se utéci valícímu se kamení, které by mne mohlo pohltit. Proběhl jsem listnatým lesem a dostal se na louku. Louka byla obrovská. Nevěděl jsem kam jít. Zastavil jsem se a začal se obviňovat, proč jsem tak pitomý, že utíkám před kamením, když moc dobře vím, že mu neuteču. Klek jsem na zem a poslouchal ty ohavné zvuky, které byli stále blíž a blíž. Začal jsem pomalu ale jistě propadat panice. Najednou se ozvali hlasy. Kolem mne bylo plno rukou napřažené ke mne a volající: "Chyť se mne! Pomohu ti!" Já vzhlédl, kolem bylo těch rukou hodně. Já však hledal jen tu jednu. Nebyl jsem ochoten podávat ruku někomu jinému. Hledal jsem tu ruku s prstenem s červeným rubínem. Však marně. Pak mě zavalilo kamení. Naštěstí se zrovna dva zasekli o sebe tak že mě nerozdrtili. "Pomoc!! Lidi vykopejte mne! Neblázněte no tak!" křičel jsem marně o pomoc. Nikdo nepřicházel. V kamenné pasti se mi naskytl malý otvor mezi zdmi, ve kterých jsem byl uvězněn, Tu tvořilo několik velkých balvanů, se mi naskytla malá dírka. Podíval jsem se a viděl řadu lidí. Stáli naproti s rukama založenými v kapsách. Pochopil jsem, že jsem nechtěl pomoci poprvé, nepomohou oni po druhé. Udělali si o mne obrázek takový, že nepotřebuji pomocnou ruku. Vystačím si sám, však se mýlily! Podíval jsem se znovu. Ani jí jsem tam neviděl. Raději se neukázala, nemá sílu mne vidět umírat. Pomyslel jsem si hrdě, ale pak mi došli poslední slovo a najednou vyschlo v krku. Sesunul jsem se znovu na zem a začal propadat pomalu ale jistě panice. Asi po pár hodinách, se najednou kamení nad mnou pohnulo. Na hromadě suti stál nějaký muž, téměř si ho nepamatuji. Ale přeci jen mi byl trochu podobný. Odhodil tři kameny a už nemohl. Ale právě on semnou zůstal tři týdny. Nosil mi vodu z jezera a nějaké jídlo a pokoušel se odstraňovat kamení z hromady, kde jsem byl uvězněn. Až když odstranil poslední kámen a já mohl vyjít ven, tak se postavil přede mne a řekl: "Ahoj, já jsem tvůj přítel."
Tehdy jsem to nechápal, ale pak mi to došlo. Kamení co mne zavalilo, byli všechny starosti, které se na mne valili, a já je pomalu neunesl. Když už jsem měl namále, pár lidí se mi pokoušelo pomoci, já však jejich pomoc odmítal. Stále jsem ještě doufal, že se objeví má přítelkyně zase tady a ona mne vytáhne ze všech těch problémů, ve kterých jsem se utápěl. Tak se ale nestalo. Když už bylo nejhůře tak mi nakonec pomohl člověk, od kterého bych to nikdy nečekal. Byl to můj bývalý spolužák ze základní školy. On jediný se ke mne pak neobrátil zády a pomohl mi, i když se svět vykašlal na mne- mohl jsem si za to sám.
Myslím že: Při naší cestě životem není dobré se upínat na určitý kruh osob, nebo jednu osobu. Je dobré toho času využít i trochu jinak. Však pro nové přátelé se nesmí zapomínat na staré a všeho s mírou. Ale po dobu naší cesty je dobré si vytvářet další přátelství, rozvíjet své zájmy a koníčky, také vzdělání. Nikomu neradím, aby zatvrdl na určitém bodě své cesty a nehl se dál. Musíme se smířit s tím, že zestárneme a později dojdeme do cíle, ale času máme každý přiměřeně a naším jediným úkolem je ho využít. Jdeme každý svou vlastní cestou a ty cesty se občas spojí, však můžeme dojít na rozcestí a každý se můžeme chtít dát jinudy. Někdy nevíme, jestli jít vpravo či vlevo, nevíme, jestli neděláme chybu, ale když náhodou chybu uděláme tak je dobré mít někoho s sebou. Někoho kdo vám pomůže (přítel) a průvodčí/ život nás sice potrestá mne například ztrátou přítelkyně, ale z chyb jsme se vždy byli schopni poučit.
Ten člověk, který jednou upadl a dno, ale byl poučen a zachráněn J

Hodnocení: Tak povídka je moc hezká, ze začátku jsem se v ní trochu ztrácela, ale nakonec je vše vysvětlené, takže moc pěkné.Jenom mi trochu vadil velký odstavec na začátku, špatně se to četlo.

Rasismus

11. června 2013 v 19:38 Na co všechno (ne) myslím aneb jak to vidím já
Romové jsou našimi spoluobčany, a opravdu NECHCI VYZNÍT jako RASISTA. Ale něktěří romové jsou v některých ohledech přítěží, když napracují a mají kopu dětí, kradou a stávají se zločinci. Ne, nemluvím o všech romech, ale o některých ano.

Zároveň mě přakvapila halda nepřejících lidí když se mamice narodilo 5 dětí, co na tom ,že je to romka? 5 dětí +1 + oni dva se prostě s jednou mateřkou a jednim platem zvládnout nedají. Suma kterou obdrželi je možná malinko přehnaná, ale zas o tolik ne.

Zase mě ale štve kolik peněz zaplatil stát na to aby zaplatil všechny podpory, já bych je nejradši zrušila a najela na systém který má Anglie ale o tom zase někdy jindy.

Přijde mi jakoby Romové měli nějáké větší výhody u soudu, jakoby si všichni tak strašně báli toho , že budou rasisti, že jsou vlastně nový jiní rasisti.Jak to myslím? určitě to zní jako blábol, prostě mi přijde ,že jak se lidi snaží tak strašně moc nebýt rasisti, že začnou být jinou formou rasismu. Jako třeba Černoši v Americe, víte ,že ve filmu v Americe musí hrát černoch? Lidé se s černochem začnou bavit, jenom aby nevypadali jako rasisti, tak strašně se k nim až někdy vtírají, aby nebyli rasisti.

Já si myslím, že černoši v Americe už nejsou aktuálním problémem, dřívě bylo ale ted už ne. Ale homusexuální vztahy jsou, a kdo je řeší? Nikdo,homosexuálové jsou s nadsázkou nový černoši.

To jak se všichni bojí být rasisty je nová forma rasismu.

Zrádce

8. června 2013 v 20:04 Jednorázovky
http://springfairy.blog.cz/1306/5-kolo-sonsong-posledni#komentare

Tak mám tu krátkou jednorázovku na téma Zrádce, do soutěže. Napsala jsem jí v období Artuše podle seriálu Merlin od BBC, protože BBC má všechno skvělé :D po přečtení mi nechte komentá
http://petulapetula.blog.cz/1306/2-kolo-sonjf a dejte sem hlas :)
http://springfairy.blog.cz/1306/5-kolo-sonsong-posledni

Jako zrádce označili mě, za kacířku prohlásili, na šibenci postavili. Nevěděli už co dělat se mnou. Zradili mě oni, aby mě za zrádce označit mohli. Lidé kterým jsem věřila, lidé které jsem měla za kamarády, mě zradili a za zrádce označili.
Moje jméno je Elyzabeth, Elyzabeth Oswald, narozena v bouři dne 16. října, den smrti mé se datuje na 16. listopadu měsíc po mích narozeninách.
Stojím na nádvoří, mi tzv. kamarádi, mí bývalí přátele, tu jsou, má plačící dcera, lidi které jsem denně potkávala na tržnici a taky lidé, které jsem nikdy nepotkala, ty všichni se přišli podívám na mou smrt. Slíbila jsem si, že nezačnu brečet.
"Elyzabeth Oswald, byla jste obviněna a usvědčena z kacířství a zrady krále mne, Uthera Pentragona" odmlčel se " Byla jste usvědčena z praktikování čarodějnictví a následek tohoto zločinu je smrt" řekl
Podívala jsem se do očí Artušovi, jeho pohled byl, nijáký, ani smutný ani naštvaný, ani přející zkrátka nijáký. Proč by taky měl? Ani jsem ho neznala. Podívala jsem se do okna, kde měla komnatu Morgana. Stála u okna, možná ,že plakala. Že by pro mne plakala? Jemně se usmála, co na tom záleží.
Morganu moc dobře neznala, koho znala byla Gwen, byla na ní vždycky milá, ted už věděla, že byla její jediná prává přítelkyně.
"Přiznáváte se?"
"Necháte mě pak jít?"
"Ne"
"Tak co mi za mé přiznání nabídnete? Mi nic, ale bůh vy s vámi mohl mít slitování"
"Ne"
Uther kývl hlavou na kata, ten jí přivázal oprátku na krk pododstoupil.
"Poslední slova?"
"Ovládám magii ale nikdy jsem jí nepoužila k něčemu zlému. Vy si nevyberete magii, magie si vybere vás"
Kat skopl stoličku a já spadla.
Tak jsem dopadla já Elyzabeth Oswald za bouře naroze. Zrazena a usvědčena svými přáteli, za zrádce zrádci označena a usmrcena.

John Lenon

6. června 2013 v 15:03 Něco o mně aneb můj deník
Tak zjistila jsem, že jsem si tohoto pána velmi zamilovala. Asi všichni ho znají z Beatles, třeba si o mě řeknete ,že jsem spátečniská, ale mě se některé písničky od nich líbí, je to taková klasika, prostě pravá hudba. Johna jsem si poprvé všimla prváě ve skupině, ale zas tak moc jsem se o ně nezajímala, až když jsem poprvé slyšela písničku IMAGINE, ta mě dostala doslova na kolena, je tak krásná, ten text je tak strašně mírumilovný a krásný.


Dále jsem si tohoto pána začala víc všímat a narazila jsem na spoustu krásných mott a přísloví, které řekli ted jsem dám 5 mých nejoblíbenějších

"Říkáš: miluji déšť, když však prší, jdeš se schovat, abys nezmokl. Říkáš: miluji slunce, když však svítí, jdeš se schovat do stínu. Mám strach, že mi jednoho dne řekneš: miluji tě."

"Až ti bude v životě nejhůř, otoč se ke slunci a všechny stíny padnou za tebe."

Největším vítězstvím je nepotřebovat žádné vítězství.

Utrhl jsem květinu a zvadla mi. Chytil jsem motýla a umřel mi v dlaních. Pochopil jsem, že krásných věcí se lze dotýkat jen srdcem.

Jsem něžný, jsem krutý, ale jsem život. Pláčeš? I v slzách je síla. Tak jdi a žij

Když mi bylo pět, maminka mi řekla, že klíčem k životu je štěstí. Když jsem přišel do školy, zeptali se mě, co chci být, až vyrostu. Napsal jsem "šťastný". Řekli mi, že nerozumím zadání. Já jim řekl, že oni nerozumí životu

Tento pán, má zkrátka v hlavě vše srovnané, ví o čem je život a ví jak to říct světu, škoda ,že zemřel tak mladý, zajímali by mě jeho citáty v dejme tomu sedumdesáti, kdy se říká, že člověk je nejrozumnější, vážně by stáli za to.

Barva kouzel- hodnocení

4. června 2013 v 18:16 Můj literární deníček

Než začneme prosím o hlasy tady- http://petulapetula.blog.cz/1306/2-kolo-sonjf
A taky jsem dávám hodnocení mého blogu, určitě se můžete podívat 
http://petulapetula.blog.cz/1306/hodnoceni-blogu-pro-maya-chan-world

Barva kouzel


autor: Terry Prachett

Knížka, je z žánru fantasy, ale je jistým způsobem parodii na fantasy, jako je u Prachetta známo. Prachett jeautorem který vydal několik knih v tomto duchu, z čehož je nejznámnější Barva kouzel a její pokračování Lehké fantazično.
Hlavním hrdinou je čaroděj Mrakoplaš, který nění příliš úspěšný čaroděj, protože od přijetí na univerzitu zůstal u jednoduchých kouzel. Mrakoplaš jednou náhodou potká turistu Dvoukvítka, který je z jiné země, abyste mě chápali dobře v Zeměploše není zvykem cestovat a Dvoukvítek je v historii první turista, a velmi bohatý k tomu ještě vlastní chodící zavazadlo, Mrakoplaš je donucen stát se Dvoukvítkovo průvodcem, a díky Dvoukvítkovo tužbě po poznání se dostanou do několika různých nebezpečí. Během rozsáhlého požáru se dají na cestu, která je dovede až do jeskyně, kde jsou draci. Příběh je rozdělen do dvou knih, takže doporučuji zakoupit obě dvě.

HP Fanfiction 1 kapitola druhá část

3. června 2013 v 12:00 HP Fanfiction
Tak jsme zpět s dalším pokračováním, který psala http://cincina.blog.cz/
Tady je

Tohle se mi ještě nestalo. Takhle se ke mně ještě nikdo nechoval!
Draco byl z toho celý rozhozený.
Té holce bylo úplně jedno, kdo jsem. Místo toho, aby mě začala uctívat, tak hledala svou blbou kontaktní čočku. No to se mi snad úplně zdá! To jí jen tak nedaruju.
Vrátil se do svého kupé, který měl společně s Pansy. Ta holka se na něj nalepila hned, jak jej spatřila. Hrozné. Byla jako pijavice. Přicucne se a nepustí. Fuj.
"Kde jsi byl tak dlouho?" Pronesla, když vstoupil.
"Nebudu se ti zpovídat." Vytáhl z kapsy saka malinkou knížečku a začal si číst. Rozhodl se Pansy totálně ignorovat.
Ona se ale nevzdávala. Vytrhl mu knížku z ruky a přečetla si jeden řádek.
Melinda jej objala a začala brečet…
"Sakra, co to čteš za brak?" Rozesmála se.
"Dej to sem!" Kdyby nebyla holka, tak by jí snad i jednu vrazil. Naštěstí mu ještě zůstala nějaká hrdost, tak se ovládl. Knížku si vzal zpět a raději ji po zbytek cesty ani nevytahoval. Pansy mu to bude ještě hodnou chvíli připomínat.
Zabiju ji. To bude opravdu nejlepší.
***
Celá škola seděla ve Velké síni a poslouchali nudný projev Brumbála. Čím dál víc jsou ty jeho projevy nudnější. Co se stalo s tím veselým chlapíkem?
"Asi umřu nudou." Pošeptala mi Meggie do ucha.
Rozesmála jsem se. To bylo snad poprvé za celou tu dobu, kdy mě opravdu něco pobavilo. Pár lidí se na mě podívalo a pousmálo se. Zřejmě se také nudili.
Cítila jsem na sobě něčí pohled. Pomalu jsem se otočila ke Zmijozelskému stolu a tam seděl. On. Jeho oči mě dlouho propalovaly. Ústa měl sevřené v úzké lince a oči přivřené. Kdyby pohled zabíjel, tak bych teď už určitě ležela pod stolem.
Úsměv mi ze rtů pomalu mizel. Ale i tak mě pořád sledoval. Začala jsem se tvářit jako on. Viděla jsem trochu překvapení v jeho tváři a rozesmála se znovu.
***
Ona se směje! Směje se mi! Má ze mě legraci! Já jí ukážu sakra! Malfoyovi se nikdo smát nebude!
Brumbálův projev skončil a studenti začali jíst. Stoly kypěly jídlem, každý si vybral jídlo podle své libosti. Celým sálem se rozléhal šum, jak všichni mluvili a sdělovali si dojmy z prázdnin.
Leonora vstala od stolu, protože neměla hlad a vydala se směrem ke své ložnici. Draco ji celou dobu nenápadně pozoroval, a jakmile si všiml, že vstala, zvedl se také a rychlým krokem ji následoval.

Secret od Shadows 5 kapitola

2. června 2013 v 15:39
Tak konečně vám přináším další pokračování snad se bude líbit jako vždy zanechte komentář o vašich pocit z toho


5 Kapitola Tajemný zachránce


Pomalu otevírám oči. V puse cítím pachuť krve a kůže. Olíznu si rty, jsou mokré a slané. N a hlavě mám obklad, krev je setřená. Rychle si sedám a vybavuju si poslední okamžiky. "Owen" špitnu.
"A už si se probudila" uslyším hlas mého "zachránce"
"Owne, pomátl si se? Ke všem bohům" vykřiknu hned. Ale potom jsi uvědomím, že to není Ownův hlas, a rozhodně ne Ownův byt, jednou jsem tam už byla nebylo to nic moc, ale né tohle.
"Kde to ksakru jsem? Kdo, co to"
"Heh, tolik otázek, že?" Usmál se
"Tak pro začátek já jsem Sam, dnes jsme se potkali u výslechu, jste v mém skromném příbytku, jste tu necelou hodinu, a přinesl jsem vás sem po té bitce" řekl a přitom se na mě uličnicky usmívá.
"Vy, nestalo se vám něco?"
"Ne, myslím"
"Ale jak byli tři a.."
"Řekněme ,že mám lekci sebeobrany, vidíte kde bydlím? V špatné části špatné čtvrti" řekne s úsměvem.
Chci ještě něco říct ale místo toho se chytnu za zlomený nos.
"Původně jsem vás chtěl odvést do nemocnice, ale potom jsem si řekl ,že oceníte když vás ošetřím tak, aby se o tom nikdo nedozvěděl"
Ano, kdyby se o tom dozvěděl Bishoop určitě by mě přidělil na nějáký pitomí semináře o sebeobraně, smál se mi každým pohledem, Owen by se rozhodl mě pronásledovat každým pohledem, Rose by hned začala vyšilovat z toho by začal vyšilovat i Chris a X by trval na tom, abych si nechala udělat všemožné rengeny, navíc by strávila nejméně dva dny v nemocnici. Ano- je lepší ,že o tom nikdo neví takle si může vymyslet ,že upadla nebo podobně.
"Jo, to jo" přiznám
"Zavřete oči"
"Cože, proč?"
"Prostě mě poslechněte!"
Nemám sílu odporovat.
Slyším kroky přibližuje se ke mě, chytá mě za hlavu cítím jeho rty, jeho dech. Najednou mě začne zvláštně mravenčit nos, cítím tak takové teplo, zvláštní tlak. Zamrkám.
"Nechte je zavřené"
"Dobrá otevřít" řekne po chvilce. Zamrkám, ale potom ano, ta bolest, jakoby úplně odeznila. Už necítím nic, žádný tlak, nic.

Vzkazník

2. června 2013 v 12:34 other
Tak už hodně blogů mi psalo o spřátelení, reklamy apod. A mě docela štve když to mám pod článkem, takže prosím když se chcete spřátelit apod. Napiště mi sem, a já odpovím.

Spřátelení
Tak nespřáteluju jen tak s každým blogem, většinou ty blogy znám déle nebo znám osobně blogery. Proto taky u mě nefunguje spřátelení v tom slova smyslu, prostě když se mi nějáký blog libí dám si ho do oblíbených

Reklamy
Tak reklamy mi sem taky pište, jestli bude někde jinde mažu jí. Na reklamy na soutěž odpovídám a většinou se zúčastním, když se jedná o porsbu o hlas, většinou se rozhoduju podle toho kdo je nejlepší, takže když máte kvalitní a dobrou tvorbu, máte můj hlas jistý, zkrátka vám po většině hlas dám. Ale nepište mi reklamy na blog, když mi napíšete k článku, váš názor na něj, určitě se na váš blog podívám, když ho vyplníte v ikonce, nemusíte váš názor psát k nejnovějšímu, většinou kontroluju všechyn články které se zobrazují na hlavní stránce

No a nakonec bych si chtěla s někým popovídat o svých fandom- fellings, nebo si s někým prostřednictvím skype zahrát dračí doupě proto si mě přidejte jestli chcete na skypu
Maya-chan-123

Do tohoto článku také patří otázky na mě např Jak se mám apod.

Zpět v ČR

1. června 2013 v 17:46 Něco o mně aneb můj deník

Tak jak jste pochopili z mého minulého článku už jsem zase zpět ve svém pokoji.Tak se ted chystám napsat o svém pobytu v Anglii. Určitě se bežte ještě podívat sem http://maya-chan-world.blog.cz/1305/virtualni-prohlidla-londyna a hlasujte v Anketě. Tak jdeme na to.

27.5. Den mého odjezdu jsem nemohla nedočkáním ani usnout a ráno se probudíla až příliš brzo.Před odjezdem jsem se ještě stihla pohádat s mamkou, protože jsem kvůli cestovní horečce magořila. Zbytek dne jsem strávila v autobuse, cesta byla dlouhá, naštěstí nám pouštěli filmy tak se to dalo vydržet. Zmiňovala jsem jednu "kamrádku" tak s tou jsme se usmířili, takže jsem se s ní docela bavila. Nejhorší byla ale ta část kdy jsme měli jít spát, protože spát v autobuse, kde se nikomu nechce spát a navíc po capuchinu byl vážně hard score, ale já chtěla usnout abych druhý den nebyla moc unavená.

28.5. Když jsem konečně usla, probudili mě ,že pujdeme na trajekt- jej!. Měli jsme ale štěstí a bylo krásné počasí, tak jsem nafotila několikset krásných fotek. V 7:00 našeho času, tedy 6:00 Londýnského, jsme přijeli do Anglie, ale před námi byli ještě 4 hodiny jízdy do Oxfordu, kde se všichni prospali. No jestli někdy pojedete do Londýna, nechte si deštník u sebe, já ho měla v kufru, ke kterému jsem se dostala až večer toho dne a jako naschvál pršelo nejvíc, tak jsem se střídavě schovávalo pod deštníky kamarádek, ale zmokla jsem slušně. První den jsme měli rozchod, a příležitost utratit všechny peníze co jsme měli, já si koupila košili a tašku viz fotky dole. Byli jsme se podívat do mé budoucí školy,(viz fotky v minulém článku) kde je školné na jeden rok skoro 1.000.000. KČ. Takže bych měla už začít šetřit :D. Taky jsem se rozešla se svou taškou, která se mi rozbila proto jsem si taky koupila novou. Na konec jsme se seznámili s naší ubytovávací rodinou. Tak měli jsme moc milou rodinu dolů pak přidám fotku,byli sice černoši, ale hroznš milý a snažili se mluvit tak aby nám rozuměli, já jsem byla spokjená, ale kamarádky ne. Zjistila jsem ,že jedna kterou jsem považovala za bezproblémovou holku má xenofobii a šíleně se tam rozbrečela, druhá brečela taky a já nevěděla co dělat, bylo mi ale spíš než jich, líto tý rodiny.

29.5.