Upozornění! Všechny kmentáře, které se netýkají článku budou smazány pokud nebudou pod článkem"Nástěnka


Soutěž

15. června 2013 v 17:52 |  other
Tak sice ještě nemám ode všech povídky, ale už jsem vás napínala dlouho, takže tady je vyhodnocení. K povídkám napíšu Své hodnocení, a dole pod článkem je anketa. Články jsem nijak neupravovala! Povídka s nejmenším počtem hlasů vypadne, kolo poběží jenom do 20.6. 20:00 Aby jsme to stihli před prázdninami

Franch:

Sedím ve starém křesle a dívám se na nebe. Vzpomínám na mou minulost. Dnes je to už 50 let od té příhody, co se mi onehdy udála. Pokoušel jsem se zastavit čas, chtěl jsem být stále 20 letý adolescent a ne se stát otcem a zestárnout- zmoudřet. Nechtěl jsem se s tím rozloučit a tak jsem se zasekl na určitém místě cesty života. Kamarád mi dal k narozeninám knihu o cestě životem. A já až teď pochopil celý smysl tamté události. Jako mladý jsem se svým životem začal trochu špatně. As ve dvaceti letech jsem si našel holku a byli jsme spolu dlouhých 10 let. Po tuto dobu můj život tvořili jen diskotéky, party a podobné akce. Školu jsem ukončil, co nejdříve to šlo a jen se základním vzdělání se potuloval s tou mojí holkou světem. Užívali jsme si jako studenti na středních a vysokých školách. Zapadli jsme mezi ně. Ale ve třiceti mi řekla, že touží po tom, abychom se vzali a založili rodinu. Byl jsem proti. Po pár týdnech se semnou rozešla. Nezbylo mi nic. Ocitl jsem se v jakési temnotě. Rozhlédl a zjistil, že se z poza keřů na mě upínají červeně svítící oči, jakýsi tvorů. Pochopil jsem. Tady se musí utíkat. Teď budu bojovat o svůj život, budu bojovat o své místo na zemi. Rozeběhl jsem se. Pomalu se černo kolem mne začalo měnit v tmavě zelený porost jehličnatého lesa. Větve stromů mne šlehali do tváře, ale já pořád běžel. Běžel jsem dál vstříc světlejšímu lesnímu porostu. V řadách jehličnanů se začali objevovat i stromy listnaté. Já stále běžel. Najednou se ozvala rána. Krátce jsem se ohlédl a viděl, jak se na mě valí sutě kamení z nedaleké skály. Přidal jsem. Už jsem skoro nemohl, ale pořád jsem byl odhodlán běžet a snažit se utéci valícímu se kamení, které by mne mohlo pohltit. Proběhl jsem listnatým lesem a dostal se na louku. Louka byla obrovská. Nevěděl jsem kam jít. Zastavil jsem se a začal se obviňovat, proč jsem tak pitomý, že utíkám před kamením, když moc dobře vím, že mu neuteču. Klek jsem na zem a poslouchal ty ohavné zvuky, které byli stále blíž a blíž. Začal jsem pomalu ale jistě propadat panice. Najednou se ozvali hlasy. Kolem mne bylo plno rukou napřažené ke mne a volající: "Chyť se mne! Pomohu ti!" Já vzhlédl, kolem bylo těch rukou hodně. Já však hledal jen tu jednu. Nebyl jsem ochoten podávat ruku někomu jinému. Hledal jsem tu ruku s prstenem s červeným rubínem. Však marně. Pak mě zavalilo kamení. Naštěstí se zrovna dva zasekli o sebe tak že mě nerozdrtili. "Pomoc!! Lidi vykopejte mne! Neblázněte no tak!" křičel jsem marně o pomoc. Nikdo nepřicházel. V kamenné pasti se mi naskytl malý otvor mezi zdmi, ve kterých jsem byl uvězněn, Tu tvořilo několik velkých balvanů, se mi naskytla malá dírka. Podíval jsem se a viděl řadu lidí. Stáli naproti s rukama založenými v kapsách. Pochopil jsem, že jsem nechtěl pomoci poprvé, nepomohou oni po druhé. Udělali si o mne obrázek takový, že nepotřebuji pomocnou ruku. Vystačím si sám, však se mýlily! Podíval jsem se znovu. Ani jí jsem tam neviděl. Raději se neukázala, nemá sílu mne vidět umírat. Pomyslel jsem si hrdě, ale pak mi došli poslední slovo a najednou vyschlo v krku. Sesunul jsem se znovu na zem a začal propadat pomalu ale jistě panice. Asi po pár hodinách, se najednou kamení nad mnou pohnulo. Na hromadě suti stál nějaký muž, téměř si ho nepamatuji. Ale přeci jen mi byl trochu podobný. Odhodil tři kameny a už nemohl. Ale právě on semnou zůstal tři týdny. Nosil mi vodu z jezera a nějaké jídlo a pokoušel se odstraňovat kamení z hromady, kde jsem byl uvězněn. Až když odstranil poslední kámen a já mohl vyjít ven, tak se postavil přede mne a řekl: "Ahoj, já jsem tvůj přítel."
Tehdy jsem to nechápal, ale pak mi to došlo. Kamení co mne zavalilo, byli všechny starosti, které se na mne valili, a já je pomalu neunesl. Když už jsem měl namále, pár lidí se mi pokoušelo pomoci, já však jejich pomoc odmítal. Stále jsem ještě doufal, že se objeví má přítelkyně zase tady a ona mne vytáhne ze všech těch problémů, ve kterých jsem se utápěl. Tak se ale nestalo. Když už bylo nejhůře tak mi nakonec pomohl člověk, od kterého bych to nikdy nečekal. Byl to můj bývalý spolužák ze základní školy. On jediný se ke mne pak neobrátil zády a pomohl mi, i když se svět vykašlal na mne- mohl jsem si za to sám.
Myslím že: Při naší cestě životem není dobré se upínat na určitý kruh osob, nebo jednu osobu. Je dobré toho času využít i trochu jinak. Však pro nové přátelé se nesmí zapomínat na staré a všeho s mírou. Ale po dobu naší cesty je dobré si vytvářet další přátelství, rozvíjet své zájmy a koníčky, také vzdělání. Nikomu neradím, aby zatvrdl na určitém bodě své cesty a nehl se dál. Musíme se smířit s tím, že zestárneme a později dojdeme do cíle, ale času máme každý přiměřeně a naším jediným úkolem je ho využít. Jdeme každý svou vlastní cestou a ty cesty se občas spojí, však můžeme dojít na rozcestí a každý se můžeme chtít dát jinudy. Někdy nevíme, jestli jít vpravo či vlevo, nevíme, jestli neděláme chybu, ale když náhodou chybu uděláme tak je dobré mít někoho s sebou. Někoho kdo vám pomůže (přítel) a průvodčí/ život nás sice potrestá mne například ztrátou přítelkyně, ale z chyb jsme se vždy byli schopni poučit.
Ten člověk, který jednou upadl a dno, ale byl poučen a zachráněn J

Hodnocení: Tak povídka je moc hezká, ze začátku jsem se v ní trochu ztrácela, ale nakonec je vše vysvětlené, takže moc pěkné.Jenom mi trochu vadil velký odstavec na začátku, špatně se to četlo.


Sisi:
Má cesta

Brodím se bažinami a netuším,
zda je to sen nebo další šprým.
Jestli jsem zase v té děsivé noční můře,
která dře mou mysl jako drápy na kůře.
Jestli zase jsem přehlédla jinou cestu,
která by mě možná zbavila toho trestu.

Ale už se nesmím zpátky na pevninu vrátit,
jako srab a před svým lidem se ztrapnit,
vybrala jsem si a tak se brodím dál,
svým životem, který mi Bůh dal.
Ten milostivý a spravedlivý Bůh,
který mě pronásleduje jako duch.

Nikdo se mnou do nejistých planin nevkročí,
jsem přece ta šílená, brzy to skončí.
Cestu špatnou jsem si podle nich vybrala,
však na jejím konci není brána do pekla.
Až dorazím na konec a uvidím svou stáj,
objevím to, co jen bažiny odkryjí, ráj.

Ten ráj, kde mé oči krásou oslepnou,
kde sladká duha je klenbou barevnou.
Já se tam jednou probrodím,
každou vteřinu o něm sním.
Mám velký cíl a cestu těžkou
a jdu si za svou zářící hvězdou.

Ta společně s duchem Boha mi vlídně ukazuje,
cestu, kterou očima nevidím, teď probleskuje.
Až ta hvězda třpytivá dosvítí, jsem nadobro ztracena
Bůh není všemocný, nenapraví věc, která je zlomena.
Ale já věřím, že mě hvězda neopustí,
a dovede mě na konec, pak dosvítí.


Hodnocení: Moc pěkné, jakoby mi to mluvilo z duše

Bety:
Tony Stark nemohl spát. Ne,že by to bylo poprvé. V hlavě se mu honily nejrůznější myšlenky zatímco se neklidně převaloval na posteli. Probudil se uprostřed noci po tom, co zažil snad nejhorší noční můru ve svém životě. A teď ležel na zádech v posteli, která mu připadala moc velká, studená a nepohodlná. Něco chybělo. Pepper. Pepper scházela k jeho štěstí. Poslední dobou se často hádali, nakonec stres vyvrcholil a Pepper jela bydlet k rodičům. Že prý bude nejlepší, když si od sebe odpočinou. Možná pro ní. Ale Tony se bez její přítomnosti nikdy necítil tak mizerně. Nezvedala telefon, a to ji volal několikrát za den. Nevěděl, co udělat, aby ji dostal zpět. A nechápal, proč na něj byla tak naštvaná. Každý pár se občas hádá, ale pak se zase usmíří. Pepper to ale nejspíš viděla jinak.
Po tom, co se Tony šťastně vrátil z Afhgánistánu domů, se před jeho domem tvořily hloučky novinářů a reportérů, dožadujíc se více informací. Možná to Pepper vadilo. Každopádně Tony zjistil, že měla pravdu, že se o sebe postarat neumí.
Ze své pracovny vyšel až po třech dnech strávených opravováním a zdokonalováním svého obleku. Jeho rozvrzaná pohovka nebyla zrovna nejpohodlnější, a Tonyho bolela záda.. i všechno ostatní. Proto se rozhodl si jít odpočinout do své postele, kde ho však postihly zlé sny.
Otočil se na druhý bok a zavřel oči, doufal, že mu změna polohy pomůže usnout. Nakonec zůstal jen nehybně ležet a i musel otevřít oči. Zíral do tmy a snažil se očistit svoji mysl od všech nedůležitých nesmyslů.
Najednou uslyšel kroky a jak někdo zapnul světla, která dolehla do jeho ložnice skrz skleněné dveře. Ty se otevřely a kroky se blížily k Tonyho posteli. Zavřel oči a snažil se sklidnit svůj dech. Málem však vyskočil z kůže, když ucítil na rameni lehký dotek. Otevřel oči a otočil hlavu. Stála nad ním Pepper, vlasy měla svázané do culíku a na tváři ji hrál mírný úsměv. Sedla si na kraj postele a vzala Tonyho ruku do své.
,,Co tady-'', Tony začal, ale Pepper ho přerušila.
,,Omlouvám se, Tony. Nevím, jak ses cítil ty, ale já jsem bez tebe byla jako duch.''
,,Hm. Volal jsem ti.''
,,Já vím.'', vzdychla. ,,Každopádně jsem zpátky, a už tě neopustím.''
Tony přejel rukou po polštáři vedle sebe, a Pepper si lehla vedle něj. Tony ji pevně objal a opřel si bradu o temeno její hlavy.

,,Víš co? Pojedeme někam na dovolenou. Někam úplně na druhý konec světa, kde nejsou žádní novináři, žádné povinosti a žádné schůzky.'', řekl tlumeně a ucítil, jak Pepper kýve. Usmál se a vtiskl polibek do jejích vlasů. Tohle byla jeho cesta ke štěstí.
Hodnocení: Nádhera, miluju Pepper a Tonnyho :)
Lulu:
Cesta
"Ahoj, jmenuju se Lisa je mi 20 let :D. Můj sen je procestovat celý svět :D. Tento rok se chystám jet do Turecka :D. Navštívila jsem už mnoho zemí, ale v Turecku jsem eště nebyla, proto se tam chystám až tento rok :D. Už dlouhou dobu hledám nějaký pěkný hotel, kde bych mohla bydlet :D Dneska jsem konečně našla ten pravý :D je to krásný rozlehlý hotel, ležící hned u pláže :D součástí hotelu je aquapark :D, sem tak eště napůl dítě… tak proto sem tam chtěla mít i aquapark :DD Blízko hotelu jsou různé malé turecké obchody :DD a odlet je?? o můj bože!! Už zítra :D musím si rychle sbalit věci :D… takže po dlouhém vybírání hotelu a zjištění, že už zítra odlétám do Turecka :D přišlo dlouhé balení a braní si volna v práci :D pracuju jako spisovatelka :D takže to nebyl žádný problém zajistit si dovolenou :D na 15 dní :D No hurá :DD konečně jsem dobalila :D
Ach ne!! Nemám žádné plavky :DD.. a tak sem letěla rychle nakupovat :D nakonec jsem si koupila modré plavky s kytičkou :D, černé plavky a eště jedny jednodílné bílé plavky :DD Tak doufám, že už opravdu všechno potřebné mám :D
Druhý den :D
Aaaaaaa můj bože :DDD už dneska jedu do Turkie :DD yea, yea, yea :DD božee já se tááááák těším :DDD nasedla jsem do auta jela na letiště :D Na letišti byli šílené fronty :DD Musela jsem tam snad půl hodiny čekat :DD no hruuza :D Konečně jsem nasedla do letadla :DD
Po dvou hodinách letu jsme konečně přistáli :D bylo krásné slunečné počasí :D, do kterého foukal teplý vítr :DD byl to tak krásný pocit být někde jinde než v Čechách :D Vyzvedla jsem si kufry a šla si sednou do autobusu, který by mě měl odvézt do hotelu :D V autobusu bylo pěkně narváno :D musela jsem si sednout vedle nějaký ženský, která spala :DD a šíleně u toho chrápala :DD
Když jsme dorazili k hotelu :D šla jsem na recepci pro svůj pokoj :D s pokojem nebyl žádný problém :D Dostala jsem krásný pokoj ve 3. Patře :D s výhledem na moře :D Vybalila jsem si věci a šla omrknout hotel :D Hotel byl krásný :D spousta bazénů :D a taky ten můj vysněnej aquapark :DD bylo tam spoustu klouzaček, tobogánů :D no prostě nádhera :D Vzala jsem si na sebe plavky a nějakej šátek kolem pasu a šla se podívat na pláž :D byla krásná s bílím pískem :DD Lehla jsem si na první lehátko, které bylo nejblíž u moře a šla se vykoupat :D. Moře bylo krásně teplé :DD. Kolem mě plavali barevné malé rybičky :DD no bylo to krásné :D.
Vykoupala jsem se, a protože už byl večer šla jsem na večeři :D… no asi se budu muset opakovat :D, ale bylo to krásné :D jídelna krásně zdobená :D všude tolik naaranžovaného jídla :D. K večeři jsem si dala :D výborný turecký salát :D.. k tomu těstoviny a nějaké dobré masíčko :D a jako dezert jsem si naložila několik malých zákusků :D Po večeři byl na pláži uvítací program :D. Tancovalo se, animátoři předváděli své všelijaké umění :D no prostě bomba :D. Když program skončil šla jsem si lehnout :D…...."
"Ano! Toto byla moje vysněná dovolená :D. Líbilo se ti to Naty??" řekla jsem mé dceři :D
Naty: Ano moc :DD bylo to asi krásné. Taky bych jednou chtěla zažít tak výbornou dovolenou :D mami :D …

KONEC------ snad se vám to líbilo :D
Hodnocení: Tak je to pěkné uplně se v tom vidim při mé cestovní horečce, jenom mě při čtění rušilo velké množství samjlíku. Dát jeden nebo dva je v pohodě ale tohle je už moc a přopomíná to spíš chat, ale věc každého

S.night:
Cesta za mým tátou
Jdu cestou plnou spadaného listí,
jdu a neotáčím se, nevím kam,
nevím, kde jsem, kde leží štěstí,
jsem zde, jdu sem, štěstí je tam.
Cestou za mým tátou,
slzy stékají a já čekám,
až ujdu tu cestu dlouhou,
které se občas lekám.
Zůstanu pak navždy s ním
v oblacích, za ruku chytnu
a pak už nikdy nepustím…
Zůstanu pak navždy s ním
na bílé obloze, hlídat ho budu
a již nikdy ho neopustím.
Stále jdu tou životní cestou,
mířím směrem k nebi, vzhůru,
hledím na oblohu tajemnou,
vymítám tu noční můru.
… A pak již budu navždy s tebou
.
Hodnocení: Je to moc pěkné, sice trochu krátké ale vystižné

Study:
Nejhorší cesta do školy
Vyšl
Nejhorší cesta do školy
Vyšla jsem z domu a vydala se do školy. Bylo pochmurné listopadové ráno a vítr honil po chodníku spadané listí v šerém světle zabarvené do hněda. Nikde nikdo, jako kdyby bylo celé město nějaké opuštěné království. Žádní ptáci na stromech, veverky na lavičkách, a dokonce i ti holubi někam zmizeli! Jak jsem tak procházela parkem, trochu jsem se zasnila. Přemýšlela jsem nad vším, co mě dneska ve škole čeká. A myšlenky se mi zatoulaly někam hóóóóóóódně daleko.
Najednou začalo krápat. Podívala jsem se na hodinky. Panebože! Ručičky ukazovaly sedm padesát devět! Tak do školy už to teda nestihnu! A první hodinu máme češtinu - Vaclíková! Ta mě zabije! Dala jsem se do běhu.
Když jsem přebíhala silnici ke škole, šikovně jsem zakopla na obrubníku. Natáhla jsem se jak široká tak dlouhá, napůl na chodníku a napůl na silnici. A vtom za mnou projelo auto. Brzdy skřípaly. Stáhla jsem nohy na chodník, ale už bylo pozdě. Ucítila jsem obrovskou bolest. Už jsem nevnímala výkřiky kolemjdoucích, nadávání řidičů ani houkání sanitky. Jenom bolest. Přála jsem si, aby to už konečně skončilo. Nic. Pořád jenom ta ukrutná bolest. Nedokázala jsem se soustředit na nic jiného. Neviděla ani neslyšela jsem dokonce ani doktory ze sanitky.
Nevnímala jsem své okolí ani několik hodin poté, v nemocnici v centru města. Možná mě navštívili rodiče, ale nepamatuju si to. Když se mě na tu dobu někdo zeptá, nejsem si vlastně jistá vůbec ničím a nevím, co mu na tu otázku mám odpovědět. Nevybavuju si už nic než soustředěnou bolest… a to, že jsem se cítila nijak. Cítila, vnímala a viděla jsem nic. V podstatě jsem BYLA nic. A nejhorší bylo, že to nebylo ani špatně ani dobře a ani NIJAK JINAK!!!
Probrala jsem se dva dny poté a myslela jsem, že dostanu infarkt! Byla jsem doma! Ležela jsem v posteli v mém pokoji a čtyřletý bráška mi (jako vždycky) kradl fixy! Myslela jsem, že jsem se zbláznila! "Já jsem v nebi nebo co?" zakřičela jsem. Teda… chtěla jsem zakřičet, ale to, co jsem ze sebe vydala, bylo spíš šeptání. Přesto mě bráška slyšel a odběhl pro rodiče.
Máma brečela, ale když přišla ke mně, dělala, že nic. Táta si mnul čelo - to dělá vždycky, když je rozhozený. Ptali se mně, jak mi je a jestli mně něco nebolí. Uklidnila jsem je, že mi vážně nic není, a že nemají dělat takovou vědu z toho, že jsem asi byla pár hodin v bezvědomí. "V bezvědomí?", zeptala se udiveně máma? "A pár hodin?" dokončil to táta. "A ne?" To, co následovalo po mojí nevinné otázce, pro mě byl takový šok, že na to do smrti nezapomenu. Odpověď zněla prostě: "Odhrň deku." Natolik mě to překvapilo, že během půl vteřiny byla deka opravdu dole.
A pak jsem uviděla tu věc. Tu věc, co jí říkali moje noha. To, co z mé levé dolní končetiny zbylo, mě vyděsilo k pláči. Chyběla mi celá noha od půlky holeně dolů.
"Fůůůůůůůůůůůůůůj!" zakřičela jsem a hodila na sebe deku. Já mám z nohy pahýl! Já mám z nohy pahýl! Jáááá máááám z nohýýý pahýýýýýýýýýýýýýýl! Pomoc! Pomooc! Pooomoooooooc! Ach bože! Co budu dělat? ………………… V tomhle duchu se táhly moje myšlenky asi půl minuty, než mě táta vyrušil tím, že mně vzal do náruče (Ano, mě, šestnáctiletou dceru, která už rozhodně neváží nějakých čtyřicet kilo!!!) a odnesl na chodbu, kde mně posadil do invalidního vozíku.
Ale jakého invalidního vozíku! Byl děsně luxusní. S opěrátkem i područkami se dalo pohybovat, měl věšák na klíče, motor velký asi jako můj penál, jednoduché ovládání, skládací stoleček… Objevit všechny jeho funkce mi trvalo ještě celé odpoledne. "Ten je můj tati?" zeptala jsem se pro jistotu. "Ano, Klaris, jenom tvůj." odpověděl táta. "A kde jste na něj vzali peníze?" "To my ne, Klaris…" "Kdo, babička? Nebo banka? Pojišťovna?" "Ne, Klaris."
V tu chvíli se otevřely dveře a vešli čtyři lidi. "Tihle!", ukázal na ně táta. A já myslela, že padnu. Takže: zaprvé - Maťa, kamarádka ze školky, se kterou se vidím každou středu na dramatickém kroužku; zadruhé - Andrea, moje aktuální nejlepší kamarádka na život a na smrt, se kterou teď trávím většinu svého volného času; zatřetí - Pavla, moje dvacetiletá ségra, která studuje v Londýně; a zlatý hřeb dnešního programu - Kristián, můj kluk. A tihle lidi, co většinou na konci měsíci šetří i na jízdenky, mi našetřili na invalidní vozík. A padly na to nejspíš veškeré jejich tajné úspory, protože pochybuju, že by to stihli našetřit během dvou dní… "No já padnu!"
"Opovaž se, jednou to stačilo!", vyvolala Andrea záchvat smíchu. Takže s kamarády a klukem si starosti dělat nemusím. Ale co tomu řeknou ve škole? A jak budu jezdit metrem?
Všechny otázky se vyřešily a kvůli mně udělali ve škole u schodů plošinu. Všichni se chtějí vozit.
Ale to jediné, o čem nikdo neví je, že příčinou toho všeho jdou hodinky, které mi šly o půl hodiny napřed.
No tomu teda říkám cesta do školy!
Ho Hodnocení: Je to pěkné a taky smutné, jenom mi trochu vadilo, že písmo je velké a tučné. Přijde mi to takové nepneprofesionální, ale věc každého, jinak moc pěkné pojetí tématu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kdo je nejlepší?

Franch 13.8% (4)
Study 13.8% (4)
S.night 20.7% (6)
Sisi 37.9% (11)
Bety 13.8% (4)

Komentáře

1 Akemi Raven Žena w černém Akemi Raven Žena w černém | Web | 15. června 2013 v 19:09 | Reagovat

krásný blog

2 Sisi / Siska Sisi / Siska | Web | 15. června 2013 v 19:28 | Reagovat

Děkuju moc za kladné hodnocení.. upřímně jsem se dost bála, že budu jediná s básničkou... =D díky S.night.. =D

3 S-night S-night | Web | 15. června 2013 v 23:02 | Reagovat

[2]: :-DDD Já se bála taky :-D

4 Lulu Lulu | E-mail | Web | 16. června 2013 v 17:23 | Reagovat

Ano těch smajlíku je tam opravdu hodně, už sem se to konečně odnaučila. Děkuji za hodnocení.
A jen takový dotaz, seš si jistá, že je správná anketa?? já jen že tam nejsem :)

5 Study♥ Study♥ | Web | 16. června 2013 v 19:57 | Reagovat

Moc děkuju za hodnocení, ale font si můžeš přenastavit a já ho tam mám, protože se mi v něm píše dobře, ale to je věc každého... :)

6 maya-chan-world maya-chan-world | E-mail | Web | 16. června 2013 v 21:03 | Reagovat

[4]: Jé moc moc se omlouvám, asi jak si se zapsala později tak jsem tě přehlídla, tak automaticky postupuješ do dalšího kola souhlasíš? Abych nemusela dělat novou anketu, bylo by to nefér. Moc moc se ti omlouvám.

7 Study♥ Study♥ | Web | 16. června 2013 v 21:04 | Reagovat

a chtěla bych tě poprosit, abys to udělala tak, aby byl můj text vidět celý. dík moc :)

8 maya-chan-world maya-chan-world | E-mail | Web | 16. června 2013 v 21:24 | Reagovat

[7]: ale mě se to zobrazuje normálně

9 Peťula** Peťula** | Web | 16. června 2013 v 22:54 | Reagovat

Ahoj, postoupila si do 3. kola SONJF a zítra (17. 6.) bude další (nové) hlasování ;)

10 maya-chan-world maya-chan-world | E-mail | Web | 17. června 2013 v 13:16 | Reagovat

[5]: Ano, je to věc každého jestli se ti to tak píše lépe,jeto tvoje věc.

11 Franch Franch | Web | 17. června 2013 v 17:18 | Reagovat

no tady vidíte můj neum :D

12 Lulu Lulu | E-mail | Web | 17. června 2013 v 20:57 | Reagovat

[6]:dobře :) a jen se tě zeptám kdy bude to další kolo?? já  totiž hned 2.7. odjíždím do Turecka

13 Sisi / Siska Sisi / Siska | Web | 17. června 2013 v 21:11 | Reagovat

jé ono bude další kolo.. =D na to jsem úplně zapomněla... =D

14 maya-chan-world maya-chan-world | E-mail | Web | 18. června 2013 v 7:04 | Reagovat

[12]: 20.6. v 21.00 taky to chci stihnout před prázdninami

15 Maya-chan Maya-chan | E-mail | Web | 20. června 2013 v 21:33 | Reagovat

1 KOLO KONČÍ :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama