Upozornění! Všechny kmentáře, které se netýkají článku budou smazány pokud nebudou pod článkem"Nástěnka


Únor 2014

Mortal Instrument Město z kostí

26. února 2014 v 21:16 Můj literární deníček
Tak stihla jsem přednastavit jeden článek (Sláva my :D) Tak tady je, je to recenze na knihu Město z kostí, momentálně mám rozečtený (nebo dokonce dočtený) druhý díl. Tak tady je:

Knihu jsem si přečetla na popud mojí kamarádky, která mi prostě musela všechno (ale opravdu všechno) vyspoleirovat. Také jsem viděla film,takže jsem se na knihu moc těšila. Oba dva díly jsem si koupila, utratila jsem 1500 společně s dárkem pro mamku a knihou Hostina pro Vrány (Písen ledu a ohně) ale teď k příběhu:

Knížka se odehrávala v tzv. otevřeném sekundárním světě (ano, snažím se znít chytře). Jde o tom,že hlavní hrdinka Clarissa Fray vidí věci, které ostatní ne. Jednoho dne se stane jedinou svědkyní vraždy, kterou provedli tři mladí lidé. Od toho dne se všechno změnilo, postupně zjistí ,že tři mladí lidé nebyli vrazi,ale lovci stínů a muž kterého zabili nebyl mužem ,ale démonem.

Jestli jste viděli film tak musím podotknout,že se knížky moc nedržel, hlavní příběh samozřejmě dodržel, ale já mám zkrátka ráda když se film drží přesně knihy. Například v knize není portál v Institutu ,ale u paní Claryny sousedky. Také nechápu ,proč tam přidali,že Bach byl lovcem stínů. Je to blbost a v knize to nebylo! Nevím proč to tam přidali, sice to bylo zajímavé,ale nepravdivé a asi mě to nejvíc naštvalo.

Once upon a time

23. února 2014 v 11:14 Klub filmového diváka
Tak na lyžák odjíždím až zítra takže tady je malá recenze na seriál který jsem předminulý týden shlédla s jménem Once upon a time česky by se to dalo přeložit jako Bylo, nebylo.

Takže krátce o seriálu: Příběh je o Zlé královně která svou sokyni Sněhurku spolu s celým jejím královstvím zaklela do našeho světa, do malého městečka Storybook, kde je ona sama starostkou a všechny postavy dělají co ona chce, přičemž si nepamatují ,že dříve byli Sněhurkou, princem, Popelkou či Karkulkou. Všechno se však začne měnit když se po 28 letech ( při kterých postavy nestárnou) v městě objeví Ema Swan, kterou přivede její syn kterého dala k adopci Henry. A kdo ,že je jeho adoptivní matkou? Regina jinak známá jako Zlá královna.

Jeden pozdrav z hor.

21. února 2014 v 11:10 Na co všechno (ne) myslím aneb jak to vidím já
Víte co nedává smysl? To,že jedeme na hory a místo toho aby z oblohy padali krásné sněhové vločky pádají z ní mokré kapky deště. Nechápejte mě špatně, déšť mám ráda, ale ne v případě ,že chci jít lyžovat. Místo toho abych sjížděla hory, nebo abych byla na na lanovce a shlížela dolů na bílou krajinu, ležím v posteli a píšu tento článek.

Nechápu co se to děje, loni bylo sněhu až po kolena a letos? Ani po nechty u nohou. Když jdeme ven máme zablácené boty. Byli jsme dvakrát lyžovat, s toho jednou až prosvítala tráva, bohužel jsem jednou musela zůstat na chatě kvůli zdravotním problémum, ale kdybych věděla,že si už nezalyžuju, šla bych.

Já nejsem něják zvlášť sportovně založenej typ, ale lyžuju už od mala a baví mě to. No ale sníh jaksy letos postrádáme, takže asi z jediného sportu který mám ráda (kromě lukostřelby) nic moc nebude.

Ještě mě čeká lyžák, který seměl skládat i z "běžkování" hm jedině v tom případě ,že si ty běžky poneseme na zádech. U těch mě to však tolik nemrzí, protože neumím brzdit. :D

Pointa mého článku je, že zkrátka nic v mém životě nedává smysl a když si myslíte,že se můžete na něco spolehnout, zklame vás to. Ale bylo by ode mě nefér napadat někoho,že nedává smysl, když já sama ho nedávám. Občas se mi třeba stane,že řeknu jen půlku věty a zbytek si dořeknu v hlavě a mám pocit,že jsem to řekla. No zkrátka jsem Madgirl :D

Článek je o trochu kratší,ale snad se bude líbit. Jak jsem zmiňovala,příští týden ještě odjíždím na lyžák takže moc článků neočekávejte, vzhledem k tomu,že nám nepovolili notebooky, takže můj Miláček musí zůstat doma .

Petr Pan, aneb my všichni musíme zestárnout.

15. února 2014 v 8:15 Na co všechno (ne) myslím aneb jak to vidím já
Tak nedávno jsem shlédla seriál Once upon a time, o kterém se chystám napsat, ale jelikož odjíždím na hory a potom na lyžák, budu dva týdny mimo. Pokusím se nějáké články přednastavit, ale moc si neslibujte :)

No ale teď už k tématu. Každý zná notoricky známou postavu Petra Pana,jako milého roztomilého klučíka s rozcuchanými vlasy a bujnými nápady. V seriálu je ale Petr popisován zcela jinak. Je tam sice jako celkem hezký klučík, ale rozhodně ne milý a roztomilý. Mou pojintou je, že všichni o Panovi ví,že nechce dospět. V seriálu to byl dříve dospělý muž, který si raději vybral být klukem, než být otcem svému synovi.

Být dítě je mnohem snadnější, lidé vám strkají věci až pod nos, jsou na vás milý, nezlobí se na vás dlouho, nemusíte nic řešit. Tak proč každé dítě chce být dospělým? Jednoduše, kvůli moci. Jako dítě jste sice obletován,ale nemáte možnost o ničem rozhodovat, nemůžete se o sebe starat sami.

Dračí krev den 4.

14. února 2014 v 13:14 Dračí krev

Den 4.


Je brzy ráno. Tak brzo,že slunce teprve vystrkuje svoje paprsky,tak brzo,že by se toto "ráno" dalo považovat za noc. Každopádně hodinová ručička ukazuje 4 hodiny, což znamená,že je pravý čas. Jestli všechno půjde podle plánu, nejpozději večer bych měla být doma. Ale všichni víme, jak moje plány vycházejí. Doufám,že dnešní den bude výjimkou. Nestojím o to,skončit na popel.
Vyjdu ze stanu a namířím si to k již připraveným koním. Thomas u nich již stojí a nervózně přešlapuje. Vedle něho stojí Mistr (ať dělám cokoli, nemůžu si ho spojit s jiným oslovením) a Liliana. Všichni ostatní spí, včetně Cyntiany. Ani jsem se s ní nerozloučila,nikdy jsem nebyla takový typ a navíc by na to přišla a chtěla by jít s námi, což nemůžu dopustit.
Thomas je oblečený stejně jako před tím, s výjimkou černého opasku kolem pasu, s černým pouzdrem na meč, které do za jistě nezůstalo prázdné. Zdá se to mnohem pohodlnější než mít ho zastrčený za pasem, jak ho nosil před tím. Já na sobě mám však něco úplně jiného. Mé oblečení bylo zakrvácené a roztrhané, proto mám na sobě Liliany. Bílá halena je mi volnější, ale hnědé plátěné kalhoty jsou akorát. Vlasy mám spletené do copu.
Dojdu k nim a usměju se na ně. Nikdy jsem nebyla na proslovy a navíc je na ně až moc brzo. Proto jen strčím nohu do popruhy a vyhoupnu se do sedla. Na koni moc často nejezdím, mám radši vlastní nohy. Z hřbetu koně si připadám větší, ale také nemotornější a nejistější,ale hlavě rychlejší.
"Můžeme?" zeptám se. Thomas následuje mého příkladu a vyhoupne se do sedla. On narozdíl ode mě strávil polovinu svého života z hřbetu koně, cítí se rozhodně mnohem jistěji než já. Pohledem zabloudím na Lilianu a Mistra.
"Děkuji za koně,"řeknu. Nenapadá mě nic jiného. Nechci říkat nic jiného. Chci už být zpátky, tohle bude velmi dlouhý den.

Dračí krev 3. den část II

10. února 2014 v 18:36 Dračí krev
Tak, do předešlého článku se kapitola nevešla, takže tady je pokračování.

Svou mysl upínám ke své matce. Vzpomínám na to jak mi zaplétala vlasy do copu, na to jak mi před spaním povídala pohádky. Náhle jí však nahradí Thomasův úsměv. Jeho stisk ruky, jeho hlas. Proč na něj myslím? Zatřesu hlavou aby mi z ní vypadal a vzpomenu na otce, na to jak mě učil lovit, na to jak jsme spolu chodívali do lesa. Ale najednou všechno zrudne. Všechny ty vzpomínky se na mě. Neubližuje mi,jen se na mě dívám. Snažím se vzpomenout si na něco jiného,ale nejde to. Třesu s hlavou,jako jsem to udělala s Thomasem,ale on tam pořád zůstává.
"Není to skutečný" špitnu. Doufám,že se drak rozplyne jako nepříjemný sen,když si uvědomíte ,že je to jen sen, ale on zůstává. Zůstává a upíná na mě jeho oči plné lítosti.
"Ne!" křiknu. Snažím se dostat ven. Proč to nejde? Je to jako bych byla uvězněná ve svých vzpomínkách jako v labyrintu bez východu. Cítím teplo a chlad najednou. Začne mě pálit celé tělo. Moje tělo se obrní bolestí. Ježí se mi kůže. Cítím jak by z očí tryskají slzy jako vodopády.
"Přestaň!" uslyším Thomase. V tu chvíli se všechno rozplynulo a já byla zpět. Svalím se k zemi. Přikryju si uši rukama a svalím se do klubíčka. Po tváři se mi kutálí slzy.

Dračí krev 3. den část I

9. února 2014 v 18:25 Dračí krev
Tak mám tu předposlední pokračování :). Je asi nejdelší,ale hlavně kvůli tomu,že je tam hodně přímé řeči,tak snad se bude líbit. Kapitolu jsem kvůli omezení znaků musela rozdělit na dvě části.

První věc kterou ucítím,když se probudím je prudká bolest. Ležím na zemi zavinutá kožešinou, kolem mě jsou poházené různé obvazy léky a bylinky. Většina obvazů byla od krve, od mé krve?. Snažím se vstát, povede se mi to,ale musím se nahrbit.Uvědomuju si,že ležím ve stanu. Noha bolí při každém kroku,ale dá se to vydržet. Vylézám ven, ovaneme mě jemný vánek a slunce mi svítí do obličeje. Udělám další krok, když uslyším lupnutí. Podívám se na nohu a uvidím,že mi z nohy začala téct krev. Vyhrnu si kalhoty. Nejspíš mi praskly stehy.
"Cyntiana,Thomas," vzpomenu si prudce a znovu se postavím. Tento pokus je však nepovedený a já se zhroutím k zemi. Kolem hlavy se mi točí hvězdičky,které do sebe navzájem naráží. Cítím jak mě někdo zvedá,ale nestihám se podívat kdo, znovu padám do mdlob.

Dračí krev 2. den

7. února 2014 v 15:43 Dračí krev

Den 2.


Cítím nepříjemný pach spáleného masa. Na kůži mi něco padá. Otevírám oči a vidím oheň. Má kůže je pokrytá popelem. Snažím se ho odhrnout, nejde to,jakoby byl na mě nalepen.Oheň se blíží. Snažím se zvednout,ale nejde to. Moje tělo je až moc těžké. Křičím,ale z mého hrdla nevychází ani hlásky. Nenechavé plameny se zmocňují stromu, který se zřítí. Už je skoro u mě. Z nějakého důvodu ale nechci utéct. Zavírám oči a přijímám teplo. Ale najednou, něco to zastaví. Rychle otevřu oči a uvidím ho. Krásného,ale strašlivého draka. Ale z nějakého důvodu mi neubližuje,jen se na mě dívá. Jeho oči mi ale nenahánějí hrůzu jako dřív, ne. Vyvolávají ve mě emoce,ale naprosto rozdílné, strach? Beznaděj? Ne, ne něco jiného lítost,soucit.

"Taro!" uslyším své jméno. Najednou se všechno hroutí a něco mě odnese od draka. Už vím co, realita.
"Co se děje?" Zeptám se. Ležím na zemi, tam kde jsem si včera lehla. Moje tvář je otlačena od batohu, který mi sloužil jako polštář. Už je den, podle slunce odhaduji tak 7 ráno. Sakra! Měli jsme už dávno jít.
"Někdo tu je," vykřikl Thomas. Tato věta mě ve vteřině vzbudí. Popadnu batoh a rychle do ní hodím mapu. Cyntiana stojí vedle Thomase. Popadnu jí za ruku.

"Tak bysme se jim měli schovat" Rozkážu a dám se na útěk. Thomas mě následuje.
"Tamhle!" slyším za sebou. Hlavou se mi hemžilo tolik myšlenek,že jsem nebyla schopná je roztřídit, nebo jim alespoň naslouchat. Jediné co jsem si pamatovalo bylo "Utíkat" a to jsem také dělala, jak nejrychleji jsem uměla. A kdybych byla sama,tak bych jim možná utekla. Ale já sama nebyla.

"Taro!" Vykřikla Cyntiana a svalila se na zem. Zakopla o kámen. Běžím k ní a zvedám jí.Uvidím velkou ránu na jejím kotníku, nejspíš je zlomený. Nebude schopná utíkat, ponesu jí.
"Počkej, podrž to!" Řekne Thomas a hodí mi jeho batoh.
"Co děláš?"
"Snažím se utéct, nemůžeš jí nést a přitom běžet, jsem silnější!" Není čas namítat. A navíc má pravdu, proto jen přikývnu a běžím dál, nehodlám ho však spustit z očí ani na sekundu. Jestli jí ublíží zabiju ho, princ ne-princ.
Vytahuju šíp a zatím ho do tetiny svého luku.

"Co to děláš?" vykřikne Thomas, ale já si ho nevšímám a vystřelím. Šíp se zabodne do schatralé větve a ta se zřítí dolů. To nám koupilo nějáký čas avšak ne moc.
"Tady do leva," křiknu. Už tam skoro jsme. Nejspíš jsme je setřásli a jestli ne tak se to stane. O téhle zkratce a o této skále vím jenom já.

Když doběhneme do jeskyně mám pocit,že bych dál neuběhla ani metr. Zhroutím se na zem a ztěžka oddechuji. Moje plíce jsou v jednom ohni,ale utekli jsme. To je důležité. Obrátím hlavu abych viděla na Cyntianu. Je v pořádku. To je asi špatný výraz, nepřišla k žádné nové újmě. Potom se podívám na Thomase. Jeho čelo je orosené,ale jinak vypadá v pořádku.Chvíli vydechuji a pak se znovu postavím. Není čas na to abych odpočívala.
"Co teď?" Zeptá se pomalu Thomas a za každou slabikou vloží hluboký výdech.
"Teď se tu skováme. Dojdu ulovit nějaké zvíře, vy mezitím rozdělejte oheň,"řeknu jim.
"Počkej," řekne Thomas a chytne mě za zápěstí. "Půjdu s tebou"
"V žádným případě," zavrhnu jeho nápad. "Sama jsem rychlejší a navíc se někdo musí postarat o Cyntianu"
"Já se můžu postarat sama o sebe"
"Ne, to nemůžeš!" A s těmito slovy odcházím.

Dnešní svět aneb o tom co se kolem děje.

5. února 2014 v 17:59 Na co všechno (ne) myslím aneb jak to vidím já
O dnešním světě se říká spoustu věcí a většina v špatném slova smyslu. Dnešní doba je zvrhlá,temná, plná korupce, nepoctivá, nespravedlivá, a mnoho dalších. Neříkám ,že to není pravda a neříkám,že je. Když potkávám prvňáky na chodbě, tak mají mnohdy lepší mobil než já, nosí swag oblečení a používají možná i víc sprostých slov než já. Např. mi jeden druhák řekl (omlouvám se ,že to budu citovat) "A pak si s Sabinkou zašukáme." Upřímně, když tohle řekne 8letý dítě tak je něco špatně. Já v první/druhý třídě nosila zvonový kalhoty, svetr s kytičky a bála se i říct "krávo", můj první mobil byl ještě s anténkou a jak jsem byla šťastná.

Nemyslím si,že by to byla chyba těch dětí, spíš jejich rodičů. Kdyby moje dítě (v budoucnosti) takle mluvilo tak bych mu vymáchala pusu ve vodě. Také se říká,že dnešní mládež zhoršuje hrání her. Nemyslím si,že je to pravda. Já je hraju od malička a spíš mi pomáhají se odreagovat a zlepšují mi angličtinu a v některých i logické myšlení. Někde jsem slyšela důvod ,že to zmenčuje význam smrti. Upřímně jaké dítě je tak hloupý, že by si myslelo,že když jeho pandulák ve hře má 3 životy, tak on má taky? Prostě hry neničí charakter.

Dračí krev 1. den.

5. února 2014 v 17:42 Dračí krev
Tak mám tu další povídku :) Tuhle rozělím na 3 nebo 5 částí ještě se rozhodnu :D. Určitě se pak vrátím k Tajemství stínů,ale teď mám spíš náladu na povídky. Tak tady je první část/den. Snad se bude líbit
Jinak zítra jedu na Čestinářskou olympiádu tak mi držte palce.


Den 1.
Mé jméno je Tara Turner ale hodně lidí mi říká "Hawkey", vlastně ani nevím proč, nejspíš protože mi jde lépe střílení z luku, než dvorní etiketa. Narodila jsem se v městě. Můj otec nebyl šlechtic, nebo něco takového, ale nikdy jsme neměli hlad. Mývala jsem prosté,ale hezké šaty z hedvábí. Čisté vlasy sčesané do copu.

A teď? Moje vlasy vypadají spíš jako chlapecké. Slepené krví, nemyté, mastné a sestřihané do tupého sestřihu. Hedvábí jsem vyměnila za kožené kalhoty a bílou halenu, kterou jsem našla. Co jsi naléhám, co jsem ukradla. Proč? Stalo se to jediné, proti čemu byl král bezmocný. To jediné co nezastaví ocel, to jediné co nezastraší oheň- Drak.

V den zásnub princezny Hezel s místním bohatým nafoukancem Thomasem, napadl naše město drak. Jeho dech byl smrtící a jeho pohled mrazící, objevil se jen tak,z nenadání. Můj otec a mí tři bratři odešli bránit město. Já utekla se svou mladší sestrou Cyntianou . Schovali se v lese se všemi ostatními uprchlíky. Dnes to bude měsíc. Situace se uklidnila,ale stejně se nikdo neodvážil vrátit do města. Nikdo neměl dostatek odvahy se tam jít podívat. Až do teď.
Cyntianě se začala zhoršovat nemoc, nepřežije dlouho bez léků. A potom, musím najít otce a bratry. Když už nic víc, zaslouží si být pohřebeni. Jako čestní muži, kterými byli,jsou.

Nikdo nesmí o mém odchodu vědět. Hlavně ne Cyntiana, chtěla by jít se mnou. A samotná budu rychlejší a nenápadnější.

Cena nesmrtelnosti druhé pokračování

2. února 2014 v 17:59 Jednorázovky
Tak tady je druhá část:

"Zvláštní" řekl Andrew držíc před sebou papír s úhledným písmem.

"Co?"zeptala se Cora. Přes její brýle vypadali její oči přísně, ale ony byly jen unavené. Unavené z toho všeho. To plus hnědé vlasy sčesané do precizního drdolu z ní dělalo na první pohled přísnou doktorku. Nic nemohlo být dál od pravdy.

"Né nic, já jen" nevěděl jak dokončit svou větu.

"Andrew, začínáš mít problém s vyjadřováním, né že by to v této situaci bylo zásadní" odvětil Daryl. Zdál se vždy tak chladný. Tak profesionální, ale ve skutečnosti, když ho poznáte, je jiný,jen stydlivý. Ale v této době není čas na poznávání. A tak se Daryl jevil jako chladný mladík s roztomilým svetrem se soby a rozčepýřenými vlasy.

"No tak Daryle, to nemáš srdce? Právě mu zemřel otec" odpověděla Zoe a upravila si odstávající pramínek svých rudých kadeřavých vlasů. Vždycky když na něj promluvila rozbušilo se mu srdce. Zoe byla Darylova krásná asistentka. Vždy když se na něho podívá má pocit že mu vyletěla teplota nejméně o tři stupně. Ale teď není vhodná doba pro lásku. Není vhodná doba pro nic, ve skutečnosti.

Cena nesmrtelnosti

2. února 2014 v 17:47 Jednorázovky
Už jsem sem psala,že jsem teď měla trochu složitější období. Nechci zacházet moc do detailů. Zemřel mi spolužák a já, potřebovala jsem se z toho vypsat. Dost mi to pomohlo. Nechci se o tom rozepisovat, prostě tady to je. Je to teda malinko delší,ale snad se vám to bude líbit. Musela jsem jí rozdělit na dvě části.

5st day of 30 days writing challenge Inspirováno oblíbenou písničkou

1. února 2014 v 18:11 30 day of writing
Tak mám tu další den challenge. 5 den :D no jsem zvědavá,jestli to někdy dokončím. Takže téma je :
Inspirováno oblíbenou písničkou
Největší problém my dalo vybrat o jaké písničce budu psát. Nemám jenom jednu oblíbenou písničku, mám jich víc. Třeba Numb, Heart by heart, We remeain, Radioactive, Its time, Demons, Shadow of the day, All the right moves, Counting star, Secret,Sober, Dear Mr. President. No prostě moc. Mocinky moc. Písničky jsou prostě nedílnou součástí dnešní doby a mého života. Bez hudby bych se nehnula.

No ale teď už k tématu. Vybrala jsem si písničku NUMB od Linkin park, protože je mojí oblíbenou písničkou, nejdelší dobu. Už skoro 2 roky.

https://www.youtube.com/watch?v=kXYiU_JCYtU

Takže po dobu kdy budu psát, budu poslouchat tuhle písničku. Tak jsem zvědavá co z toho vznikne.