Upozornění! Všechny kmentáře, které se netýkají článku budou smazány pokud nebudou pod článkem"Nástěnka


Březen 2014

Káva v pět 1

21. března 2014 v 15:50 Káva v pět
Tak mám tu nový příběh. Je do soutěže tak snad se bude líbit. Téma je stejné jako název této povídky,ale nejsem si jistá, jestli ho tám nechám, je možné,že to ještě přejmenuju. Začala jsem číst Zlodějku knih a tak jsem se možná trochu inspirovala a zkusila něco nového snad se bude líbit

Bolest, utrpení, agonie. V poslední době dostala tato slova stala synonymum k současnosti. Je všude kolem a nejvíc hlodá v lidech samých.
Je noc. Aspoň si to myslela, je těžké určit čas, když jste zabarikádováni ve vlhkém a smradlavém sklepě. Arthur ležel zkroucený na zemi. Kolem těla měl omotanou deku, ale i tak se třásl. Ztěžka oddechoval a co chvíli něco s hrůzou vykřikl. Jeho čelo bylo orosené od kapiček potu, které mu volně stékávaly a téměř neslyšně padali na zem. Ikdyž zvuk které vydávali byl minimální, ona ho slyšela zřetelně a každá kapka pro ní byla jako výstřel z pistole.
Jeho nemoc se nelepší, jestli s nestane zázrak tak,....Nebyla schopná dokončit svou myšlenku, nemohla. Když to slovo nevysloví, dokonce ani v mysli, doufala,že se nestane. Ale už dávno se naučila, že na její prosby nikdo nehledí.
Vyndala kapesník a otřela mu zpocené čelo. I přes tenkou vrstvu látky cítila jak jeho čelo hoří. Nevěděla kolik stupňů má přesně, ale byla si skoro jistá, že to vědět nechce. Hlasitě zamlaskal. Jeho rty byli rozpraskané, jako byl rozpraskaný asfalt na cestě které "za dob civilizace" říkali dálnice. Bohužel zásoby vody, léků a jídla se neúprosně tenčili. Dřív nebo později se budou muset vypravit ven.
Opatrně si položila jeho hlavu na kolena a láskyplně mu projížděla mastnými a zpocenými vlasy. Není schopný ani se postavit, natož jít ven blesklo jí hlavou. Bude muset jít sama. Opřela se o zeď a zavřela oči. Měla by smát. Musí spát.
Nejspíš je nejvhodnější doba abych vám představila hlavní hrdinku tohoto příběhu. Její jméno je Sofie Stephelton. Před měsícem dovršila svých 21 let, v tomto období se dívka v Americe stává plnoletou, ale nyní na věku nikomu nesešlo a plnoletosti dosáhla už dávno. Nikdo si nebyl zcela jistý kdy, možná v době kdy přišla o rodiče, možná v době kdy poprvé zabila, není zabití jako zabití,že? Ona přece nezabila lidskou bytost, jenom tu nakaženou zrůdu.
Sophie nebyla ničím výjimečná. Měla vystudované dva roky Medicíny, nikdy jí však nedostudovala z zjevných důvodů. Na sobě měla černé kalhoty, potrhanou džínovou bundu a šedé tílko, které dříve bylo bílé. Vlastnila na krátko ostříhané černé vlasy a modré oči.
Také bych se nejspíš měla představit já sama. Já jsem loutkářka, která bude tahat za nitky a vyprávět vám o tom. Příběh o lásce, odhodlání,strachu a kávě.

Thor 2

21. března 2014 v 9:26 Klub filmového diváka
Včera jsem konečně skoukla Thora dvojku a musím říst O MY FUCKING JESUS.

Takže lehce děj. Příběh se odehrává po událostech z Avengers, Loki je zavřený ve věznici a Thor nastoluje pořádek mezi okolními planety. Přitom však není nikdy spokojený, protože Jane, láska jeho života je na zemi. Z povzdálí jí sleduje,ale jednou zjistí ,že není na planetě a to ho donutí se vrátit na zem.

Jane mezi tím propadla do jiného světa a vsákla do sebe zbraň Temných elfů, které před časem Asgard vymítil, tato zbraň jí však pomalu zabíjí. Thor jí vezme sebou na Asgard, který byl však napaden elfy, kteří chtěli svojí zbraň,dál prozrazovat nebudu abych nezmínila nějáký důležitý spoiler.

Ale stejně jsem si nejvíc užila mého milovaného Lokiho (Tom Hiddleston). Sice je zde jako zaporák,ale hm cute záporák. Taky mi byla sympatická stážistka Deasi a její stážista, kteří tvořili geniální pár. Líbilo se mi,že hlavní zbraní na konec byla "věda" Film se mi moc líbil, možná i víc než první díl,ale to bych nechtěla lhát. Těším se na 3 díl!!

Přemýšlím o něčem, co bych vytkla,ale opravdu mě nic nenapadá. Postavy byli geniální, film byl akční i vtipný, ale zase ne moc a plný nečekaných zvratů. Naučili jsme se jedno Loki jen tak neumře. Dávám 10/10 a vřele doporučuji


Books,Books everywhere

20. března 2014 v 9:01 other
Tak mým tématem jsou knihy. Já jsem teď doma kvůli nemoci doma a tak jsem hodně četla. Mám to strašně ráda a nechápu jak někdo nemůže celej život nečíst,asi bych to nezvládla. Zrovna čtu 4 knížky na jednou protože jsem se nemohla rozhodnout,která je lepší :D
Tohle všechno mě vedlo k založení facebookové stránky:
https://www.facebook.com/pages/Reading-is-dreaming-with-open-eyes/372177276258552?ref=hl

Ale tím nekončím! Rozhodla jsem se udělat fotografickou soutěž na téma knihy.
Úkolem je vyfotit se jak čtěte nějákou knihu. Všichni zúčastnění budou mít na mém blogu inzerci na 2 týdny a diplom za účast. Abychom si rozuměli nemyslela jsem soutěž v pravém slova smyslu, spíš takovou sbírku. Čili nebude výherce. Z fotek bych pak udělala koláž kterou bych dala na diplomi,ale také na fb stránku, čili přihlášením se do soutěže s tím souhlasíte.

Fotky posílejte na Maya-1234@seznam.cz
Do konce dubnu

Prosím předem se ohlaště :)
Stačí jen napsat ,že fotku pošlete.

Do emailu vyplntě jen své jméno/přezdívku a do předmětu vyplntě Reading is dreaming with open eye. To je ode mě vše, budu ráda když odkaz na soutěž rozešlete, v tom prosím affs. Tak doufám,že nějákou pošlete,já sama takovou fotku taky udělám :))
PS: Obrázek můžete použít na reklamu.

Lapač snů aneb Strašidla pod postelí

19. března 2014 v 19:31 Na co všechno (ne) myslím aneb jak to vidím já
Tak ze začátku se chci omluvit,že jsem dlouho nepsala, moc jsem nestíhala, snad se nyní polepším.

Já jako malá holka měla strašné noční můry, měla jsem velkou fantazii a tak jsem své příšery a strašidla viděla všude kolem. Bála jsem se a skoro každou noc jsem jako malá skončila v posteli u rodičů. Pamatuju si,že jsem schválně chodila spát ještě za světla abych se nemusela krčit hrůzou ve tmě.

Když mi bylo 6 a měla jsem jít do školy, koupil mi taťka lapač snů. Je to sice jenom stará pověra,ale já jako malá holka jsem tomu bezmezně věřila a tak to na mě zafungovalo jako placebo efekt a noční můry jakoby sami odpochodovaly. Bohužel se mi můj lapač snů potrhal a rozbil :(. Noční můry mě sice už tolik netrápí,ale občas se objeví,hlavně když jsem nemocná. Nedávno se mi např. zdálo,že jsem si vyzvracela játra.

Smrtelné hříchy. Prolog

6. března 2014 v 20:21 Literární tvorba
Tak mám tu novou povídku, snad se bude líbit. Tady je prlog

"Vztek, jakoby mě ovládl. Necítil jsem nic jiného než vztek, takový strašný vztek. Jakoby mě zaslepil, jakoby nebylo nic jiného než moje pomsta, jakoby převzal kontrolu, ale teď je pryč, ne teď cítím jen smutek, lítost a vinnu. Nevím proč jsem to udělal, ale vím, že v tu chvíli jsem nebyl sám sebou. Omlouvám se rodině a jsem připraven na jakýkoli trest, ale věřte, že nic nemůže bolet víc jako moje bolest. " Pomalu dočetla a olízla si suché rty.
"Krásný proslov, ale té rodině to jejich dceru nevrátí," konstatovala suše detektivka Emily Tyler a napila se svého černého čaje. Mléko ho mírně zbarvilo, takže nyní nabíral zvláštního odstínu hnědé.
"To ano, ale nezavolal jsem si vás sem,abychom spolu probírali otázku života a smrti, slečno Tyler," odpověděl jí právník Tomáš Pavelec. Bylo to zvláštní jméno pro tuto oblast, ale angličtinu ovládal výborně. Emily zabloudila pohledem z okna. Seděli v její oblíbené kavárně, z venku na ně koukal Big ben, který se mlžil za kapičkami vody které líně stékali ze skla.
"S tím počítám," odpověděla a věnovala mu jeden ze svých úsměvů.
"Řekněte mi slečno, jak jste na tom s češtinou?" Zeptal se a oplatil jí úsměv.
"Celkem dobře, má matka byla Češka, proč se ptáte?"
"Chtěl bych si vás najmout"
"Předpokládám, že se bude jednat o tento článek," řekla a lupla pohledem k novinám které leželi na stole vedle jejího čaje.
"Jste všímavá." Emily se podívala na hodiny, které viseli u dveří potom upřela své hnědozelené karamelové oči na Tomáše.
"Omlouvám se, ale mám málo času, mohli bychom přeskočit bezvýznamné breptání a přeskočit k hlavnímu jádru?" Zasmál se.
"Vidím, že jste taková jakou vás vylíčili, no tedy platím hotově 300,- liber na den + vám zaplatím pěkný hotelový pokoj a dopravu"
"Dopravu?" Zeptala se udiveně.
"Ano jedeme dotiš do České republiky, konkrétně do Prahy" Emily zpozorněla, v Praze se narodila její matka, vždycky se tam chtěla podívat,ale nikdy neměla čas.
" Budu potřebovat nějakého asistenta k ruce, moje předešlá právě odešla na mateřskou," prohodila jakoby mimochodem.
"Tušil jsem, že něco takového řeknete, už mám pro vás jednu vyhlídnutou jmenuje se Franch Schreiber, je to francouzská studentka, je chytrá a umí jako jedna z mála češtinu, myslím,že si padnete do noty"
"Nuže dobrá kdy odlétáme?"

"Zítra," řekl pan Pavelec s neskrývanou radostí. A takle obyčejně začínal jeden z jejich největších případů, pouhým čajem s cizincem.

Fantazie

2. března 2014 v 10:42 Na co všechno (ne) myslím aneb jak to vidím já
Tak hlásím se zpět z hor, bez žádného velkého zranění ,ale zato s pořádnou chřipkou, opět za zdmi svého pokoje :).

Ale nyní už k tématu Fantazie. Nevím jak vám,ale pro mě jako pro pisálka je fantazie velice důležitá. Sice existují spisovatelé, které popisují jen skutečné věci, ale i k tomu potřebují špetku fantazie, abych to zkrátila, pro umělce všeho druhu je fantazie velice důležitá, až řekla bych klíčová, protože každý umí nakreslit hrnek a v dnešní době se originalita velice cení a jak se říká fantazii se meze nekladou.

A ikdyž je fantazie tak moc důležitá, tak je v dnešní době také velmi "Nedostatkové zboží" je to tím ,že lidé nečtou a radši si pustí film. Neříkám ,že je to špatně, filmy bývají zajímavé, ikdyž na knihy nemají,ale to nyní nebudu rozebírat. Mě jde o to,že když čtete, tak vám spisovatel popíše nějákou situaci, či postavu, ale je na VÁS a na VAŠÍ fantazii aby jste si jí představily. Kdežto v filmu vám postavu či situaci naservírují jako na stříbrném táce, ale vše co stačí je, se dívat.