Upozornění! Všechny kmentáře, které se netýkají článku budou smazány pokud nebudou pod článkem"Nástěnka


Květen 2014

1.Kapilota Robert není zkoušen

8. května 2014 v 19:08 Urozenost krve
Tak po dlouhé době tu mám další pokračování snad se bude líbit.


Hodiny odbíjely tři hodiny ráno. Robert si unaveně promnul oční víčka a zahnal obraz teplé postele do zákoutí své mysli.Čekala je zkouška. Pro mladého mága jakým je Robert Hawkins je to jedna z životních událostí. Nervozita mu svírala žaludek už několik dní a tlukot jeho srdce cítil až v konečcích prstů vždy když se jen vyslovilo slovo "Zkouška".
Do této události však zbývaly 4 hodiny. Robert ale pilně studuje už od včerejšího večera. Něco mu nedalo spát a našeptávalo mu jak moc není připraven, jak moc to zkazí. Jako příslušník nižších řádů magie, popravdě řečeno té nejspodnější, má na úspěch ze všech žáků nejmenší šanci. Robert je potomkem takového typu démona, kterému se ani neobtěžují dát jméno a hned je zabijí. Jeho magie je slabá a nedá se sním nic dělat.Své nedostatky snaží zaplnit informacemi které právě čerpal.
"Studuješ?" Ozvalo se za ním. Očekával,že tam bude stát Leyla jeho kamarádka od dětských let z Domova pro odložené děti. Když se však otočil za hlasem, zjistil ,že se mýlil. Dívka která před ním stála byla Savannah Greena. Fakt,že si Robert spletl Savannin hlas s hlasem Leylin jen ještě íc naznačoval tomu, jak moc je nevyspalý a nervózní. Savannah je jedna z těch, kteří nemuseli studovat vůbec a stále vše zvládli desetkrát lépe než on. Proč je někdo takový v knihovně v tři hodiny ráno?
"Ehm jo, chci mít dneska co nejlepší výkon," odpověděl příkře a začal si jí prohlížet.
Vypadala krásně i v vytahaném triku a kraťasech, které jí sloužily jako převlečení na spaní. Hnědé lehce vlnité vlasy vypadaly tak leskle a uhlazeně i když na ně hřeben pravděpodobně od včera nešáhl. Oči byly ještě plné ospalků,ale i přesto vynikaly pomněnkově modré duhovky jako vynikají hvězdy na obloze. Naproti tomu on byl hnědovlasý hubený kluk kterého nemilovali ani vlastní rodiče, proč by tedy měl někdo jako je ona?
"A co tu děláš ty?" Zeptal se honem aby to nevypadalo,že si jí prohlíží, i když tomu tak bylo.
"Ani nevím, nemohla jsem spát a tak jsem šla za nosem," řekla a mírně se usmála.
"Jsi nervózní?" Zeptala se ho a přisedla si.
"No možná trochu,"řekl ale jeho svírající se žaludek mluvil jinak.
"Jo já taky,"připustila.
"Ty nemáš proč jsi potomkem anděla, dokonce i vyššího, na celé škole nenajdeš nikoho s urozenější krví, možná mimo tvého otce," vyprskl na ní. Měl vztek, vztek sám na sebe, proto kým je, pro svou krev.Hned potom si vzteky skousl ret, nechtěl na ní křičet slova mu prostě vylétli z pusy.
"To je ono víš? Můj otec je ředitelem týhle školy, možná brzy i členem Rady a já? Co když ho zklamu," vysvětlila trochu ublíženě,trochu soucitně ale hlavně naštvaně.
"Takle jsem o tom nikdy nepřemýšlel,"připustil.
"Ale já jo,"řekla hořce. "
Víš co? Zapomeň na to!" Rozkázala Savannah a vstala.
"Radši půjdu spát, tak hodně štěstí zítra," řekla a jak přišla tak odešla.
Byl znovu sám. Sám se svou nervozitou a se svými knihy. Otevřel knihu s blýskavým nápisem "Ohnivá kouzla a jejich následky" a začetl se do kapitoly o požárech.
***
Robert sebou trhl při pronikavém zvuku školního budíčku v 7 hodin. Zvedl se a uvědomil si,že nejspíš usnul. Kniha kterou četl naposled "Ohnivá kouzla pro pokročilé"byla na poslední čtené stránce poslintaná. Sliny setřel kapesník a knihu zavřel.Je čas jít na snídaní.
Když spustil nohy z židle ucítil nepříjemné mravenčení. Jídelna byla od knihovny vzdálená skoro přes celou školu a tak doufal,že onu bolest brzy rozchodí. V hlavě se mu honily informace načerpané z knih. "Ohnivá kouzla neúčinkuje na démony s rudými oči, spoutání lze provést jen v prostředí s dostatkem stromů," opakoval si v hlavě.
"Robe!" Uslyšel za sebou ženský hlas, znovu se za ním otočil v naději,že ho volá Savannah ale znovu se spletl. Místo ní před ním stála Leyla. Robert se zastavil a čekal tak dlouho než ho Leyla nedoběhla.
"Přivstal si jsi,"poznamenala když konečně přiběhla
"Jo nemohl jsem spát a tak jsem se učil,"odpověděl. Hlas měl ještě rozechvělý po spánku.
"Máš na sobě stejný oblečení jako si měl včera," poznamenala suše a nevěnovala mu jediný pohled. "Tak mi nelži, vůbec jsi spát nešel!" Dořekla skoro až ublíženě. Leyla byla asi jediný člověk kterému na něm záleželo.
"Dostala jsi mě," řekl pobaveně a věnují jí jeden ze svých zářivých úsměvů.
"Roberte," začala. Už nyní věděl,že ho hodlá poučovat. Vždy když ho osloví jako "Roberta" čeká ho nějaká výčitka či poučka.
"Proč ty mě sakra neposloucháš, teď budeš jenom akorát unavenej a pokazíš to!" Vyprskla na něj jako kočka prská na někoho,kdo se jí znelíbí.
"Měj jsem pocit,že nejsem dostatečně připravený," začal se obhajovat.
"Nikdo není připravenější než ty," procedila mezi zuby.
"Možná ale nikdo nemá tak mizernou magii jako já," v jeho hlase nebyl ani tak vztek jako bolest.
"Robe," řekne jen ale v tu chvíli dojdou před Jídelnu. Leyla si hned vzala talíř a naplnila ho sladkými rohlíčky a bochánky aby větu nemusela dokončovat. Potom zabrala místo u jejich obvyklého stolu. Robert si vystál frontu na míchaná vajíčka, když si je však nandal na talíř, udělalo se mu špatně. Nedovolil si ale dojít ke stolu bez snídaně, protože věděl, že by ho následovalo další poučení a hádka kterou nemá šanci vyhrát.
Sedl si naproti Leyle která byla právě zabraná do Sladkého bochánku. Cukr měla až na nose, bylo to celkem roztomilé. Leyla Greenjoy je malá blonďatá holka která dokáže každého seřvat takovým způsobem,že se jí potom ještě tři týdny vyhýbá.Ikdyž mají spolu hodně společného od nenávisti k rodičům kteří je odložili až po vztah k knihám, nikdy nemohla pochopit jaké to je mít tak mizerné předky jako Robert. Ona sama sice neměla nějak významné předky, ale přesto byla její magie silnější a její šance vyšší.
Layla neznala jméno svého démonického předka, po kterým zdědila dar magie, protože neměla nikoho kdo by jí ho prozradil, ale bylo nad slunce jisté, že je urozenější než ten Robertův. Nikdy mu to však nepředhazovala, nebo se s ním o tom nebavila. Popravdě řečeno byla jediná.
Všichni ostatní si ho kvůli tomu dobírali a posmívali se mu. Jeden z nejhorších posmíváčků byl Samuel Walsch. Samuel představoval všechno to čemu se jemu nedostávalo. Jeho předek byl anděl, jeho otec je v Radě jeho magie je silná. Mimo to vlastní Samuel také krásné blond vlasy, modré pronikavé oči a vypracované tělo. Ale hlavně měl jednu věc po které Robert toužil a to náklonnost Savannah.
"Víš co? Možná se taky přidám k armádě, třeba mě pak začneš poslouchat!" Řekla nasupeně Leyla a upřela na něj vyčítavý pohled.
"Co, promiň jenom jsem se zamyslel," řekl a odpoutal zrak od dokonalého Samuela.
"Jo, já vím, to ty často. No ale já to myslím vážně, možná pro mě armáda bude vážně nejlepší řešení, můžeme být spolu u Reangers,"rozpovídala se. Pravdou je,že Robert toužil přidat se k Guardians ,ale vzhledem k tomu,že se k Guardians dostanou jen 10 nejlepších žáků a to on, ikdyž věnoval studiu na zkoušku nejvíc volného času, nebude,měl by být rád,že ho vezmou k Reangers.
"Jo to by bylo dobrý," přiznal a nepatrně se usmál. Do zkoušky zbývalo třicet minut. Jeho nervozita stoupala každou minutou, měl pocit jakoby mu měla vyletět hlava do vzduchu. Snažil se zhluboka dýchat,ale jeho dech ho neposlouchal.
Jestli byl před tím nervózní tak nyní je na pokraji kolapsu. S každým slabým zatikáním mu o trošku poskočí srdce.Anděl ví jestli to chce mít víc za sebou, nebo před sebou. Layla seděla vedle něho a četla "Zásady správného vládce". Robert tuto knihu četl nejmíň pětkrát a ještě před chvílí byl schopný vyjmenovat některé pasáže z paměti ale nyní si nebyl schopen ani vzpomenout o čem to je.
"Věnujte mi prosím pozornost!" Ozval se hlas ředitele Outna z rozhlasu.
"Dnes v poledne navštíví naši školu zástupci různých povoláních, aby naverbovali nováčky, je proto nutné ,aby na závěrečnou zkoušku z časových důvodů, nastoupily současně oba dva ročníky. Děkuji za pochopení a přeji hodně zdaru prosím přesuňte se do Ošetřovny kde bude vaše zkouška probíhat IHNED,"domluvil a zvýraznil poslední slovo tak,že ostatní skoro zanikla.
Robert se podíval na Leylu ale nic neřekl a vkročil do místnosti. Žádný student posledního ročníku neví přesně co slovo Zkouška znamená dokud si jí sám neprojde.Všichni se však shodli,že je to jedna z nejhorších věcí na studium a ona zkouška se pro ně v tomto období stávala synonymem k Strychu.
Nikdy se však nestalo,že by oba ročníky sloučily v jednu zkoušku. Armáda obvykle objíždí školy týden po zkoušce aby měli všichni hotoví kouzelníci a mágové možnost rozmyslet si svou budoucnost. Nyní však nastala změna. Jakákoli změna působila nežádoucí rozruch a nezodpovězené otázky.
Do místnosti vešla Savannah,Samuel a všichni studenti ročníku A, ani jeden se netvářil příliš šťastně, ale v takovéto situaci to asi ani nejde. Trvalo chvilku než se všichni studenti naschromáždili kolem prázdných postelí. Paní Freyová, třídní učitelka A, i pan Owen třídní učitel Robertova ročníku, stáli uprostřed místnosti a čekali až se studenti uklidní.
"Klid prosím!" Vykřikla z nenadání paní Freyová unavená čekáním.
"Jak všichni víte dnes vás čeká zkouška s velkým Z která vám pomůže určit vaše budoucí povolání." Odkašlala si ne však na dlouho aby pana Owna nenapadlo pokračovat v řeči.
" Z časových důvodů jste byli spojeni ale o tom vás již informoval váš pan ředitel pojďme tedy k věci. Zkouška se bude skládat ze tří disciplín Za prvé nám předvedete kouzlo které si vytáhnete tato zkouška dělá celých 20% vaší výsledné známky. Zítra vás čeká test vašich znalostí,tato zkouška dělá 20% vaší výsledné známky. A zítřejší odpoledne vás čeká projekce vašeho strachu který budete muset porazit tato zkouška dělá 60% vaší výsledné známky, rozuměno?"Zeptala se jak to dělávala,ale nikdy nebrala Ne jako podmět k opětovanému vysvětlování a spustila dál: "Dobrá tedy, vašimi porotci budu v první řadě já a pan Owen, potom také slečna Heylová a pak Schreib,"ani se neobtěžovala zeptat se jestli všichni rozumí a pokračovala: "Z časových důvodů budete k první zkoušce volání po dvojicích náhodně vylosovaných. Druhou a třetí zkoušku složíte všichni naráz." Odkašlala si.
"Nuže dobrá přistupme tedy k první zkoušce někteří dobrovolníci?" Nikdo se nepřihlásil. Robert sice přemýšlel o tom,že by to měl rychleji za sebou,ale raději podlehl nepříjemnému pocitu v žaludku a sklopil pohled.
"Jak sem si mohla myslet, dobře jména vylosujeme,"řekla a spustila ruku do hlubokého klobouku který byl natolik starý,že držel pohromadě jen ze strachu z paní Freyové."První zkoušený je,.." v tu chvíli si všichni opakovali mantru opakovali si mantru "Prosím ne já, Prosím ne já" bohužel to dvěma nevyšlo a těmi byly:" Savannah Greene a Leyla Greenjoy,"řekla paní Freyová a pohledem vyhledala obě dívky.
Leyla byla jako v transu. Škubla sebou a srdce se jí náhle rozbušilo tak,že to slyšel i Robert. Zbledla až to vypadalo,že se každou chvíli sesune ,ale vstala. Savannah působila víc sebejistě, ikdyž se jí všechny vnitřnosti právě propadaly černou dírou někam do neznáma. Obě dívky přišly k paní Freyové.
"Nebojte bude to rychlé, vylosujte si prosím kouzlo, kouzlo které vylosujete bude platit pro vás obě kdo se ujme losování?" Přeměřila obě děvčata pohledem.
"Ehm Já!" Řekla Savannah a vsune ruku do dalšího klobouku. Je až neuvěřitelné jaké množství nevyužívaných starých klobouku tato škola vlastní.
Savannah trochu zašátrala rukou a nakonec vytáhla papírek. "Nuže?" Zeptal se tázavě pan Owen a zároveň to bylo poprvé kdy ho nechala paní Freyová promluvit. "Vodní květina" Přečetla Savannah.
"Ach velmi zajímavé, tak prosím předveď te se, kouzlo musíte provést stejně máte deset sekund na rozmyšlení na slovo TEĎ musíte začít,vodu musíte čerpat z rostlin" vysvětlit dodatečně. Leyla zavadila pohledem o Roberta. Ten se na ní nejistě usmál a zvedl malíček na znamení důvěry.Deset sekund vypršelo. Je zvláštní jak něco může tak rychle utéct a přitom trvat tak dlouho.
"Tři, dva jedna, TEĎ!" Ozval se hlas kohosi v té nervozitě nebyla Leyla ani schopna určit koho, ani se tím nehodlala zabývat. Zavřela oči jak to dělávala když se na něco soustředila a potom provedla povel který jí měl zachránit známku a umožnit postup.
Zavřela oči a představila si květinu z vody.Čím přesnější budou její představy tím přesnější bude její kouzlo. "Bona" pomyslela si potom. Aby mělo kouzlo ten správný výsledek musela slovo říct v duchu a do toho přidat představu,magie v jejích žilách a síla myšlenky pak udělá své. Vládci však neumí vykouzlit něco z ničeho,vodu potřebnou pro její kouzlo čerpala z květiny na parapetu.
Když oči znovu otevřela uviděla vodu která se formovala do jakéhosi obrysu květiny.
Porotci se na chvíli semkly kolem sebe a za necelou minutu vynesly rozsudek "Slečna Greene výborně slečna Greenjoy Dobře,"sdělila jim paní Freyová "Nějaké námitky?" Nikdo se neodvážil přihlásit. Obě dívky si sedly. Leyla ani nezaznamenala známku jak byla ráda,že to má za sebou.
Takto byli vyzkoušeni skoro všichni žáci. Robert zůstal skoro úplně poslední, nevěděl jestli je to štěstím nebo smůlou. Zbývali jen dva poslední žáci. Robert Hawkins a Samuel Walsch.
"Jsme nuceni vám nyní dát kratičkou přestávku,poté však budeme pokračovat" oznámila neochotně paní Freyová. Nejspíš by byla radši kdyby byla celá tahle "Zkouška" už za ni. Všichni učitelé vyšli z místnosti. Robert ještě zaslechl hlas někoho neznámého než se zavřeli dveře.
Všichni nadšeně popisovali moment kdy bylo vyřčeno jejich jméno a kdy z nich opadla tréma jenom Robert si připadal jako domeček z karet, jenom malé fouknutí a skácí se.
"Není to tak hrozný," povzbudila ho Leyla když k němu došla. "Uvidíš,že to zvládneš,"dodala ještě s zářícím úsměvem.
"Obávám se,že jediné co uvidím jsou Samuelovy zářící zuby až se mi bude smát,že jsem propadl" podotknul hořce. "Nesmíš to brát tak tragicky! Prostě si říkej ,že to zvládneš a zvládneš to!" Vždy když se zlobila nakrčila u toho nepatrně nosík.
"To jsi si přečetla v Velké knize jak povzbudit svého kamaráda který je k ničemu nebo tě to napadlo na místě?" Vyštěkl na ní nervózně. Neměl by být takový,ale nervozita si s ním hrála jako si hraje vítr s papírovým sáčkem.
"Roberte!" Napomenula ho mírně dotčeně, ale znala ho už moc dlouho na to aby se jí to opravdu dotklo.
"Jen jo nech, má pravdu," ozvalo se za nim. Stál tam Samuel i s tím jeho nafoukaným úsměvem plný krásně bělavých zubů.
"Nech ho být a radši se starej o sebe!" Obořila se na něj Leyla.
"Necháš se bránit holkou Hawkinsi?" Nevěnoval Leyle jediný pohled.
"Vypadni!" Vykřikla rozčíleně a pokusila se do něj strčit. Leyla Greenjoy byla sice dívka která se nikoho nebála,ale také byla dívka která v dětství trpěla poruchou růstu, to znamená,že je menší než skoro všichni studenti této školy. A když se snažila strčit do Samuela,který byl skoro o půlku větší než ona, působila jako kdyby se snažila odstrčit horu.
"Půjdu krásko, jen si chvíli popovídám s tvým klukem," řekl jí s šovinistickým tonem hlasu. Leyla zrudla a špitla:"To není můj kluk."
"Ach já zapomněl, ty jsi vlastně zamilovaný do Savannah viď?" Na chvíli se odmlčel aby mohl sledovat jeho reakci a potom pokračoval.
"No víš možná jsi si nevšiml, ale Savannah má kluka mě a i kdyby neměla myslíš,že by chodila s tebou? Ty můžeš bejt rád ,že tě má ráda vlastní máma, jé já zapomněl, nemá," v tu chvíli v Robertovi přeskočila páčka z v klidu na zuřivý. Napřáhl se pěstí a vrazil ji Samuelovi do čelisti.
Vždycky si představoval,že když dá někomu pěstí otočí se mu obličej po směru rány nejméně o 90 stupňů a možná by tomu tak bylo, kdyby jeho obětí nebyl Samuel kterému se obličej pohnul tak málo,že to nebylo skoro ani poznat.
"Ty jeden malej hajzle!" Vykřikl a vrhl se na něj. "Nechte toho!" Křičela Leyla a vlezla Samuelovi na záda. "Slez ty jedna mrcho!" Křičel na ní. "Same,nech ho bejt!" Křičel někdo z davu, nejspíš Savannah.
"CREPITUS" Snažila se použít kouzlo Leyla. Toto kouzlo mělo správně Samuela omráčit avšak používání kouzel a zaklínadel na vládce magie mývalo však minimální účinky a tak se Samuel jen zapotácel v kolenou.
"TAK CO SE TO TU SAKRA DĚJE " vykřikla paní Freyová. "To nám nedopřejete ani pět minut abychom se mohli poradit?"Doplnila. Leyla slezla z Samuelových zad jak nejrychleji mohla. "Paní učitelko, Robert si začal on..," začal Samuel. "
Nechci nic slyšet. Že se jedná zrovna o vás dva pánové. Víte jak před Guardians nyní vypadáme?"
"Cože? Oni už jsou tady?" Zeptal se polekaně Robert.
"Ano, přijeli dříve, měli jsme poradu když musím odejít protože vy pane Hawkinsi zjevně nedokážete držet vaši pěst od pana Walsche a co vy slečno Greenjoy? Mám si to vyložit jako nějáký podivný tanec který vy mladí nyní tancujete?" Vyjekla nepříjemně. "Ne paní Freyová." řekla Leyla s obličejem rudým jako rajče.
"Neměla bych ani jedno z vás pustit k zkoušce,"pokračovala v kázání.
"Ale paní Freyová, já zkoušku přece již složila!" Namítla Leyla.
"Jistě, máte jediné štěstí,že mám dobrou náladu. Dnes se zúčastníte projevů a potom se budete všichni tři hlásit u mne v kanceláři, na vaši zkoušku dnes bohužel není čas a tak jí složíte zítra rozuměno?"
"Ano!" Přitakali všichni.

Zlodějka knih-film

5. května 2014 v 19:05 Klub filmového diváka
So here I am again :D Nedávno jsem psala recenzi na knihu Zlodějka knih. Po nějáké době jsem se konečně odhodlala k tomu,pustit si i film. Nebudu znovu opakovat příběh, ale musím uznat,že se jim to celkem povedlo a to jsem myslela ,že to bude skoro nemožné protože krásné komentování Smrti se zkrtáka sfilmovat nedá. Přesto mě ve filmu pár věcí zarazilo.

První věcí je ře Smrt neudělali jako ženu, kterou v knize byla ale jako muže. Není to sice žádná velká změna ale překvapilo mě to protože se říká TA smrt ne Ten smrt.

Další věcí je že Franz Deutschler (or whatever he named) ve filmu byl ztvárněn jako malý kluk a ne jako vůdce Rudyho oddílu. Tohle mi vadilo trochu víc protože tím logicky vymazily i scény kdy je Rudy na cvičišti, kdy se zastává svého kamaráda a nebo když ho Franz "stříhá"

Potom mi bylo líto,že vymazali část kdy Rudy a Liesel společně kradli jablka. Ani scény kdy se potajmo kradla do Starostova knihovna a kradla knihy nebyla podle knihy, Liesel ze začátku na krádeže chodila sama a Rudy jí tam objevil, nebylo z toho patrné ,že starostova žena ví že tam Liesel chodí ani to,že to za začátku dělala na truc.

Poslední věcí která mi vadí byl Max. Myslím,že tady změnili hodně věcí, například Liesel nedal krásnou knihu kterou sam vyrobil ale rovnou prázdnou knihu pro její psaní, nepral se s Hittlerem ani neposiloval, nelehával u krbu o Vánocích a Liesel se s ním rychle spřátelila ikdyž v knize jí to pár chvil trvalo. Potom taky Rudy přišel na to,že Liesel někoho zkovává v sklepě pomocí knihy kterou jí dal.

Hodnocení: Pár věcí se změnilo a dost mě to mrzelo. Jinak musím pochválit představitelku Liesel která svou roli dle mého názoru zvládna skvěle. Dávám 8/10 Film je hezký,ale kniha je kniha

Účastnický list

1. května 2014 v 11:17
Takže jak jsem zmiňovala v předešlém článku rozhola jsem se sbírku prodloužit až do konce roku,ale i tak chci věnovat účastníkům Učastnický list, není to nic moc,protože nejsem něják graficky zdatná,ale snad se bude líbit :)
Takže posílejte fotky a jestli máte chuť může se stát adminem na mé stránce na fb Reading is dreaming with open eyes.

Recenze knihy Aliance

1. května 2014 v 10:58 Můj literární deníček
Tak dávám sem další recenzi knihy tentokrát třetího pokračování Divergence.

Na knihu jsem se moc těšila a proto jsem si jí koupila již v předprodeji když mi přišla dostala jsem málem záchvat a přečetla jí za dva dny. Druhý díl Rezistence skončilo napínavě a dokážete si představit mou bolest při čekání na další díl. První díl se mi líbil moc, druhý byl dle mého názoru malinko slabší,ale třetí, VŠECHNO V CO JSTE VĚŘILI JE ROZDRCENO.

Nechci moc spoilovat ,ale ve třetím díle zjistíte,že všechno co jste si mysleli ,že víte o buducoucím světě spisovatelky Veronici Rothové,je lež. Tato kniha je narozdíl od předešlých dílech psaná z pohledu Tris i Tobiase, podle mě je to dobrý nápad, když jsem se divila,protože jsem slyšela,že Veronica chce vydat knihy které popisují události v Divergence a Rezistence Tobiasovým pohledem, na konci knihy se však dozvíte proč tak spisovatelka učinila.

Tris,Caleb,Uriah,Christina,Peter,Cara a Tobias se rozhodnou s pomocí spolku Aliance navštívit svět za "zdí" jaké je jejich překvapení,když zjistí,že všechno je jinak než jim Edith Pryonová vylíčila v jejím videu. Že všechno co kdy udělali, čím se provinili nebo proslavili,zkrátka celé jejich životní příběhy byli pozorovány vědci. Že frakce byli vytvořeny jen kvůli "Porušením" a ,že všichni ti co nejsou Divergentní jsou porušení a je s nimi zacházeno,jako bylo zacházeno s Odpadlíky v Chicagu.

Příběh se točí o další a poslední revoluci,tento díl má však narozdíl od jeho předchůců konec, ráda bych řekla šťastný konec,ale tak uplně se to říci nedá.

Hodnocení: Příběh mě příjemně překvapil. Líbila se mi zápletka a propojení děje. Konec byl tak překvapivý až mi bral dech,nemůžu tedy jinak než dát plný počet bodů *****/*****
12.5.Pojedu na Divergence do kina. Už se moc těším,takže očekávejte recenzi filmu.

Jinak k sbírce BOOK EVYWHERE. Rozhodla jsem se prodloužit termín až do konce roku aby se sbírka trochu rozšířila. Jinak moc děkuju dvěm účastníkům a do menu dám odkaz na jejich blog.

A ještě jedna věc,vracím se k facebookové stránce https://www.facebook.com/pages/Reading-is-dreaming-with-open-eyes/372177276258552 a hledám nějáke spoluadminy takže pište klidně do zpráv nebo na emil Maya-1234@seznam.cz
Stránka je o kniháh,ale i různých příbězích (jako např.Doctor Who) zkrátka co máte rádi,ale sama to nestíhám takže budu ráda :)